online katalog

Snímek Ariho Folmana Valčík s Bašírem byl uveden před více než deseti lety, přesto je tento sugestivní příběh natolik nezapomenutelný, že si ho mnoho diváků živě pamatuje ještě dnes. Byl promítán v rámci oficiálního soutěžního výběru v Cannes, posbíral desítky cen a další desítky nominací, včetně nominace na Oscara. Folman balancuje na hranici více žánrů – jeho film je dokumentární i autobiografický příběh, válečné i psychologické drama. Hlavním hrdinou je sám režisér, jenž se v roce 1982 jako devatenáctiletý voják Izraelských obranných sil účastnil první libanonské války. Film je rekonstrukcí jeho paměti – Folman se v pozdějším věku vydává za dalšími veterány s prosbou, aby mu pomohli najít cestu ke vzpomínkám na kruté masakry v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Snímek ve své době značně rezonoval s dalším blízkovýchodním autobiografickým filmem Persepolis. Na rozdíl od jeho režisérky Marjane Satrapiové je ale Folman v dokumentárním přístupu důslednější, ačkoliv i jeho film dokáže silně pohnout s emocemi diváků, kterým se otevírá hrůzný svět, o němž možná měli doposud jen nejasnou (nebo žádnou) představu.

Obdobně jako u dokumentární tvorby natáčené v reálném prostředí s živými protagonisty z masa a kostí, existuje i v případě dokumentu animovaného řada subžánrů. Jedním z nejpopulárnějších je např. orálně-historický animovaný dokument, v němž je původní zvukový záznam/výpověď pamětníků (či tematicky zvolené sociologické skupiny) doplněn vizuální autorskou interpretací za pomoci animace.

Mockument (z anglického mock – vysmívat se) sice není zas až tak často se vyskytujícím dokumentárně-animovaným subžánrem, o to originálnější a navzájem odlišná jsou jeho jednotlivá díla. V tomto programovém pásmu lze například nalézt vedle sebe parodii na sportovní reportáž (Rallye Kampa–Petřín), životopisný dokument (Brownové dcera), rádoby vědecky exaktní přírodopisné dokumenty (Dinosauři, Co medvědi rádi) anebo sociologická interview (Chleba). Kouzlu dokumentární animované mystifikace ostatně neodolal ani jeden z nejslavnějších českých animátorů vůbec Jan Švankmajer, když se tak trochu ve stylu úvodních přednášek českého Divadla Járy Cimrmana vydal ve svém mockumentu Otrantský zámek po fikčních stopách jedné lokální historické záhady.

Animace zkrátka vždy ráda pracovala s nadsázkou, přeháněním a dováděním situací ad absurdum. A jak se ukazuje, to jsou přesně kvality většiny dobrých mockumentů.

Co medvědi rádi
Režie: Veronika Zacharová, CZ, 2015, 3 min

Moje máma je letadlo
Režie: Yulya Aronova, RU, 2013, 7 min

Dinosauři
Režie: Dao Linh, CZ, 2013, 5 min

Otrantský zámek
Režie: Jan Švankmajer, CZ, 1977, 17 min

Chleba
Režie: Andrew Gordon, GB, 2007, 2 min

Rallye Kampa–Petřín
Režie: KREUS, CZ, 2012, 8 min

Brownové dcera
Režie: Coline Brun-Naujalis, GB, 2011, 12 min

Muzejní hlídač
Režie: Alexander Gratzer, AT, 2016, 3 min

LUCENS
Režie: Marcel Barelli, CH, 2015, 6 min

Trikový soubor
Režie: Ester Nemjóová, CZ, 2015, 2 min

Jak si opatřit hodné dítě
Režie: Stanislav Látal, Miloš Macourek, CZ, 1965, 10 min

