Online katalog

Dva zloději nechtějí krást, což se jejich zlému šéfovi vůbec nezamlouvá. A tak se musí dvojice nemotorných lupičů, kteří by si raději šli někam zatančit, vloupat do opuštěného domu. Tam ale narazí na gramofon a vypustí z něj zástupy duchů. V této muzikálové grotesce spojili síly tři studenti UTB a vytvořili tak společný absolventský film.

Autorka tohoto anidoku si vybrala jako téma jeden zvláštní jev ze světa ornitologie. Ve svém filmu ukazuje, proč kukačka klade vejce do cizích hnízd. Vizuální provedení, které ilustruje a rozvíjí komentář, je natočeno s hravou nadsázkou a příjemnou dávkou humoru.

Metaforický příběh, k jehož vytvoření použil autor nejrůznějších přírodniny, se odehrává na pobřeží. Režisér se inspiroval slovy přítele, který umíral na rakovinu: „Náš život je jako vlna moře narážející na břeh a my jsme kapkami, které vlny svrhávají na zem.“ Snímkem absolvoval na VOŠG Jihlava.

Večerníčkově laděný snímek potěší hlavně dětské diváky, autor v něm totiž využívá kresby, která je dětskému publiku srozumitelná a blízká. Jednoho rána se na zahradě školky objeví kouzelný kámen. Jakmile ho najde skupina dětí, začíná fantastické dobrodružství, které dokáže obměkčit i chamtivého profesora.

Atmosférický, výtvarně rázný až drsný snímek Svatební dar je adaptací staré severské Písně o Trymovi. Ta pojednává o bohu hromů a blesků Thorovi a jeho pověstném kladivu, které mu bylo ukradeno obrem Trymem. Režisérka kromě animace ve Zlíně vystudovala i obor vědecká ilustrace v Brně.

Rozverně stylizovaná, v něčem moderní a v něčem naopak tradiční pohádka vypráví o talentovaném hudebníkovi. Ten je vypovězen z královského města a stráže mu zničí jeho drahocenný hudební nástroj. Princeznu totiž nadchla jeho hudební produkce, ale zklamal ji hudebníkův vzhled. Všechno se nicméně může ještě změnit.

Ze Země se stala mrtvá poušť a nejsou na ní už žádné živé organismy. Je tedy potřeba připravit speciální záchrannou misi. V jejím čele nestojí nikdo jiný než nejmocnější houba vesmíru, která Zemi dokáže znovu vdechnout život. V interaktivním VR, na kterém se podílel i tým mykologů, se sám divák stává tímto houbovitým spasitelem.

Přední VR studio Baobab se ve svém nejnovějším projektu pustilo do pohádkové klasiky o Babě Jaze. Zlou čarodějnici, která začaruje životadárný les, namluvila Kate Winslet. Divák se ocitá v kůži Magdy, dcery na smrt nemocné královny. Magda musí pro svou matku najít lék, postavit se svému strachu a utéct z bublajícího kotlíku zlovolné ježibaby.

Krátkozraký chlapec, na zádech harmoniku větší než on sám, se vydává na dobrodružnou cestu zachránit svou sestru, která se propadla do stínů. Hlavní zbraní, kterou může chlapec proti temnotě použít, je hudba. Interaktivní příběh spojuje hru s hvězdnými mlhovinami, hudbou a expresionisticky pohádkovou vizualitou.

Vítězný projekt z loňského benátského festivalu bere diváka na poetickou pouť do domácnosti kata, který přijde po práci domů. Při prozkoumávání jeho bytu narazíme na pět němých příběhů, ve kterých se stáváme voyeury lidské intimity a opakovaně čelíme nepříjemnému odhalení. Projekt je inspirovaný stejnojmennou básní Carla Sandburga z roku 1922.

Dva bratři spolu žijí v podivném surreálním světě, kde vše kolem nich pluje a padá jako v centrifuze. Lednička, televize, kusy domu. Každý z nich je zcela jiný, přesto k sobě mají blízko. Dokonce jsou k sobě přivázaní lanem, aby se v celém tom chaosu neztratili. Divák pluje tímto světem s nimi a je součástí jejich života. Co se ale stane, když se bratři od sebe jednoho dne oddělí?

Křehký příběh zavádí diváka do pastelového světa malého dítěte, které se rozpomíná na komplikovaný vztah s matkou. Skrz jednotlivé vzpomínky odhalujeme, že se matka jakožto samoživitelka ocitla na dně a propukala v ní agresivita, která se obrátila i proti milovanému dítěti. Velmi osobní příběh, v němž se divák pokouší znovu postavit z dětských kostiček rodinnou důvěru a intimitu, která byla bolestně narušena.

Vše to začíná jako komorní rodinný příběh. Mladý pár čeká miminko. Oba dva se připravují na roli rodičů, sestavují dětskou postýlku. Žena ale dítě potratí. Za nějaký čas se situace opakuje. Rodiče tak začnou věřit, že se jejich děti rodí v jiné vesmírné dimenzi. Psychologická sci-fi sonda na hraně šílenství a mystiky je virtuální černou dírou do traumatizované lidské duše.

Matka stojí před těžkou volbou. Její dítě je na smrt nemocné, ale ona nemá prostředky na to koupit od felčara lék. Vezme tedy luk, šípy a meč a vydává se sama najít tajemnou rostlinu, která jí pomůže dítě vyléčit. Příběh na hraně filmu a interaktivního komiksu je jedinečný svou střihovou okénkovou skladbou a celý byl ilustrovaný a animovaný přímo v prostředí virtuální reality.

Animovaný monolog vedený uprostřed koronavirového nouzového stavu poukazuje na to, jak silně si člověk uvědomuje své sepjetí s přírodou v době nucené izolace. Vizuálně minimalistický počin je inspirovaný podobou Rorschachových testů, které obsah monologu ještě víc přibližují psychologické sebeanalýze. Projekt je nejnovějším dílem amerického režiséra Miky Johnsona, který jako jeden z mála VR umělců působí v Česku.

Jedni z nejlepších vývojářů logických her na světě představují A Monster’s Expedition, milou a uklidňující open-world logickou adventuru pro příšerky, které se rády dozvídají něco o lidech. Vaším úkolem je přemísťovat stromy, abyste vytvořili cesty, které vám umožní prozkoumat stovky blízkých i vzdálených ostrůvků na vaší cestě za poznáním „lidstva“.

All of You je roztomilá, čistě vizuální a přístupná logická adventura pro celou rodinu s jedinečnou hratelností. Hrajte a zastavujte si každou sekci v jednotlivých levelech a pomozte hlavní postavě najít správnou cestu. Sledujte putování nešikovné slepice, která při hledání ztracených kuřátek procestuje všelijaká místa.

Carto je okouzlující adventura postavená na unikátním mechanismu hlavolamu, který může změnit celý svět. Využijte této síly a prozkoumejte záhadné světy, pomozte svérázným postavám a dostaňte Carto zpět k její rodině.

Země se chvěje, žárovky praskají a za zdmi vašeho pokoje se děje cosi neobvyklého. Vyzbrojeni pouze vlastním důvtipem a odvahou vstoupíte do světa obývaného záhadnými ptakotvory a strašidelným oživlým nábytkem.

Ujmi se role kuchaře či kuchařky, doveď svůj výtvor k dokonalosti a možná se od Mišky a Nedvěda, dvojice ze seriálu Mlsné medvědí příběhy, dočkáš i pochvaly. A to se počítá!

V Moving Out se hráči ujímají role stěhováků a v časovém limitu přemísťují označené kusy nábytku a spotřebičů z domu do nákladního auta. Cestou si musí poradit s nejrůznějšími překážkami. Může dojít i na házení předmětů. Levely mají také volitelné úkoly jako například rozbití všech oken v domě nebo zabalení neoznačeného předmětu.

My Exercise je krátká animovaná hra pro iOS, PC a Mac. Pomocí dotykového displeje nebo mezerníku na klávesnici pomáháte malému chlapci cvičit s jeho psem. Jde o jednoduchou surreální hru, která pošimrá vaše smysly. Vnořte se do psího těla nebo si o něj pohodlně opřete hlavu. K této oslavě soukromého pohodlí se přidává čím dál tím víc zvířat a vše směřuje ke zdárnému konci. Ve hře je také pečlivě skryta celá řada tajemství. Pojďme dělat leh-sedy!

Noita je kouzelná akční rouge-lite hra odehrávající se ve světě, v němž je každý pixel fyzicky simulovaný. Bojujte, prozkoumávejte a používejte vlastní vymyšlená ohnivá či mrazivá kouzla, abyste si proklestili cestu skrz procedurálně generovaný svět. Noita čerpá inspiraci z undergroundových klasik jako např. Liero a dalších her na principu falling sand a rogue-like, rouge-lite a dalších lite-like-lite.

Rok 673. Hrad Kamelot byl dobyt. Sir Mordred zničil svou nenávistí a lhaním bratrstvo rytířů kulatého stolu. Krále Artuše teď čeká poslední bitva. Kdo udrží sen Kamelotu při životě? Pendragon je příběhová strategická hra s důrazem na postavy od tvůrců oceňovaných her 80 DAYS či Heaven’s Vault.

Someday You’ll Return se odehrává na různých atraktivních místech České republiky. Nejedná se sice o přesné repliky, ale snahou designerů z CBE Software bylo zachytit atmosféru české přírody. Hra nabízí napůl otevřený herní svět s velmi zřetelnými orientačními body. Vývojáři do hry také zahrnuli proslulý český systém turistického značení, který vznikl ke konci 19. století.

Okrádejte piráty, kujte pikle s kardinály a předvádějte zázraky s neschopným kouzelníkem. Duchovní následovník uznávaného titulu Four Last Things s názvem The Procession to Calvary je adventura ve stylu Monty Pythonů odehrávající se ve světě renesančních maleb.

Tiny Money se odehrává ve světě, kde se velikost postav mění podle jejich finanční situace. Hrajeme za Peta, osmadvacetiletého bankovního úředníka, který se zoufale snaží nezmizet. Po zaplacení posledních účtů se scvrknul natolik, že se vejde do kávovaru, kde musí připravovat kávu pro svého šéfa.

Budujte malebná ostrovní městečka s křivolakými uličkami. Budujte malé vesničky, katedrály sahající až do nebe, soustavy vodních kanálů či nebeská města na kůlech. Kostičku po kostičce. Hra nemá žádný cíl ani žádný příběh. Nabízí jen spoustu stavění a krásy. Nic víc. Townscaper je experimentální nadšenecký projekt. Jde spíše o hračku než o hru.

Tukoni je klikací logická hra inspirovaná úspěšnými knihami ukrajinské spisovatelky Oksany Buly. Ve hře na sebe berete podobu lesních duchů zvaných tukoni a setkáváte se s celou řadou zvláštních postaviček, řešíte zapeklité hlavolamy, vytváříte nové předměty a objevujete kouzelný svět prosycený laskavostí.

Nacházíte se daleko od domova. Nejste si jistí, jak jste se sem dostali. Jistě však víte jednu věc: musíte za každou cenu pomoci svým novým přátelům. Někteří z nich ale nechtějí spolupracovat. Cenami ověnčené studio, které stojí za hrou GNOG, nyní přichází s hrou Winding Worlds, logickou adventurou o dívce, červákovi a loučení, která vám zavaří prsty.

Nohy bez těla kráčející po louce s jarními květinami, ciferníky točící se podél cesty a dlouhé vlasy Lizzy zamotávající se do paprsků slunce. Euforie, představy, gejzíry imaginace. Lizzy se vydává na tajuplnou cestu a do toho si čte dopis od přítele, kterého dlouho neviděla. Co se jí honí hlavou? Kam ji vzpomínka na přítele zavede? Surreální výlet mezi nostalgickým mementem a snem.

Jakarta. Rok 1980. Ocitáme se před malým domečkem s verandou, kolem jen občas projde člověk, zafouká vítr. Čtvrť je klidná, ideální pro život. S postupem času se ale prostředí mění, přibývají obchody, mešity, lidé, auta, ale i demonstrace a politické nepokoje. Z jedné pozice kamery tak sledujeme v animovaném časosběru 40 let v indonéské čtvrti, která se stává symbolem proměny hodnot současné společnosti.

Metaforický abstraktní snímek nás vrhá do galaktického prostředí po boku obrovské krychle, která připomíná vesmírnou loď. Postupem času se ovšem tato loď, symbol stability a moci, začíná rozpadat na stovky ocelových plátů, které nás ohrožují a jistým způsobem i hypnotizují. Jsme mrtví? Došli jsme na konec své spirituální cesty? A může se z úlomků univerza zrodit nový život?

Čtyři božstva a každé nám na cestě jinotajným pantheonem recituje jinou báseň. Spojuje je však jedno – všichni ochraňují LGBTQ komunitu. Od hypermaskulinního boha Agoretze s obřím penisem, který je vládcem sexuálních online aplikací, přes trans a genderfluid božstva až po mytické bojovnice proti patriarchátu. Podaří se bohům vyslat do světa varování před stále přežívající homofobií? 

Zbývá jen několik dní a Země se rozpadne. Všude vládne chaos, města jsou rozbořená. Je rok 2068 a lidstvo musí jednat. Jedinou možností je hromadný exodus na jinou planetu. Ale speciální pas na záchranné vesmírné lodě rozhodně nezískají všichni. Postapokalyptický film vypráví dramatický příběh jedné rodiny, která se snaží pokoutně dostat na poslední záchranou loď.

Obraz titána Saturna, který požírá svého syna, patří k nejděsivějším dílům Francisca Goyi. Imerzivní a temný VR film umožňuje nahlédnout do nitra díla, v němž divák v kůži dítěte uniká před svým otcem, který se jej ze strachu ze svržení pokouší zneškodnit. Snímek je považován za jednu z nejzdařilejších VR adaptací výtvarných děl, které se v posledních letech staly specifickým subžánrem na poli virtuální reality.

„Co to znamená být kluk? A co to znamená být holka?“ ptal se režisér známého snímku Až na severní pól (2015) po zhlédnutí dokumentu o slavné postavě dějin Spojených států Marthě Jane Cannary, známé spíše jako Calamity Jane. Právě dětství této jedinečné osobnosti a události, které formovaly její (na tehdejší poměry) značně nonkonformní charakter, rozehrává Rémi Chayé v tomto výtvarně okouzlujícím snímku s důrazem na překrásné scenérie severoamerické divočiny. Malá Martha je se svým otcem a sourozenci právě na cestě do Oregonu, vysněné země, kde bude práce a obživa pro celou jejich karavanu. Putování se ale zkomplikuje, když otec kvůli nehodě přijde k úrazu. Martha vidí přirozené řešení – řízení rodinného povozu převezme ona. Něco takového je ale pro předáka jejich karavany nemyslitelné, a tak se Martha tajně učí práci s lasem a jízdě na koni, aby trumfla jeho syna, který povoz dostane na starosti místo ní. Vzápětí je ale obviněna z účasti na krádeži vzácných předmětů a ztratí podporu členů karavany i své rodiny. Takové nespravedlnosti si však Martha rozhodně nenechá líbit a s odvahou se pouští na cestu očištění svého jména a vydobytí respektu, který jí přirozeně náleží. Snímek získal hlavní cenu na festivalu animovaných filmů v Annecy.

Arachnid hominid je unikátní nový druh, který vytvořil z rentgenových snímků režisér Brian Andrews – jedná se o křížence pavouka s člověkem. V tomto vizuálně experimentálním filmu sledujeme přes rentgenový filtr příběh hominidí matky, která se v nepřátelském prostředí snaží ochránit svá mláďata. Žánrově nonkonformní snímek na pomezí hororu a rodinného dramatu navazuje na krátký animovaný film Hominid z roku 2012.

Experimentální VR film otevírá prostřednictvím pocitů tísně, meditativních metafyzických stavů, halucinací a abstrakcí nový pohled na sociální péči o seniory ve Velké Británii. Filozofické a experimentální dílo pojmenovává téma sice abstraktním způsobem, ale zasazuje ho do konkrétních prostředí, jako je třeba katedrála nebo interiér bytu, do kterých vyrážíme s duší člověka na sklonku života.

Filmová VR pocta Kubrickovu opusu magnum 2001: Vesmírná odysea staví do popředí záhadný monolit, který je ve filmu hlavním zdrojem mysteriózních peripetií. Abstraktní animovaný VR snímek používá archivy z Kubrikova filmu a nechává je v galaktickém tunelu skenovat tajemným monolitem, který odkrývá další vizuální a senzuální dimenze této filmové klasiky.

Režisérčin zájem o žurnalistiku a sociální témata odráží i série krátkých anidoků, které se snaží zodpovědět nelehkou otázku: jak se člověk stane bezdomovcem? Autentickou výpověď Roba, který přišel o blízké příbuzné a opakovaně bojoval s vážnou nemocí a drogami, podtrhuje prostý výtvarný styl.

Malá Julie nezapadá do třídního kolektivu. Když je do školy přijat Émile, který trpí poruchou autistického spektra, vzniká mezi oběma outsidery křehké přátelství. To je však v prostředí boje o začlenění se do kolektivu opakovaně ohrožováno jak předsudky spolužáků, tak nedůvěrou a systémovým selháváním dospělých.

Z luk a kopců venkova sálá těžký vzduch letního dne. Ve vysoké trávě a zlátnoucím obilí se ztratí zrzavý kocour. Vydává se ho hledat chlapec, jehož vzpomínky na léto a obrazy z dětství tvoří tento meditativní snímek s nezaměnitelnou, opojnou atmosférou a s typickým rukopisem italských režisérek Magdy Guidi a Mary Cerri.

Estetika počítačových her staví téma tohoto navýsost aktuálního filmu do znepokojivých souvislostí. Přidat či odebrat zvíře nebo celý druh nebylo nikdy jednodušší. Virtuální realita se prolíná s reálnými problémy současnosti díky kyborgovi, jehož nostalgie jako by odrážela opožděný environmentální žal.

Když je vám devět a nemáte peníze na všechny sladkosti, které v obchodě nabízejí, není čas přemýšlet nad nějakou morální integritou. Když jste ale dospělí a koukáte před dětmi na porno anebo je zneužíváte, tak nejspíš ano. Jak je namířený morální kompas dětské hrdinky tohoto znepokojivého snímku?

Narozeniny nejstaršího člena rodiny jsou dobrou záminkou k tomu strávit zase jednou nějaký ten čas společně. Koneckonců dědeček žije na venkově sám a odtržený od světa! Není pochyb o tom, že společnost jeho nejbližších mu prozáří šedé dny plné nudy… a klidu… a tiché, pokorné spokojenosti.

Ztřeštěný příběh nepříliš schopné, ale o to sebevědomější vyšetřovatelky paroduje slavné detektivní romány sherlockovského ražení. Gloria Scott (sama vytvořená Arthurem Conanem Doylem) se vrhá do pátrání po vrahovi londýnského profesora ve filmu podle povídky chorvatské spisovatelky a LGBT+ aktivistky Mimy Simić.

Fascinace ostrovem Tahiti je součástí každého shrnutí života a tvorby francouzského malíře Paula Gauguina. Tento film nicméně rekonstruuje osudy Annah, která byla do Francie ve třinácti letech prodána z Jávy a následně bez odměny sloužila slavnému malíři nejen jako uklízečka, kuchařka a předloha slavného obrazu…

Filmový debut portugalské malířky Alexandry Ramires upoutá uhrančivým, znepokojivým výtvarným stylem, který posiluje surreální atmosféru snímku. Podivné, proporčně nevyrovnané postavy zde hledají místo, kam by pasovala jejich těla, způsob, jak se vhodně přizpůsobit realitě a dojít rovnováhy.

Tento vtipný film vypráví o tom, co se přihodí, když se někdo pokusí zasáhnout do Bohem pečlivě plánovaného osudu jednotlivce. Apokalypsa v podobě nenasytné obludy začne brzy ohrožovat celý svět, a tak má hrdinka co dělat, aby svou chybu napravila. Co ale její vlastní osud?