Autobiografický film vyprávějící neobyčejný příběh režiséra, výtvarníka a animátora Paula Fierlingera od jeho narození v Japonsku přes dětství v USA, dospívání v komunistickém Československu a útěk zpět do vysněných Spojených států. Autor ztvárnil přetrvávající obrazy z dětství ve snaze vypořádat se s bolestnými vzpomínkami a komplikovaným vztahem k rodičům. Snímek představuje cenný a nevšední odkaz vypovídající o moderních českých dějinách. Zároveň ztvárněný velmi osobním přístupem autora, který Československo za svůj domov nikdy nepovažoval. Není také bez zajímavosti, že pocit autentičnosti podtrhují i hlasy tehdejších aktérů z řad umělců, jako byli Miloš Forman, Jan Tříska nebo Pavel Landovský, kteří, stejně jako třeba Václav Havel, namluvili sami sebe.

Filmy v této sekci předkládají vzpomínky, zkoumají důležitá společenská a politická témata a ukazují, jak se filmaři vypořádávají s historií vlastní či ostatních lidí za pomoci různých přístupů a animačních technik. Zatímco klíčový film Potopení Lusitanie od Winsora McCaye stále působí jako válečná propaganda, Trade Tattoo od Lena Lye zdařile maskuje svůj marketingový účel experimentálním vizuálním stylem. Filmy Válečný příběh od Petera Lorda, Ticho Orlyho Yadina a Sylvie Bringasové a Talířek s vodou pro ptáčky od Anne Shenfieldové jsou všechny založeny na vzpomínkách na druhou světovou válku, toto téma ale představují třemi rozdílnými způsoby. Pásmo dále představí snímek Úkryt, první film z trilogie o ilegálních imigrantech autorské dvojice David Aronowitsch–Hanna Heilbornová,.a je zakončeno filmem o Normanovi McLarenovi, jedné z velkých osobností dějin animovaného dokumentu.

Potopení Lusitanie
Režie: Winsor McCay, USA, 1918, 12 min

Trade Tattoo
Režie: Len Lye, UK, 1937, 5 min

Jute: Dopis Carterovi
Režie: Gerrit van Dijk, NL, 1979, 6 min

Válečný příběh
Režie: Peter Lord, UK, 1989, 5 min

Ticho
Režie: Orly Yadin, Sylvie Bringas, UK, 1998, 11 min

Talířek s vodou pro ptáčky
Režie: Ann Shenfield, AUS, 1994, 9 min

Unesení
Režie: Paul Vester, UK, 1995, 11 min

Úkryt
Režie: Hanna Heilborn, David Aronowitsch, Mat Johansson, SWE, 2002, 8 min

McLarenovy negativy
Režie: Marie-Josée Saint-Pierre CAN, 2006, 10 min

Čím dál populárnější je anidok i v českém prostředí. Ve větší míře se s ním setkáme ve studentské tvorbě posledních asi pěti let. V tomto programu dostává prostor Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, kde bylo úkolem studentů vizuálně pojednat promluvy vybraných osobností z oblasti filosofie (Egon Bondy o filozofii a vůbec, Filozofická rozprava) a umění (Definitivnost čáry). Přímo ve Zlíně se pak odehrává imprese turecké režisérky, která zde studovala (Zlínská polévka) a stejně tak Řeč města, která zachycuje jeho zvuky. Tematicky i vizuálně velmi odlišné snímky Hypnagogia a Štvanice spojuje pražská Vysoká škola umělecko-průmyslová. Obě autorky také médium pojímají jako animované výpovědi. Stejně jako studentka FAMU Diana Cam Van Nguyen v nejúspěšnějším českém anidoku současnosti Spolu sami.

Letošní téma Anifilmu nás ovšem vedlo také k pohledu do historie tuzemské animace, kde už se anidok objevuje v meziválečném období, z něhož si uvedeme populárně naučná Všudybylova dobrodružství. Z nedávné historie potom připomeneme tvorbu Michaely Pavlátové, která se na animovaný dokument zaměřovala opakovaně.