Pocity vyvolané odvržením, nedůvěrou a výsměchem skupiny lidí, k níž vzhlíží hlavní hrdina tohoto temného psychologicky laděného snímku, výmluvně odrážejí výtvarnou podobu snímku od íránské režisérky. Film o urputné snaze začlenit se získal v roce 2020 Zvláštní cenu na festivalu animovaných filmů v Hirošimě.

Režisér celovečerního snímku Jacob, Mimmi a mluvící psi (2019, uveden v soutěži na Anifilmu 2020) se ve svém nejnovějším krátkém filmu zaměřil na odvážné rozhodnutí příslušníka čestné stráže. Ten totiž odmítá opustit své místo i poté, co ho zasáhla přírodní katastrofa.

Záhadné aliance několika členů odlehlé komunity na skalistém pobřeží a příběh šťastlivce Tommyho, který nalezne parádní ponožky jako stvořené na hraní. Kazašská režisérka, která filmové vzdělání získala ve studiu ŠAR (založeném mj. J. Norštejnem), v čisté kresbě rozehrává znepokojující vyprávění.

Co se stane, nabudou-li idiomy konkrétní a doslovnou obrazovou podobu? Ustojí jejich význam takovou proměnu? Jaké nové významy a vtipy mohou ve své vizuální formě obsáhnout? Přežijí? Nad tím, jaké důsledky přináší doslovnost, se zamýšlí režisér tohoto hravého snímku. Do jiného jazyka jsou ovšem tyto hříčky víceméně nepřeveditelné.

Skrze téma návratu ke kořenům pojmenovává autor v tomto hořce metaforickém, ale o to palčivěji pravdivém filmu mnoho společenských vzorců a problémů, s nimiž se setkáváme nejen na periferiích. Najít odvahu změnit směřování svého života není nic snadného bez ohledu na to, zda jste zombie, čarodějnice nebo jenom člověk.

Po ztrátě svých nejbližších se hlavní hrdina, alter ego režiséra snímku, uzavírá do bezpečného světa vzpomínek. Čas se tu zastavil a všichni, o které přišel, jsou zde stále naživu. Jak léta běží, svět v jeho mysli pořád roste a zabydlují se v něm nikým nezvané literární postavy a hrdinové kreslených filmů z dětství. Postavy, které v příbězích mají stále stejný věk, najednou začínají stárnout. Když si hlavní hrdina uvědomí, že věčné mladí neexistuje, rozhodne se pro návrat do reality. Na komplikované cestě zpět ho naštěstí provázejí všechny tyto úžasné postavy.

Magická, imaginativní cesta podvědomím Mariusze Wilczyńského vyniká uhrančivými obrazy i hudbou Tadeusze Nalepy, která tu má své nezastupitelné místo a doplňuje melancholickou atmosféru filmu. Samouk a režisér mnoha krátkých oceňovaných filmů otiskl do svého celovečerního debutu kromě vlastních vzpomínek také odkazy na někdejší i současné Polsko. Po jedenácti letech, kdy na snímku pracoval, vznikl artový opus, který diváka nešetří, ale na oplátku mu nabízí neopakovatelný a osobní zážitek. Film měl světovou premiéru v soutěži na MFF v Berlíně.

Frédéric Schuld, jehož předešlý snímek Carlottina tvář (2018) obletěl víc než dvě stovky festivalů, natočil ve stejném žánru anidoku i svůj nejnovější počin. Inspiroval se krutou praxí, jež byla kdysi v Anglii více než běžná: drobné děti byly zneužívány k čištění komínů, a to i přes vysoké riziko často tragických úrazů. Vznikl tak znepokojující film, odhalující skutečnost, o které dnes již málokdo ví.

Muž a žena se sice v tomto filmu vzájemně ujistí, že jsou šťastní, avšak divák sleduje pravý opak: obraz postupného, neodvratného rozkladu jejich vztahu. Zatímco se byt plní vodou, hranice těl se rozpadají a mezi bolestí a rozkoší už není žádný rozdíl. Metaforické zobrazení je umocněno potlačenou barevností, zneklidňujícími zvuky i surrealistickými výjevy.

Ironický a trefně vypointovaný příběh s prvky psychologického dramatu sleduje mladíka Guillaumea. Ten se nečekaně a zcela otevřeně uchýlí k vraždě. Během odpykávání trestu, který je pro nás náhledem do vězeňského života, mladík úplně zapomene, proč vlastně svého přítele Horatia zabil. To se ovšem změní, jakmile se dostane opět na svobodu.

Osvěžující snímek z dílny výrazného japonského autora. Acuši Wada je známý nezaměnitelnou kresbou i smyslem pro úsměvné, ale zároveň poněkud vyšinuté chování svých hrdinů a důrazem na instinkty a tělesnost. Tentokrát sledujeme synchronizované cvičení psa a jeho majitele, jež je zároveň nenápadnou studií psího těla.

Nevšední experiment mexické produkce využívá kombinace ploškové a počítačové animace.

Podle oficiálního popisu Ústředního výboru jde o marxisticko-leninisticko-maoistickou verzi podobenství o jeskyni plné mluvících zvířat, která přijdou pozdě, a buržoazních královen, které by vás rády viděly bez hlavy, přesně tak, jak to Platón zamýšlel.

Chorvatská autorka Lucija Mrzljak studovala animaci i na několika zahraničních školách (také v Praze), ale nakonec zakotvila v Tallinnu, kde nyní pracuje ve známém studiu Eesti Joonisfilm. Pro tento poutavý film o vztazích a touze po svobodě jí byla inspirací estonská slabost pro absurdní situace a neuchopitelné jevy, jež se zcela organicky stávají součástí každodennosti hrdinů, a také kresba jednoduchou linkou.

Výjev z rodinné večeře, který je vším, jen ne domácí idylou. Po mnoho let usedá syn s rodiči ke stolu, poslouchá jejich dobře míněné rady a jí tak dobrá jídla, až se mu chce zvracet. Udolán neustálým opakováním slov a vět, předsudky a přetvářkou, polapen v jakési nekonečné smyčce, uniká myšlenkami co nejdále. Autorka zvolila pro své kolážovité dílo teatrální, muzikálově laděný styl.

Z první spolupráce přední britské režisérky Joanny Quinn a kanadské produkce NFB vzešel další snímek s autorčinou oblíbenou tragikomickou hrdinkou Beryl, stárnoucí pracovnicí z továrny posedlou kreslením. Náhled do jejího dětství, rodinných vztahů i uměleckých snah je podaný se specifickým humorem a úchvatnou nadsázkou. A jak je u autorky zvykem, ztvárněný je nezaměnitelnou, živoucí kresbou.

Autorka tohoto svěžího, příjemně hravého a na různých plochách animovaného filmu si vytkla jediný cíl: řada výjevů zde má odrážet nedobře nastavený asijský vzdělávací systém. Studenti se za každou cenu snaží dostat ze střední školy na univerzitu a už ani nepřemýšlejí, co budou dělat potom.

Rozverný film srbské autorky, kterým absolvovala prestižní francouzskou školu La Poudrière. Autobus plný výletníků zastaví policista a s úplatkem, kterým si cestující chtějí zajistit průjezd, není spokojen. Pasažéři tak budou muset spojit síly, aby mohli pokračovat v cestě. Film se vyznačuje sympaticky naivní kresbou a řadou drobných gagů.

Absolventský snímek sleduje rozhovor autora s dědečkem (hebrejsky saba) v poslední kapitole dědečkova života. Saba Beno líčí vnukovi své životní peripetie od dětských let, ovšem svým vlastním, humorně-ironickým způsobem. Ten autor ilustruje za využití jednoduchého, ale přitom nápaditého výtvarného stylu.

Trojice autorek si vybrala pro svůj film nabitý erotickými symboly a sexuální energií téma osamělosti a proměny mezilidských vztahů, kterou způsobila pandemie onemocnění covid. Žena prochází zvláštní krajinou a s rozkoší si užívá dotyky rostlin, ovšem jen do doby, než touto snovou zemí začne prostupovat podivná nákaza, která ničí vše, co přinášelo rozkoš.

Značně klaustrofobický snímek se odehrává v přelidněném jihočínském městě. Muž se vrací do svého miniaturního bytu a rád by si odpočinul. Jenže v domácnosti nebydlí zdaleka sám. Osobní prostor se tu nepočítá na metry, ale spíš na centimetry čtvereční. Tvůrcům se skvěle povedlo zachytit pocity úzkosti hraničící se šílenstvím, k nimž tato situace musí nevyhnutelně dospět.

Kulatý sál a v něm oslava lepší společnosti. Deska se točí, gramofon začíná hrát. Hosté konzumují, co hrdlo ráčí, usrkávají nápoje a ztrácejí se ve víru tance. A pak zase jedí, pijí, tančí… Rozverný koloběh by mohl v tomto výrazně výtvarně stylizovaném, do černobíla laděném filmu pokračovat do nekonečna.

Dnešní chaotický svět vyvolává v mnohých pocity nejistoty společně s neschopností se rozhodnout. Co kdyby ale člověk svěřil svůj osud náhodě? Hrdinka filmu se propadá do svého nevědomí, aby poznala neznámé aspekty sebe samé. Surrealistický, nesnadno uchopitelný film natočila režisérka, která našla zálibu v psychologii a filozofii.

Tento poutavý film sleduje osudy chlapce Conora, který si s kamarády užívá dobrodružný a svobodný život na ulicích Dublinu. Život bez zodpovědnosti je sice zábava, ale nedokáže ho ochránit před chaosem a chudobou vlastního domova. Rozhodnout se mezi tím, co by měl dělat, a tím, do čeho ho tlačí jeho hektický život, není pro Conora snadné.

Název snímku převzala autorka z knihy Tekutá láska od sociologa Zygmunta Baumana.

V symbolickém filmu zkoumá dva protipóly: svobodu a potřebu vlastnit. Mohou tyto světy, jež oba reprezentují výraznou lidskou touhu, koexistovat bez neustálého napětí? Vizuálně pozoruhodný film balancuje na hraně nenarativní animace.

Kamarádky Anna a Manon se po skončení letního tábora rozhodnou, že pojedou k moři, kde budou žít, a nikdy už se nevrátí. Realistický, citlivě natočený prázdninový výjev o tom, jak mohou fantastické dětské představy, které neznají hranic a směřují k absolutnímu ideálu, narazit na prozaickou realitu.

Mladé dívce připadá okolní svět křehký, zvrácený a ošklivý. Okolo ní zuří jakási studená válka, v níž se nebojuje zbraněmi a bombami, ale odcizením, bezúčelností, sobeckostí a ponižováním lidí. Autorka, která se věnuje také ilustraci dětský knih, použila ve svém filmu lehce naivní a sytě barevný výtvarný rukopis.

Zcela originální loutkový počin studentky pražské FAMU: prapodivná lovestory, jež se odehrává mezi hromadami odpadků. Na pozadí liduprázdného světa a růžovo-fialové záře se tu pohybují rozpadající se, mrtví živočichové, ovládaní jinými, kteří ještě žijí. Každý konec tu může znamenat nový začátek.

Nevšední zážitek přináší videoklip všestranného umělce Bena Clementa pro skupinu Camp Saint Helene. Jejich nostalgický sound ve stylu šedesátkového psychedelického rocku ladí s Clementovou animační technikou: bezkamerovou přímou animací, běžně používanou v experimentálních filmech.

Melancholický, do modra laděný videoklip se vyznačuje fluidní kresbou a velkým množstvím metamorfóz. Autorka se po semestrální stáži strávené v Tchaj-peji rozhodla dát se cestou poctivé pookénkové (frame by frame) animace. V klipu pro Elenu Steri zachycuje touto metodou křehkost duše, roztěkanost myšlenek i sílu emocí.

Snový počítačový svět obydlený zvířaty, která stejně jako my ráda chodí na večírky a do muzeí.

Svérázný videoklip k instrumentální skladbě skupiny World Brain přináší výjevy ze světa, v němž nefungují zákonitosti, na něž jsme zvyklí. Autor stvořil prostředí i postavy nezvykle pojatou 3D animací.

„Spalující láska kohouta Billa a psa Floyda je jako každá jiná. To, že s tím banda trpaslíků v dodávce má problém, mě velice mrzí,“ uvedl ke svému neotřelému, westernově laděnému klipu (jenž je jakousi variací na film Easy Rider) režisér Jan Piskač, který je zároveň členem hudební skupiny The Ribs.

Oceňovaný režisér videoklipů, který sbíral zkušenosti i na dalších komerčních zakázkách, rád experimentuje a kombinuje techniky. Nejinak je tomu i v jeho zasněném, lehce posmutnělému klipu k písni IDK You Yet, v němž přemýšlí nad tím, jak obtížné jsou vztahy v době počítačů a sociálních sítí.

Argentinský videoklip nás v doprovodu známé melodie vtahuje do víru světa, jehož animace je založena na kouzlu zoopraxinoskopu. V kombinaci s dalšími animačními postupy vzniklo nezvyklé dílo využívající nejen fascinaci prapůvodními animačními přístroji, ale i ručně kreslenou či stop-motion animací.

Autorka pocházející z Číny se v tomto poeticky laděném klipu rozhodla zobrazit zázrak koloběhu vody, která cirkuluje krajinou podobně, jako krev obíhá v lidském těle. Videoklip z fantazijního světa sice šetří barvami, ale rozhodně ne imaginací.

Malé postavičky trhají, sčesávají, tkají, rybaří a sbírají suroviny ze svého přirozeného prostředí, aby jako skupina přežili na magické planetě, kde neexistují hranice. Dynamicky pulzující surrealistická krajina přechází v tomto originálním videoklipu v další, neméně pozoruhodné obrazy, které divák brzy nestíhá sledovat. 

Režisérka na festivalech oblíbeného krátkometrážního titulu Vejce se nedávno rozhodla vtisknout svůj vyhraněný, černobílý styl videoklipu. Zůstala přitom věrná i tématu svého úspěšného filmu – zaměřila se opět na emoce spojené s vnímáním vlastního (ženského) těla, tentokrát ale v imaginativním vesmíru.

Smyslný příběh o lásce, vášni, ujištění a slibech, kreslených, psaných i zpívaných, je vytvořený klasickou kreslenou animací na neuvěřitelných 2889 obálek. Klip hýří metamorfózami, autorka využívá také náročnou totální animaci, pomocí které přechází z prostředí do prostředí či z konkrétna do abstraktna.

Ve svérázném videoklipu známé autorky sledujeme dívku procházející mystickým světem plným podivných stvoření. Režisérka se vyznačuje především nezaměnitelným výtvarným stylem, jenž má v kombinaci se smyslem pro absurdní situace podíl na úspěchu jejích krátkých filmů. Režisérka videoklip ručně kreslila i kolorovala.

Klip vznikl pro nové album Françoise Poitoua nazvané Le Sec et la Lune. Zachycuje bezútěšnost obřích sídlišť, pocity osamění, odcizení a anonymity v přelidněných velkoměstech i touhu po návratu k přírodě, harmonii a prostotě. A to za použití černobílé kresby, která podtrhuje zádumčivou atmosféru.

Když mluví peníze, kdo je poslouchá? V tomto žalozpěvu nám realitu odhaluje proud potrhaných a pomačkaných animovaných objektů a koláž nastříhaných bankovek, doprovázené umíráčkem znějícím pro svět, jak jej známe. Autoři klip animovali okénko po okénku a použili techniky stop-motion a koláže tisícovek listů černého papíru.

Lehce znepokojivý videoklip autora, jenž má slabost pro nenarativní a experimentální projekty. Klip je náhledem do tmavého prostoru, v němž se mnohé věci každodenní potřeby, stejně jako umělecká díla, propadají do jakési temnoty. A zdá se, že není cesty zpět.

Videoklip zkušeného polského tvůrce, autora mnoha animací, je založen na mýtu o dívce, která hrála ve známém pornofilmu. K tématu neutěšeného příběhu skvěle sedí autorův styl jednoduché, neučesané kresby i ruční animace na recyklované papíry.

V dobách pověr a kouzel se mladá zaučující se lovkyně Robyn Goodfeelowe vydává s otcem do Irska, aby tam společně vymýtili poslední vlčí smečku. Při průzkumu zapovězeného území se však Robyn spřátelí se svobodomyslnou dívkou Mebh z místního záhadného kmene, jehož příslušníci se v noci údajně proměňují ve vlky. Během pátrání to Mebhině ztracené matce odhalí Robyn tajemství, které ji vtáhne ještě hlouběji do světa Vlkochodců, kde se může stát tím, co její otec slíbil zabít.

Vlkochodci jsou dlouho očekávaná celovečerní novinka z dílny slavného irského animačního studia Cartoon Saloon, pod níž jsou podepsáni obdobně slavní tvůrci. Režisér Tomm Moore má na kontě už dva nezapomenutelné celovečerní hity, o cenách a nominaci na Oscara nemluvě (Brendan a tajemství Kellsu a Píseň moře). Na prvním z nich se podílel i jeho režisérský kolega z Vlkochodců Ross Stewart.

Mladý pár jede autem skrz malebnou Provence. Nils se chystá představit Floru svým rodičům. Jedna mladíkova poznámka ale u dívky vyvolá řadu nečekaných myšlenkových asociací. A Flora má tak možnost nahlédnout do děsivé hloubky svých pochybností. Vztahový film, natočený s lehkostí videoklipu a nádechem roadmovie.

Velmi osobní a upřímný vhled do světa novopečené matky, pohlcené novými úkoly a starostmi a snažící se uchopit svou roli, jak nejlépe to jde. Zdá se ovšem, že se jedná o úkol obtížný, až nezvládnutelný. Humorný a hluboce pravdivý film o chaosu, který v životě vznikne, když do něj vstoupí střídavě řvoucí a klidný, hladový a přejedený, bdící a občas i spící novorozenec.

Zdánlivě ospalé jarní odpoledne se plní podivnostmi a nejasnostmi. Zemřel pan Ping z čínské restaurace a papouščí klec zeje prázdnotou. Jason přesvědčí svého kamaráda Kevina, aby se vydali exotické ptáky hledat. Vidí v tom možnost získat balík peněz… Místo toho je ale čeká těžká zkouška jejich přátelství. Atmosférický film, jehož příběh je zřetězením více či méně absurdních situací.

Svůj režijní debut pojal Joe Cappa jako originální horor, a to s citem pro atmosféru, znepokojivé detaily i nejrůznější atributy, které k tomuto žánru neodmyslitelně patří. Je noc, za okny zuří bouřka. V prázdném bytě se klepe hrůzou nové štěně, terorizované zesnulými mazlíčky této prazvláštní domácnosti.

Napínavé drama o pohlcení systémem, revoltě a rodinném stigmatu se odehrává ve městě, kde mají šanci jen ti obyvatelé, kteří podstoupí přetvoření obličeje pomocí masky. I dívka Quiq věří, že po operaci se jí otevřou možnosti na spokojený život. Na rozdíl od jejího mladšího bratra. Město je odvážný čínský nezávislý film, který byl mimo jiné oceněn v Annecy.

Mraveniště je příběh o konci lidstva z pohledu mravenců. Vzpurná samička K99980335 touží po jiné budoucnosti, monotónní strojovost kolonie a její řád se jí příčí. Když se ale její přání náhle krutě vyplní, je už pozdě vzít ho zpátky. Krutě vtipný film s nezaměnitelným výtvarným stylem Marka Náprstka.

Memories je animace inspirovaná hudbou. Příběh je zde znázorněn fluidními obrazy v pestrých barvách se symbolickým významem. Autor videoklipu si zvolil techniku kreslené animace, se kterou dosahuje velice plynulých pohybů a nečekaných transformací vybraných motivů.