Všudybylova dobrodružství
Režie: Irena Dodalová, Karel Dodal, ČSR, 1936, 12 min

Filozofická rozprava
Režie: Kryštof Ulbert, CZ, 2018, 3 min

Mykokosmická symfonie
Režie: Seun Lee, CZ, 2016, 3 min

Egon Bondy o filozofii a vůbec
Režie: Veronika Zacharová, CZ, 2017, 2 min

… až na věky
Režie: Michaela Pavlátová, Pavel Koutecký CZ, 1998, 14 min

Definitivnost čáry
Režie: Aliona Baranová, CZ, 2017, 1 min

Zlínská polévka / Zlín Soup
Režie: Akile Nazli Kaya, CZ, 2007, 9 min

Hypnagogia
Režie: Magdalena Kvasničková, CZ, 2017, 5 min

Štvanice
Režie / Director: Michaela Režová, CZ, 2017, 12 min

Řeč města
Režie: Šárka Zahálková, CZ, 2016, 5 min

Spolu sami
Režie: Diana Cam Van Nguyen, CZ, 2018, 10 min

Joyce Ann Brownová byla v roce 1980 odsouzena na doživotí za ozbrojenou loupež a vraždu v americkém státě Texas. Za podobné zločiny byl čtyři roky předtím odsouzen na doživotí i Edward Baker v Pensylvánii a za loupežné přepadení a vraždu policisty měl do konce života zůstat ve vězení i Jimmy Landano v roce 1976. Tak jako tito tři protagonisté anidoku Sheily M. Sofianové, strávilo desítky let za mřížemi (nebo bylo popraveno) i mnoho dalších lidí, kteří však ve skutečnosti žádný zločin nespáchali. S pomocí odborníků z řad právníků a kriminologů a s Jamesem McCloskeyem, zakladatelem organizace Centurion Ministries, bojující za neprávem odsouzené, se režisérka pokouší ozřejmit chyby, které vedly k zásadním omylům americké justice. Autentické záznamy rozhovorů s protagonisty doplňují sugestivní animace malby na skle a krajně surrealistické ilustrace procesů opírajících se o mylné důkazy, jejichž líčení i popisy vězeňského prostředí tak ožívají v nepříjemně působivých detailech. Ačkoli se Brownové, Bakerovi i Landanovi nakonec poštěstilo své jméno očistit a z vězení byli po mnoha letech propuštěni, jejich případy se ve své době staly varováním děravému systému americké spravedlnosti.

Režisérka Anja Kofmelová se ve svém velmi osobním snímku Švýcar Chris vydala cestou kombinace animovaných pasáží, archivních i hraných záběrů. Inspirací jí byl temný a těžko uvěřitelný osud jejího bratrance Christiana. Ten se rozhodla pomocí dokumentu rozklíčovat a zmapovat – téměř dvacet let poté, co bylo Christianovo tělo nalezeno uprostřed válečné vřavy v Jugoslávii. Kofmelová ve své pozoruhodné rekonstrukci využívá pasáže z Christianových deníků a také vlastní, precizně provedené a výtvarně propracované animace. Dokumentuje tak nejen podivný bratrancův osud, ale i svou snahu poznat a odhalit jeho osobnost a motivaci. Zároveň tvoří sondu do někdejších válečných konfliktů. Christian, kterého vždy fascinovala válka, už v sedmnácti letech zběhl k jihoafrické armádě. O pár let později se vydal coby reportér do válečné zóny v Jugoslávii, kde se následně přidal k paramilitární jednotce zahraničních dobrovolníků, jejichž bolivijský důstojník prošel výcvikem KGB. Snímek byl uveden v rámci Týdne kritiky v Cannes a posléze posbíral řadu nominací a cen na festivalech dokumentárních i animovaných filmů.