K vyobrazení podmanivého podmořského života si autorka netradičně vybrala animaci plastelíny. Lehce průsvitná, do modra zbarvená tvarovatelná hmota plynule přechází ze světa pod hladinou do matérií propojeného světa nad ní. V klipu pro polskou avant-folkovou kapelu se inspirovala japonským haiku Macua Bašóa.

Videoklip mladého slovenského tvůrce vznikl pro rappera, známého jako Prezident Lourajder, který zpravidla vystupuje zahalený ve své typické kukle. V klipu sledujeme našeho maskovaného hrdinu, jak se potuluje po svém sídle. Co to vlastně znamená být skutečně sám?

Videoklip sleduje mladou ženu, která zažívá první záchvěvy lásky, které zbarvují její náctileté srdce. Semínka, stejně jako láska, symbolizují zrod a znovuzrození. Každá žena má právo milovat a být milována, buďte proto hrdé na svou odvahu hledat lásku!

V kresleném videoklipu od Wishbone Zoe pro heavy avant-jazzové brousky ze západního Massachusetts Fred Cracklin sledujeme pokus horníků bojujících jak kanci za konec vykořisťování. Dramatickému videu dominují výrazné barvy, kanci s vrtáky nasazenými na čenichu a neučesaná forma, což je přesně to, co zvolená skladba vyžadovala.

Jan Drozda, zkušený autor videoklipů pro různé domácí hudební formace, vytvořil toto video kompletně v enginu Unreal, a to v době prvního úderu covidové pandemie, na kterou v klipu přímo i nepřímo odkazuje. Apokalyptické bezčasí, strnulost a omezený pohyb kamery dobře ilustrují pocity, které zažila většina z nás.

Chce mít všechno, ale ani to není dost. Magická zahrada a v ní hrdina, kráčející deštěm citrónů. Video pro americkou indie rockovou kapelu pojala výtvarnice a režisérka svým výrazným pop-artovým a psychedelickým stylem, který najdeme i v její zakázkové tvorbě pro Adult Swim či Gucci. 

Animovaný videoklip vzniknul pro skotskou alternativní rockovou skupinu Lion on Tiger. Sledujeme v něm postavy s velkými plastelínovými hlavami a jejich domácí hádku. Autor animoval plastelínu na analogové televizi vysílající černobílé záběry.

V kontrastu k poklidné melodické skladbě jihokorejského hudebníka Peejaye stojí místy až hororový vizuální doprovod. Vystrašený chlapec je v něm vystaven nenadálým prostorovým proměnám. Navíc tu ožívají rozličné symbolické a mytologické postavy z alegorického průvodu, které, jak se zdá, mají jeho život zcela ve své moci. 

Trip osamělého sídlištního povaleče hledajícího vnitřní mír mezi paneláky, garážemi a parkovišti, který osciluje mezi zenovým vytržením opuštěných vestibulů metra a zemětřesením. Videoklip jako kocovina na Stodůlkách mezi chorálem a growlem. Absolventka UMPRUM vytvořila toto černobílé video pro francouzsko-českou kapelu.

Videoklip k písni Joshe Kimbrougha Glowing Treetops z jeho nejnovějšího alba Slither, Soar & Disappear byl inspirován básní Elegie od Wendella Berryho. Melancholickou instrumentální skladbu doprovází podobně laděná kreslená animace, v níž se vzduchem snáší padající listí a slunce střídá déšť.

Łona a Webber představují svůj druhý singl #nikiforszczecinski – poctu street artu ve všech jeho podobách. Píseň vypráví příběh street artového umělce ze Štětína, který tvořil pomocí novinových výstřižků, rostlin, svíček, cihel či plyšových krys. Jako výstavní plocha mu sloužil okenní parapet a branka činžáku, v němž bydlel. Tvůrce tohoto videoklipu Lump je jedním z nejuznávanějších street artových umělců v Polsku.

Pro píseň He Won’t Hold You od mnohonásobného vítěze Grammy Jacoba Colliera, zvolil brazilský autor klipu animaci malby plnou atmosférických obrazů. Stejně jako skladba nabízí dva pohledy na rozchod a vyrovnávání se s ním. Barvy dostanou prostor až v konsenzuálním finále.

Absolventka zavedené budapešťské školy MOME vytvořila radostně barevný videoklip pro zpěvačku Youlï. Originálnímu a propracovanému výtvarnému stylu vévodí postava samotné zpěvačky, realisticky překreslené a zasazené do výjevů z běžného života. Ty, třebaže zpočátku neutěšené, nakonec vyznívají stejně jako celá píseň optimisticky.

Známý francouzský kreslíř a autor Joann Sfar už úspěšně zfilmoval svůj komiksový román Rabínův kocour (2011). Po téměř deseti letech přichází s adaptací dalšího svého kultovního díla. Film Malý upírek volně vychází z autorovy série kratších stejnojmenných komiksů, z nichž některé znají i čtenáři v České republice.

Pro univerzum Malého upírka je příznačná hra s hororovými stereotypy. Ne všechno je zkrátka tak, jak by čtenář či divák čekal. Filmu ale nechybí napětí a někdy více, někdy méně strašidelná atmosféra.  Ústřední postava upírka neprahne po lidské krvi a rozhodně nemá v úmyslu někomu ublížit. Je to dobrosrdečný chlapec, kterého po staletí hlídají podobně dobrosrdečná monstra v jedné přímořské vile. Problém je, že Malý upírek se zde velice nudí, chtěl by chodit do školy jako ostatní děti a vůbec mu chybí kamarád jeho věku. Toho se mu podaří nalézt v osiřelém Michelovi, který žije s prarodiči. Ovšem to, po čem děti v tomto věku prahnou ještě víc, je pořádné dobrodružství. A právě jedno takové – a navíc pirátské – dobrodružství mohou naši dva hrdinové společně prožít.

Snímek podobně jako autorův předchozí film ctí výtvarnou podobu komiksů (ačkoliv rozechvělá kresebná linka předlohy je v animaci pevnější), hravost ve výtvarné podobě postav, rozmanitost pozadí. Film byl nominovaný na cenu César a v roce 2020 soutěžil na festivalu v Annecy.

Myšlenky prvního českého prezidenta ožívají ve studentském filmu autora původem z ruského Magnitogorsku, který po studiích animace v Jekatěrinburgu navázal magisterským stupněm na UTB ve Zlíně. Inspirativní myšlenky Václava Havla podtrhává srozumitelný, přímočarý výtvarný styl.

Příběhy lovců selfíček se zjevně staly inspirací absolventovi Západočeské univerzity v Plzni. Co všechno je člověk schopný udělat pro perfektní sebeprezentaci? Tato série víceméně nešťastných příhod se odehrává na střeše světa, kde i jediný špatný krok může znamenat smrtelné nebezpečí.

Oceňovaná autorka původem z Finska přináší nový loutkový film, v němž je poslední katalánská aréna pro býčí zápasy přestavěna na obchodní centrum. Starý matador si pak vydělává na živobytí v pochybných nočních klubech Barcelony. A právě do takového klubu zavítá jednoho večera i znuděný ruský prezident.

Někdy není třeba říkat nic, a přesto si lidé rozumí. To rozhodně platí pro dvojici hrdinů v příjemně barevném filmu studentky UTB ve Zlíně, kteří se potkají u železničního přejezdu a v nepřerušovaném tichu stráví několik křehkých společných chvilek.

Film studentky FAMU kombinuje hned několik výtvarných technik zahrnujících i fotograficky přesné obrazy, což tomuto animovanému dokumentu dodává na autenticitě. Pravdivost výpovědi podtrhuje také to, že zkušenost s onemocněním anorexia neurosa, které lze na první pohled jen těžko odhalit, má i sama autorka.

Strašlivý pohled čeká zvědavého vesničana, který se jednoho dne zastaví u napajedla. Voda má totiž nezvykle rudou barvu. Absolvent SUŠ Ostrava se nechal inspirovat kulturou starého Japonska, což odráží i samotný název snímku. Ochranná přilbice herumetto v tomto akčním příběhu totiž sehraje zásadní roli.

Přísně černobílý geometrický výtvarný styl tohoto filmu autorky původem z Běloruska dává vyniknout nejen barevné Rubikově kostce, ale i problémům, které přesahují jeho hlavní postavu. Jak si poradit se záludným hlavolamem? Co když jedno z řešení přináší nové problémy?

Studentka z plzeňské Sutnarky, která je zároveň lektorkou animace pro děti, ve svém filmovém experimentu využívá zašlé staré předměty, fólie a meotar k nastolení rozličných nálad. Ty však k diváctvu promlouvají nejen díky své vizualitě, ale i díky stejnojmenné básni Ewalda Murrera.

Nezaměnitelný výtvarný styl autora z pražské UMPRUM propůjčuje této veskrze kritické eseji na téma antropocentrické povahy kolonizace vesmíru sarkastický a uštěpačný ráz. Podobně jako ve svých dalších pracech i zde autor kombinuje několik technik a materiálů, od kresby přes využití reálných předmětů až k sochařské hlíně.

Autorka ze zlínské UTB o sobě prohlašuje, že nejvýznačnějším tématem jejích filmů je zvracení. Skvělý krasavec je nicméně osobní a pichlavou výpovědí o jejím bratrovi, zosobňujícím „beznaděj a sebelítost“, ve které kombinuje nejrůznější techniky a kromě zvracení zpracovává i hlubší témata.

Slavná povídka Edgara Allana Poea ožívá pod rukama studenta z pražské FAMU, který si pro její zpracování zvolil techniku animace loutky. Zatímco strašlivý vodní vír nemilosrdně stahuje jejich loď do černých hlubin, odehrává se mezi dvěma muži na palubě boj na život a na smrt. Jsou skutečně oba odsouzeni zemřít?

Film je založen na dvou největších výtvorech ruského génia: krátké povídce Nos od Nikolaje Gogola a její operní adaptaci od Dmitrije Šostakoviče z roku 1930. Film se věnuje průkopníkům a uměleckým inovátorům. Lidem, kteří předběhli svou dobu. A lidem, kteří se především nebáli jít proti proudu i za cenu ztráty osobního pohodlí a často i života. Legenda ruské animace, režisér Andrej Chržanovskij, bere diváky na odvážnou postmoderní cestu. Lemují ji neustálé narativní odbočky, narážky a anekdotky. A stejně jako je toto rekviem za ruskou avantgardu bohaté na digrese a motivy, libuje si v mnohosti filmařských technik. Animaci plošek a kreseb doplňuje hraná akce a dokumentární záběry z archivů či současnosti. Hlavními postavami filmu jsou spisovatelé Nikolaj Gogol a Michail Bulgakov, režisér Vsevolod Mejerchold a skladatel Dmitrij Šostakovič. Přičemž posledně jmenovaný režisérovi osobně udělil právo k použití své opery – hudební složka filmu tak tvoří jeho zcela zásadní část.

Miya a kocour Aristotle jsou lovci. Na vyprahlém cuketovém poli chytají oblačná zvířata, aby svým rostlinkám zajistili dostatek vláhy. Stačí tvory jako balónky přivázat nad skomírající zeleninu. Při jedné lovecké výpravě ale Miyu jedno z nebeských stvoření okouzlí natolik, že začne přemýšlet nad jeho osudem.

Žena, které se protiví ubíhání času, se promění v černou díru. Uplynou tisíce neměnných let, než se v ní jednoho dne probudí singularita. V tomto operně pojatém filmu se nehybná žena setkává s nezastavitelnou dívkou na cestě za odhalením krásy pomíjivosti a schopnosti odpoutat se.

Idylu bujného pole a lučního koníka skotačícího mezi rostlinami nečekaně naruší výstřel. Do připravené pasti se chytil veliký jelen, kterého bylo třeba usmrtit. Nad bezvládným tělem už se sklání mohutný lovec zahalený kouřem z cigarety. Jeho počínání s nelibostí sleduje mladá dívka.

Když bulvární televizní stanice vyoutuje superhrdinskou filmovou hvězdu, je mladý herec konfrontován nejen s reakcemi fanoušků, ale i s vlastními obavami. Machistický charakter jeho filmového alter ega celou situaci ještě komplikuje, takže vypořádat se s homofobií v prostředí heteronormativního zábavního průmyslu není vůbec snadné.

Poctivá a uhrančivá malba na sklo je poznávacím znamením atmosférického filmu polské režisérky, která nás jednoho pondělního odpoledne bere na jízdu autobusem. Melancholická projížďka deštivým městem hlavní hrdince připomíná, jaké by to bylo utéct z každodenní rutiny ucpaných ulic.

Jedné krásné vlahé noci leží Seolgi se svými přáteli ve vysoké trávě a hledí na myriády hvězd nad sebou. Tu a tam dokonce nějaká hvězda i spadne. A spolu s padajícími hvězdami se v tomto palčivě černohumorném hudebním filmu řítí vstříc temnotě i myšlenky a vnitřní svět hlavní hrdinky.

Hororový příběh inspirovaný lidovou slovesností vypráví o veselé a spontánní Róze, která by si na vesnické veselce ráda skočila, jenže nikdo ji nechce vyzvat k tanci. Když se tak objeví tajemný cizinec a věnuje jí pár rudých střevíců, vrhá se s ním do divokého tance. Film z pražské FAMU upomíná na erbenovskou tradici.

Ve francouzských internačních táborech bylo se španělskými bojovníky proti Francovu režimu často zacházeno spíše jako se zločinci než jako s lidmi prchajícími před krutým systémem. Ve špatných hygienických podmínkách a se špatným přístupem k vodě a jídlu na takovém místě strávil jistou dobu také ilustrátor Josep Bartolí. Dalo by se říci, že oproti jiným měl to štěstí, že se spřátelil s jedním z dozorců. Právě jejich přátelství ale ještě více provokovalo ostatní hlídače, kteří ztrpčovali život jak jemu, tak i svému soucitnějšímu kolegovi. Bartolího jediným způsobem, jak se vyrovnat se zažívaným příkořím a odloučením od své lásky, bylo kreslení.

Období Bartolího strádání a neustálých morálních dilemat se stalo inspirací pro francouzského autora komiksů a kreslíře deníku Le Monde známého pod jménem Aurel. Ten tímto snímkem debutoval na festivalu v Cannes. Poutavé a pochmurné výjevy nejen z internačního tábora jsou ve filmu použity i jako statická zachycení okamžiku, jako odkaz na Bartolího práci. O to kontrastněji pak působí šťastnější období Bartolího života, kdy se dostal až do Mexika a navázal milenecký poměr s Fridou Kahlo.

Příběh filmu Myši patří do nebe se začal psát v roce 2010, kdy režisérka a výtvarnice Denisa Grimmová přišla s nápadem převést do podoby loutkového snímku úspěšnou knihu Ivy Procházkové. Její originalita spočívá mimo jiné v přístupu k tématu smrti, které autorka dětem umí předložit s lehkostí a hravostí.

Tvůrčí tým se ujal námětu s velkými ambicemi, scenáristé příběh rozšířili o další dějové linky i postavy, původně česká produkce přerostla v koprodukci čtyř zemí. Na diváky nyní po téměř deseti letech příprav, vývoje, natáčení a postprodukce čeká napínavé dobrodružství, odehrávající se převážně během posmrtného života. Dvě zvířátka, považovaná svými blízkými za podivíny až outsidery, myška Šupito a lišák Bělobřich, se po nehodě setkávají ve zvířátkovském nebi. Ačkoli byli za života zapřisáhlými nepřáteli, v nebi sledujeme jejich společnou cestu k překonání starých bolestí, k novému začátku a ke zrodu neochvějného přátelství. Snímek nabízí nejen nevšední příběh plný silných emocí, ale i nezapomenutelnou podívanou, co se týče výtvarného provedení loutek, dekorací a prostředí a precizně odvedené animační práce.

Za maskou Nó rytmicky animuje celkem 3 475 různých masek z celého světa. Začíná klasickými maskami tradičního japonského divadla Nó a pokračuje studií rituálu, užitku, deviace a politiky. Hypnotizující zážitek umocňuje čistě perkusní hudební doprovod.

Mlha zlehka odkrývá pahýly stromů. Když se mlha začne rozplývat, odhalí statický záběr další detaily horské krajiny se zbytky domů. Jen konejšivý soundtrack kontemplativního snímku evokuje někdejší život. Vesnice, stejně jako člověk, přichází na svět díky lásce. A stejně tak skomírá, když ji láska opustí. 

This film is dedicated to Mosolov’s Constructivist period, as well as to the architecture and cinema of this direction and consists of three parts the director named intuitively: Shadows, Movement and Volume. Classical composer’s works for children are performed by young musicians, students of the Jacob Flier Children School of Arts. The idea of creating a musical-animated album belongs to Irina Margolina.

Bum bum!  je animovaný hudební film oslavující prostou, dětinskou radost z tlučení na buben, čmárání fixami na papír, cákání barvy nebo vydávání zvuků na prasklé činely. Bum bum! vidí v chaosu a nehodách zábavu a dává si za cíl šířit spontánní a radostnou kreativní energii.

Hlubokomořské organismy žijící ve velmi specifickém prostředí se vyvinuly do nezvyklých tvarů s nezvyklými vlastnostmi. Když je pozorujeme, máme pocit, že sledujeme jakýsi mimozemský pohádkový svět snů. Tento film je kreativní interpretací podvodního světa, v němž nás autor vyzývá, abychom se uvolnili a pozorovali svět vytvořený z luminiscenční plastelíny, která je podmořským organismům nejbližší.

Destruktivní sekvence s nekonečným řetězcem následků. Známý italský tvůrce svůj „film-výstřel“ buduje prostřednictvím vypůjčených záběrů nejrůznějšího druhu. V méně než minutovém, nicméně pohlcujícím videu prolétne mnoha nesouvisejícími prostředími, přičemž si pohrává s konceptem tzv. efektu motýlích křídel.

Fraktura je abstraktní horror navozující jedinečnou atmosféru německého expresionismu. Představuje divákovi sbírku olověných tiskařských liter z Gutenbergova muzea natištěných přímo na filmový materiál. Film, který se nese v duchu Murnauova Nosferata a Stokerova Drákuly, doplňuje originální hudební doprovod zahraný na kostelní varhany.

Zvuky jako svědci. Rozplynou se ve vzpomínkách, polosnech a není jasné, zda jsou skutečné, či nikoliv. Film na pomezí fantazie a reality. V mysli bouří všelijaké obrazy a pulzují temné emoce. Hrozivé tajemství se vzdouvá v dunícím větru našich buněk. Minimalistický snímek navozuje pocit hypnózy.

Experimentální anidok o osobních zážitcích a postřezích autora během lockdownu. Na začátku prvního rakouského lockdownu se rozhodl zavřít se ve svém rodném Salcburku a pracovat na této animované kronice, která se zabývá místy a jeho myšlenkami a postřehy z období mezi březnem a červnem 2020.

Autor pracuje s interakcí mezi prostorem, ve kterém se nacházíme, a jeho energií. Stav klidu, z nějž jsme vytrženi a posléze se do něj navracíme, tvoří ohraničenou strukturu. Důležitá je dualita a zároveň rovnováha mezi těmito dvěma stavy. Film je založen na uměleckých východiscích, proto si autor vybral tradiční ruční animaci.

Krátký hravý snímek využívá jednoduchých stavebních kamenů, poskytnutých mladým stvořitelem. Jeho hlas, první slova, dostatečně zrytmizovaná, doplněná o vizuální prvky jeho prvních kreseb, dávají zcela jasně tušit, že sledujeme zázrak stvoření. Z jogurtu nevznikne nic menšího než Mléčná dráha.

Krátký experimentální film vznikl jako bakalářská práce v Ateliéru filmové a televizní grafiky na pražské UMPRUM. Inspirací k jeho natočení bylo autorce její putování po Skotsku. Atmosféru této země se jí v něm povedlo přenést i na diváka, a to přesto, že celý film zpracovala čistě pomocí vlny.