Diváci tohoto programu velmi osobních animovaných dokumentů budou mít možnost vychutnat si tři oscarové filmy – Frank Film od Franka Mourise z archivu americké Akademie filmového umění a věd, Ryan od Chrise Landretha a Měsíc a syn od Johna Canemakera. Většina filmů se nese v autobiografickém duchu, zásadně se však liší použitými technikami a vypravěčskými postupy. Snímek Frank Film vás zaplaví kolážemi obrazů a slov znázorňujících život Franka Mourise, zatímco ve filmu Měsíc a syn vede autor imaginární dialog se svým zesnulým otcem. Někteří filmaři nahráli sami sebe a použili animaci, aby reflektovali své myšlenky o životě a práci. Jiní, jako John a Faith Hubleovi ve filmu Měsíční pták, použili nahrávky svých děti a animovali příběh kolem nich. Film Animované autoportréty zase ukazuje některé z nejdůležitějších animátorů z jejich vlastní perspektivy, takže i přesto, že tak nevznikal, jej lze označit za animovaný dokument. 

Zdvojení
Režie: Samantha Moore, UK, 2004, 6 min

Animované autoportréty
Režie: Jan Švankmajer, Jiří Barta, Osamu Tezuka and others, CAN, JAP, USA, CS, 1989, 8 min

Měsíční pták
Režie: John Hubley, Faith Hubley, USA, 1959, 10 min

Měsíc a syn
Režie: John Canemaker, USA, 2005, 28 min

Interview
Režie: Caroline Leaf, Veronika Soul,CAN, 1979, 14 min

Frank Film
Režie: Frank Mouris, Caroline Mouris, USA, 1973, 9 min
(Frank Film je součástí archivního fondu americké Akademie filmového umění a věd / Preserved by the Academy Film Archive)

Ryan
Režie: Chris Landreth, CAN, 2004, 14 min

Také druhý program českých animovaných dokumentů tvoří převážné práce studentů. Diváci v něm mohou porovnat vybrané snímky z katedry animace pražské FAMU, kde se anidokům v rámci zadání věnují již několik let (Praha očima cizinců, Tu a tady, Malá, Naše osmičky).

Tento filmový tvar se však v naší kinematografii neobjevil s pracemi studentů. Ve své košaté tvorbě si s jazykem dokumentu několikrát pohrával třeba Jiří Brdečka (Člověk pod vodou). A stejně tak i v prvním pásmu zastoupená Michaela Pavlátová (This Could Be Me) a Pavel Koutský, který se k naší realitě vztahuje s oblibou různými prostředky (No Comment).

Rádi bychom ale také upozornili na tituly z nedávné minulosti, které neprávem poněkud zapadly (Sousedi, Kronika Oldřicha S.). Výběr zároveň ozvláštňujeme čerstvými snímky (Advertising the Earth Radio – Stephen P. McGreevy’s VLF Cut-outs, Gambler), které dokazují, že čeští tvůrci v anidoku stále nacházejí nové způsoby k vyjádření.

Člověk pod vodou
Režie: Jiří Brdečka, ČSSR, 1961, 18 min

No Comment – kuponová privatizace
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Praha očima cizinců
Režie: Daria Kashcheeva, CZ, 2017, 5 min

This Could Be Me (Mohl jsem to být já)
Režie: Michaela Pavlátová, CZ, 1997, 3 min

No Comment – odsun ruských vojsk
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Advertising the Earth Radio – Stephen P. McGreevy’s VLF Cut-outs
Režie: Zbyšek Semelka, CZ, 2019, 6 min

Tu a tady
Režie: Michaela Mihalyiova, CZ, 2017, 2 min

Sousedi (příběh Rudolfa Bělohoubka)
Režie: Martin Búřil, CZ, 2018, 9 min

Malá
Režie: Diana Cam Van Nguyen, CZ, 2017, 9 min

No Comment – zánik KF a. s.
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Gambler
Režie: Michaela Režová, Ivan Studený, CZ, 2018, 3 min