Stárnutí je niterné zobrazení procesu senescence, tedy zhoršování se stavu člověka s postupujícím s věkem. Autorka při něm střídá detailní záběry z vnějšku a vnitřku těla. Využívá tradiční kreslenou animaci a místy záměrně odlehčenou a místy naopak mrazivě naturalistickou audio stopu.

Lehce znepokojivé mnohoznačné video Faiyaze Jafriho, specialisty na 3D CGI animaci. Dominantním motivem je tentokrát žena v bílém trikotu a helmě, připomínající roztleskávačku. Její postava je mnohonásobně zmnožena a uváděna do pohybu v cyklickém rytmu. Tato masa bezvládných těl podle autora tvoří vizi budoucnosti vytvořenou choreografem.

Liza je převážně abstraktním filmem využívajícím tradiční techniku kresby na filmový pás a zároveň uplatňujícím velice oblíbený postup animace na konkrétní skladbu. V tomto případě se jedná o vizuální transkripci Gershwinovy kompozice. Díky tomu (a taky díky barvě a pohybu) máte šanci poznat Lizu.

Filmová báseň vytvořená z lučních květin rostoucích kolem ústí řeky Plym na jihozápadě Británie. Okvětní lístky a listy proplouvají kolem nás za uhrančivého doprovodu zvuků vytvářených vířící a ubíhající vodou. Název odkazuje na koloběh ročních období a cyklus přílivu a odlivu.

Horlivý pozorovatel ptáků sleduje sokola a vydává se na cestu zkoumající hranice lidství. Sokol je experimentální animovaný film o posedlosti, instinktu a vrozené temnotě. Zkoumá eleganci a majestátnost přírody, ale také její nevyhnutelnou krutost. Film je inspirovaný autobiografickou knihou The Peregrine od J. A. Bakera.

Tento experimentální film vychází z multikanálové videoinstalace berlínského umělce Roberta Seidela, který posouvá hranice abstraktní malby v digitální době. Vznešený moment čiré abstrakce přechází do asymetrické orchestrace pohyblivých obrazů.

Velkolepá animovaná podívaná vytvořená z plastu sesbíraného na plážích, podél silnic, na půdách a ve vetešnictvích. Elegie na nenaplněnou lásku, něžné rozloučení se s nejkrásnějším materiálem, který zotročil naši planetu – plastem.

Bylo, nebylo jedno království, kde žily jen ty nejštíhlejší zadnice na světě. Měly svůj společenský systém a dokonce i božstvo, které uctívaly. Bylo to království, kam se po nedopnutí nových džínsů dostala i hrdinka tohoto filmu. Snímek strašidelně hravým způsobem vypráví o jejím vztahu k vlastnímu tělu.

Režisérský kolektiv čerstvých absolventů z pařížské školy Gobelins nás vezme na divokou jízdu vlakem po bezútěšných pláních Mexika a USA. Nejde ovšem o žádný výlet. Vlak, přezdívaný „La bestia“, veze přes hranice mexické uprchlíky, mezi nimiž je i malá dívka a raněný převaděč, který ji má na starosti.

Film je stylovým odklonem od režisérčina předešlého, malovaného počinu Yola (Anifilm 2020). V tomto stop-motion snímku se ovšem opět zabývá intimními rodinnými vztahy. Letní dny sourozenců Zoe a Mala vyplňuje nepříliš přátelské škádlení s jediným cílem – upoutat pozornost zahloubané matky.

Městečkem hýbe dlouho očekávaná událost – blížící se oslava narozenin jednoho z místních obyvatel. Kdo dostane pozvání a jak oslava proběhne? Komičnost a lehkost tomuto snímku dodává i barevně pestrý, záměrně naivní výtvarný styl režiséra pocházejícího z Kostariky a studujícího v Londýně.

Oskar a jeho dva bráchové se jednou v neděli vykašlou na mši, kterou vede jejich otec v místním kostele, a raději se ponoří do světa her. Zloduši z jejich představ se ale ukážou být reálnější než přerostlá monstra z televizních seriálů. Obstojí Oskar v této zkoušce? A jak si před božími zraky povedou jeho rodiče?

Poetický výtvarný styl využívající akvarelových barev a jejich rozpíjení skvěle odráží emocionální vyznění tohoto jemného snímku. Sama autorka o něm říká: „Je to jako mít psa, který se rozhodne, že jeho páníčkem je někdo jiný. Jakmile se ozve zvonek jeho kola, pes vyběhne za zvukem. A vy za ním.“

Výprava do podivného divadla přináší snový zážitek. Po jevišti defilují postavy v rybích kostýmech střídané nehybnými kulisami jako ze skladu divadelních rekvizit a masek. Návštěvník tohoto divadelního kusu (a tedy divák filmu) se ocitá v prostoru na pomezí reality a zastřených vzpomínek.

Absolventský film studentů izraelské školy Bezalel přináší nelehké téma smrti člena rodiny. Vyrovnávají se s ním ovšem mnohem živějším způsobem, než bychom čekali. Každý člen rodiny se sice k situaci staví jinak, ale všechny je spojuje jedna věc – totiž značně neotřelá muzikálová čísla.

Atmosférický film z Ostravské univerzity zobrazuje lidový zvyk každoročního vynášení a upalování Morany při příležitosti oslav konce zimy. Autorka zároveň otevírá otázku, zda je spravedlivé vnímat Moranu pouze záporně. Vždyť pokud by si příroda v zimě neodpočinula, nemohlo by přijít jaro.

Výtvarně hravý anidok nám přibližuje svět empatické ženy, která coby zachránkyně adoptovala handicapovaná zvířata. Nový domov u ní našli jak stará nemocná čivava, tak paralyzovaný francouzský buldoček a vyděšená kočka.

Barvitým filmem plným tance a emocí absolvovala slovenská autorka na zlínské UTB. Snímek je především o hledání vlastní identity. Romská dívka se zde díky hudbě a tanci vrací ke svým kořenům a objevuje bohatou historii svého etnika.

Děj tohoto příběhu se odehrává ve světě, kde mraky vědomě zasahují do života lidí. Lidé o tom ale nemají nejmenší tušení. K odhalení celé historie mraků dochází až poté, co se čerstvě zrozený mráček snaží pomoct sobeckému motorkáři. Nicméně kvůli bezohlednosti motocyklisty se pro lidstvo nic nezmění.

Odvážný, výtvarně nevšední a běžným diváckým očekáváním se vymykající surrealistický příběh kozy. Jak koza cestuje prapodivnými kulinářskými světy, vzniká řetězec originálně pojatých výjevů ze současného světa. Kolážovitý styl dodává počinu z ostravské SUŠ ráznou nadsázku.

Mezi dvěma nevyžádanými telefonáty zavzpomíná autorův dědeček na jednu příhodu, která ho jako vojáka potkala během druhé světové války, když mu bylo dvacet let. Tragikomická anekdota na pozadí pohnutých dějin byla druhým a posledním autorským krátkometrážním projektem Mathiase de Panafieua. Po jeho předčasné smrti dokončili snímek jeho blízcí.

Další, specificky vyhraněný film nezávislého britského tvůrce. Hluboko v lese narazí lovec na podivné stvoření, které nedokáže zabít. Ocitá se ve zvráceném příběhu metamorfózy, stvoření a destrukce, prožívá nekonečnou barevnou noční můru a je přenesen do pulzujícího nového světa… a těla.

I když by se to nemuselo zdát, loutkový film Catcalling je založen na skutečných událostech. Autorky se inspirovaly skutečnými dialogy různě intenzivního sexuálního obtěžování, které sesbírala Sophie Sandberg a situovala je na chodníky v New Yorku – do míst, kde se reálně odehrály. Film tak reflektuje aktuální dění, i když jsou jeho protagonisty nadržení psi a znechucené kočky.

„Když jsem byl ještě chlapec, zamiloval jsem se do Panenky Marie. Stalo se to v bavorském městečku Altötting.“ Tak začíná poutavý film z dílny známého německého tvůrce Andrease Hykadeho, který tentokrát přizval k výtvarné spolupráci neméně známou portugalskou autorku Reginu Pessoa.

Japonskou režisérku s nezaměnitelným stylem kresby přivedla k animaci vášeň pro estonské filmy. Vystudovala v Evropě a každý její film příjemně rezonuje s typicky estonským citem pro absurdní situace. Nejinak je tomu i v tomto snímku, kde chlapec trpící vyrážkou na rukou nachází po řadě podivných událostí souvislost mezi svou nemocí a náboženskou sektou.

Citlivě natočený anidok nizozemsko-kolumbijské koprodukce zobrazuje boj kolumbijských žen o to, aby se jejich dcery měly lépe než ony samy. Autorka sleduje více generací – od babičky po vnučku – a zachycuje, co se (ne)změnilo v jejich postavení ve společnosti, kde ženy a dívky narážejí na nejrůznější stereotypy.

Lotyšský tvůrce Vladimir Leschiov se ve svém nejnovějším filmu odpoutává od zvláštních, neuchopitelných situací a více sází na nostalgii, atmosféru i vlastní vzpomínky. V tomto jeho pravděpodobně nejosobnějším počinu se tak dávno ztracená vášeň z dětství, prožitého v Sovětském svazu, nečekaně vrací na scénu.

Režijní debut absolventky známé francouzské školy La Poudrière. Když si smrt nepřipouštíte, neznamená to, že zmizí. Mladou dívku trápí ticho dospělých a má pocit, že byla připravena o své právo truchlit. Již jako dospělá popisuje něžná gesta, která ji pojí s mrtvými.

Výtvarně vytříbený a silně atmosférický snímek z dílny tria nizozemských autorů tvořících studio Moldybyrd. Ručně malovaný film odehrávající se v postapokalyptickém světě vypráví o ženě fascinované divočinou za zdmi pusté vesnice. Když se na scéně objeví podivný vetřelec, objevuje hrdinka své divoké já.

Druhá světová válka byla pro malou Ilze Burkovskou-Jacobsen, režisérku tohoto poutavého osobního anidoku, tou vůbec nejoblíbenější. Byla to totiž ona Velká vlastenecká válka proti nacistům, kterým nakonec zatnul tipec slavný velký Sovětský svaz, jehož hrdiny malá Ilze po celé dětství vídala v televizních pořadech prosycených sovětskou propagandou. Ráda si hrála na padlé vojáky, ze všeho nejvíc se snažila o to, aby nepošpinila jejich památku a jako „správná vlastenka“ nedala dopustit na „blaho“, které Lotyšsku Sovětský svaz přinesl… To, že skutečnost nebyla zdaleka taková, jak ji Ilze žila skrze televizi, školu i postavu svého otce, měla poznat až postupně. A právě tato osobní zkušenost s dětstvím v sověty ovládaném Lotyšsku přidává snímku Moje nejoblíbenější válka na pravdivosti. Autorka své animované dětské vize staví do kontrastu s fotorealističností archivních materiálů a s pravdu hlásajícími postavami (dědeček, údajný „nepřítel lidu“) či reálnými událostmi z míst, kde vyrůstala. Použití ploškové animace a výtvarného stylu charakteristického mimo jiné obsidiánově černýma očima všech postav ještě podtrhuje tíseň, v níž v popisovaném období od 70. do začátku 90. let 20. století žili nejen obyvatelé Lotyšska.

„Spolu to zvládneme“ bylo heslo dominující první vlně pandemie onemocnění Covid-19 u nás a zároveň se stalo inspirací pro sedm televizních spotů. Jejich vznik iniciovala Česká televize, která tehdy s myšlenkou odlehčených videí oslovila tvůrce animovaných filmů.

Film s nelehkým úkolem, jímž je vysvětlit dětským pacientům radioterapie proces vyšetření a léčby, která je čeká. Autorka, známá svými krátkými filmy, volí jemnou nadsázku, hravý výtvarný styl a komentář pacientům blízký.

Režisérka úspěšných krátkých filmů soutěží letos v Českém obzoru hned se dvěma videoklipy, které nesou její výrazný rukopis a které oba vznikly k písním Pavla Čadka. Tento klip animátorka pojednala v duchu textu skladby s pomocí oken typických pro sociální sítě.  

Každý může někdy uklouznout, důležité je, že v tom nejste sami… Krátký spot pro Zdravotní ústav na anonymní testování HIV/AIDS vytvořila studentka ateliéru Animovaného a audiovizuálního umění na Ostravské univerzitě.

Loď vyráží z přístavu. Idylická atmosféra výletu se mění se zatahující se oblohou a čím dál tím zvláštnějšími výjevy, které plavidlo míjí. Vše spěje k dramatickému finále. Cesta za snem se neobejde bez obětí a cena za jeho dosažení může být vysoká.

Spot, vytvořený pro Českou koalici pro ochranu biodiverzity, má podobu souvislého průletu, který nás z kosmu zavádí do tropického pralesa a dokonce až na úroveň rostlinné buňky, aby nás na závěr opět vrátil do kosmického prostoru.

Nostalgický videoklip sleduje postarší pár nořící se do moře vzpomínek. Ty jsou, podobně jako vše v tomto videu, vytvořené z papíru. Za snímkem přitom, stejně jako za letošním vizuálem Anifilmu, stojí česko-izraelská dvojice, pro niž je typická animace plastelíny.

Toto krátké video znázorňuje podivnosti, které lidé dělají ve svých domovech během této ještě podivnější covidové doby.  Za dalším z řady spotů České televize, jež mají divákům ulehčit těžké časy pandemie, stojí slovenský tvůrce, který byl spoluautorem vizuální stránky prvního libereckého Anifilmu.

Neo je divoká vizuální jízda od dvou mladých animátorů a perkusivních básníků Hello Marcel. Autoři klipu se inspirovali vlastním blízkým okolím a pro zdůraznění hlavního leitmotivu použili kombinaci vizuální techniky a psychedelických barev. Jejich dílo stírá rozdíly mezi impertinencí a cool věcmi.

Krátký promo spot k historické tramvajové lince 23. Turista projíždí Prahou v různých časových obdobích během kouzelné jízdy, na jejímž konci ho čeká překvapení. Autor spotu Daniel Řehák býval filmový kritik, ale v současné době se věnuje psaní, režírování a animování komerčních krátkých filmů pro různé klienty.

Již nějakou dobu je s českou značkou kosmetiky spojena někdejší studentka UTB ve Zlíně Alžběta Göbelová. Její nejnovější reklama propaguje jednoduchou formou dezinfekční gel určený především dětem, případně také prasátkům.

IT nástroje mohou někdy působit chladně a pro nezkušené uživatele neuchopitelně. Nikoliv však v tomto spotu manželů Ozových. Stop motion reklama pro OMEGA indexer, který indexuje vaše webové stránky, aby se dostaly výš ve vyhledávání na Googlu.

Princ oděný v křiváku sjíždí svět Punkové pohádky v divokém tempu písně. Namísto vody ze studánek do sebe lije víno, monstra krájí jako salámy a když může, užívá si s princeznami v hojném množství. Bohužel žádná pohádka netrvá věčně a po divokém flámu přicházívá leckdy neradostné vystřízlivění.

Série tří náborových animovaných spotů vyrobených pro Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Svižná a vtipná videa pracují s ironií a účelně využívají několik různých animačních technik.

Druhý z klipů pro písničkáře Pavla Čadka v letošním Českém obzoru přirozeně pracuje s motivem tance, tolik vděčným právě pro animaci. Načrtnutí hrdinové nebo třeba jen jejich siluety protančí různá prostředí či v zápalu tance morfují v abstraktní tvary.

Oslavou stého výročí uvedení slavné divadelní hry Karla Čapka R. U. R. je nový autorský komiks Kateřiny Čupové, kreslířky a animátorky, jejíž krátké filmy jsou divákům Anifilmu dobře známé. Trailer na její komiks naznačuje, že představuje Čapkův text ve svěžím pojetí určeném o sto let mladšímu publiku.

„Díky současné pandemii jsem s překvapením zjistil, že i ti největší drsňáci lehce podléhají panice. A tak jim chci vzkázat, ať zachovají klid, dívají se na situaci s nadhledem a zkusí si ty dlouhé týdny strávené permanentně v rodinném kruhu užít. I když to nemusí být vždy úplně jednoduché,“ vzkazuje divákům autor spotu.

Výukové video o přerušované souloži, antikoncepční metodě používané při pohlavním styku. Ve svěžím a vtipném spotu obsadili autoři do hlavních rolí svá plastelínová alter ega.

Ve skutečném příběhu Zdenka a jeho ženy, zasazeném do roku 1950, sledujeme dvojici, jak dramaticky prchá z Československa. Nebezpečí na ně nečíhá ani tak v hustých lesích, jako na odhalených blatech českého pohraničí, která musejí na své cestě překonat.

Linorytový hudební videoklip pro českou alternativní skupinu Planety, který snad vypráví o lásce v oceánu uzavřeném v malém akváriu. Studentka animace na FDULS ZČU v Plzni ho pojala jako hru s rozfázovaným pohybem ve formě linorytu, který je doplněn kreslenými detaily.

Znělka polského festivalu krátkého filmu ZubrOFFka od Dávida Štumpfa je zabydlená podivně vyhlížejícími tvory podobnými lidem. Zoufale se nudí, dost možná v karanténě, naštěstí se ale ozve „bizon“, vyhlášený maskot festivalu.

Život a dílo a významného barokního spisovatele, učence a pedagoga v animované zkratce. Film je určen pro stálou výstavu v nizozemském Naardenu a stojí za ním Jakub Obraz z kolínského studia KLUCIvespolek.

Jako malá holka zažila Lauren na japonském ostrově Okinawa podivné setkání. Do spánku se jí vplížil bájný tvor zvaný baku a snědl všechny její noční můry. Od té doby se Lauren touží s baku znovu setkat, ba co víc – je přesvědčena, že podobné magické bytosti potřebují naši ochranu. S pomocí vizionářky Joan proto v této alternativní realitě „hipísáckých“ 60. let v USA založí speciální zoo pro takzvané kryptidy – mytická zvířata a další (mnohdy nebezpečné) tvory. Zde je lidé mohou obdivovat, aniž by jedné či druhé straně hrozilo smrtelné nebezpečí. Jenže Lauren a Joan nejsou jediné, kdo po celém světě pátrají po posledních přežívajících legendách. Proti pacifistické kultuře zde stojí militantní Nick. Ten v kouzelných tvorech vidí klíč k získání moci a má obzvlášť spadeno právě na baku. S její pomocí chce totiž zničit sny a plány všech „hipíků a ostatního póvlu“ a nastolit autoritářský režim. Lauren se tak má co otáčet, aby zachránila všechna ohrožená stvoření. Je ale zoo pro kryptidy tím správným řešením? A jak to vidí její parťačka Phoebe, sama jedna z ohrožených? Cesta k naplnění Laureniných ideálů vede napříč Amerikou přes setkání s jasnovidkou a proradným faunem až ke krvavým konfliktům. To vše v psychedelicky barevných kulisách výtvarníka a režiséra, jehož film Jak se mi potopila střední škola (2016) získal na Anifilmu 2017 zvláštní uznání poroty.

Dobrodružný příběh o tom, jak je lehké ztratit svobodu a obtížné ji získat zpět. Na Ostrov ztracený v oceánu, kde panuje všemocný Velitel a přísný pořádek, přijíždí parta pouličních umělců. Nepovedený výstřel z pouťového kanonu při jejich vystoupení odstartuje řadu dramatických událostí. Mládenec Drin, dívka Tuvi a racek Natan se musejí pustit do souboje s policejní přesilou.

Snímek s lehce nostalgickým podtónem vyniká poctivou animací loutek, neobvyklou stylizací i hlasovým obsazením. Vznikal přitom s velice omezeným rozpočtem, v nezávislé produkci a skromném týmu. Loutkový film známého českého režiséra a výtvarníka Jana Baleje, jehož autorský rukopis má v tuzemské porevoluční animaci důležité místo, letos získal Českého lva.