Naše osmičky
Režie: Petr Mischinger, CZ, 2018, 4 min

Kronika Oldřicha S.
Režie: Rudolf Šmíd, CZ, 2011, 17 min

Animované dokumenty se často snaží ukázat, jak se lidé vyrovnávají s těžkými okolnostmi či životními situacemi. V těchto případech se animace používá k utajení totožnosti protagonistů, avšak stále ve filmu nechává prostor pro zobrazení jejich příběhů. Dokáže ilustrovat jejich pocity a často jim také dodat hlubší podtext, jako například ve filmech Boty si zavážeme sami od Shiry Avniové či A jako autismus od Tima Webba, které nabízí hlubší vhled to životů lidí s postižením. Život mimo společenské normy je zobrazen ve filmech Pro vaše vlastní dobro od Marjut Rimminenové a The Wrong Trainers od Sarah Coxové, v němž děti vysvětlují, co znamená být chudý. Ty, co přežily od Sheily Sofianové znázorňuje problematiku domácího násilí. A zatímco Láska na křídle od Normana McLarena je bezstarostná filmová reklama natočená pro londýnskou poštu, film Nikdy jako poprvé Jonase Odella by mohl být popsán jako provokující, avšak poučný.

Láska na křídle
Režie: Norman McLaren, UK, CAN, 1939, 5 min

Ty, co přežily
Režie: Sheila M. Sofian, USA, 1979, 16 min

Pro vaše vlastní dobro
Režie / Director: Marjut Rimminen, UK, 1987, 9 min

Nikdy jako poprvé
Režie / Director: Jonas Odell, SWE, 2006, 15 min

Boty si zavážeme sami
Režie / Director: Shira Avni, CAN, 2009, 16 min

A jako autismus
Režie / Director: Tim Webb, UK, 1992, 11 min

Špatné tenisky - Keona a Chantelle
Režie / Director: Mathew Walker, UK, 2006, 4 min

V pořadí druhým celovečerním počinem režisérky, scenáristky a producentky Ancy Damianové je film Crulic – Cesta na onen svět, který vznikl v polsko-rumunské koprodukci. Snímek se dočkal silného ohlasu například v Locarnu, Londýně, Varšavě či Kodani, celkově byl promítán na více než 150 festivalech. Tento výtvarně, animačně i technologicky odvážný, kolážovitý a výmluvný anidok vypráví příběh Rumuna Claudia Crulice, který zemřel v polském vězení během protestní hladovky. V té době mu bylo pouhých 33let. Damianová pojala svůj film originálním způsobem – Crulic promlouvá (hlasem známého rumunského herce Vlada Ivanova) k divákům už ze záhrobí. Zneklidňujícímu filmu dominuje silný vizuální styl založený na mixu ruční kresby a malby, koláže, stop-motion a ploškové technice… Koláž technik a stylů, kterou režisérka vytvořila, překvapí tím, jak je kompaktní.

Hlavní postavou a spoluautorem tohoto animovaného filmu je Graham Chapman, kterého si všichni pravděpodobně vybaví jako „toho z Monty Pythonů, co už umřel.“ Autobiografie jednoho lháře zachycuje Chapmanův životní příběh. Narodil se, přestěhoval se do Cambridge a potkal Johna Cleese (o osudovém setkání s královnou matkou ani nemluvě). Kouřil dýmku, stal se lékařem, stal se Monty Pythonem, po zralé úvaze dospěl k závěru, že je gay (pro upřesnění: důkladný průzkum, který sám se sebou provedl, dopadl 70:30), hodně pil, pak přestal pít, natočil pár filmů, užil si nějaký ten sex (vlastně docela hodně) a přestěhoval se do Los Angeles. Nakonec byl mimozemšťany vymrštěn do vesmíru (ale možná se to stalo jen ve filmu). Přestože Chapman sobecky zaklepal bačkorama v roce 1989, dal si před smrtí tu práci, aby se nahrál při čtení své vlastní knihy, jíž je film inspirován. Neuvěřitelné? Ano. Surrealistické? Určitě! Pravdivé? Kdo ví… ? Jisté je jen to, že se na vzniku filmu podílelo na 14 různých animačních studií, která rozličnými technikami postupně zpracovala nejzásadnější kapitoly Chapmanova života. Nebo alespoň toho, co za něj tento střelený anidok balancující na hranici mockumentu vydává.