online katalog

Sbírka audiovizuálních básní haiku. Stopmotion poezie pohybující se na pomezí animace, dokumentu a experimentu. Transformace struktury haiku 5-7-5 slabik do audiovizuální formy použitím střihové skladby 5-7-5 vteřin. Autor vytvořil snímek během pobytu v Japonsku a využívá v něm typických místních prvků. Ty ovšem často klade do neobvyklých kontextů.

Autorky, obě zaměřené na stop-motion animaci, přicházejí s krátkým efektním snímkem. Zahrada vznikla při příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa a těchto sto let nahustily režisérky do pouhé minuty.

Autor pojednává projekt jako bonbón s náplní, tvořenou navzájem se ovlivňujícími ingrediencemi. První z namíchaných přísad je postapokapitalismus, druhou je temporalita, třetí posthumanismus, čtvrtou antropocén a kapitalocén. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, slina tekoucí přes všechny zmíněné ingredience, spojující je do nepříjemné pachutě.

Fenomén elektromagnetického záření s vlnovou délkou kolem 0,1 až 15 kHz přirozeně se vyskytujícího v zemské atmosféře a muž, který takové zvuky nahrává́. Film s využitím již existujících nahrávek a s pomocí sádrokartonových desek ukazuje netradiční́ obor lidské́ činnosti a jeden fascinující přírodní jev.

Nepřeberné množství předmětů denní potřeby zvláštním způsobem ožívá. Autor jim vdechuje nový život tím, že je s dokumentární přesností překreslí na papír. Díky tomu jich mohou tisícovky defilovat na plátně v pečlivých choreografiích. Překrývají se, zmenšují, násobí a vytvářejí tak skutečnou vizuální symfonii, která graduje až do finále.

Tvůrce ve svém snímku kombinuje zdánlivě si odporující techniky – reálné záběry a na papíry kreslenou animaci. Tento neobvyklý přístup zvolil jako cestu k obnovení svého vztahu k rodnému městu Belluno na severu Itálie. Rychle odbíhající černobílé kresby můžeme chápat jako tok vzpomínek, odvíjející se na pozadí skutečných městských zákoutí.

Nevím co kombinuje prvky mainstreamových filmů jako například zábavnou dramaturgii či prvky překvapení typické pro grotesky atp. s postupy avantgardního filmu jako např. techniku zkratky či formální a estetickou redukci obrazů. V tomto netypickém žánrovém hybridu si tedy publikum samo musí najít cestu mezi humorem a vážností.

Kontemplativní snímek známého amerického animátora Davida Ehrlicha vzdává hold kouzlu přírody. Bujení a proměny, zaznamenané technikou klasické kreslené animace, evokují procesy, kterými les prochází. Jak se mění roční období, mění se i tvář společenství stromů. To vše dotváří zvuky tradiční čínské hudby.

Ztracená myšlenka je abstraktní audiovizuální zážitek inspirovaný monotónním, avšak zdrcujícím a všudypřítomným vnitřním dialogem. Tento film je emocionální cestou vyjádřením, zmatkem, barvami a afekty. Cesta, jejímž cílem je „nalézt“ či „být nalezen“, ale „myšlenka je ztracená.“

Dva mladí autoři svůj snímek využívají jako nástroj k poznání čisté architektonické krásy budov v Hongkongu. V městské džungli nachází pulzující rytmus, nikoliv nudnou betonovou šeď. Film přetváří betonové budovy v městské hřiště za pomoci animace tvarů, forem a barev získaných ze záběrů z dronu.

Sluneční energie prostupuje Zemí a pohání koloběh života. Vše je propojeno v jednom přírodním cyklu, který se opakuje jako kolečka v kouzelných optických hračkách. Tento dokonale vyvážený rytmus je však narušován lidmi, kteří cyklus vychýlí z orbity. Autorka zde využívá oblíbenou, znovuobjevenou techniku zoetropu.

Dne 6. srpna 1945 se nad Hirošimou rozzářilo druhé slunce. Jedno vítalo úsvitem nový den. To druhé byla atomová bomba Little Boy (Chlapeček). Lidské selhání – ničivou katastrofu autor zpracovává v náznacích. Divák se ocitá jakoby uvnitř výbuchu, v nitru onoho druhého „slunce“. Zde probíhají erupce a přelévání energie, zpracované působivou technikou i hudebním doprovodem.

Polospánek poeticky sleduje tichý vztah mezi dvěma torsy. Redukuje narativ, ale posiluje směs úzkosti, potěšení, boje a vytrvalosti. Přes minimalistické prostředky, které autorka využívá, jako jsou mihotavé náznaky částí lidských těl, jemná symbolika a promyšlená zvuková stopa, tvoří její dílo uhrančivý celek.

Každý, kdo kdy v životě zatoužil po krásném a silném jednostopém stroji, musí nutně porozumět autorovi tohoto snímku. Ten vzdává poctu kultovním motocyklům a motocyklové kultuře padesátých a šedesátých let a okénko po okénku animuje stovky strojů. Jezdec připravuje svůj stroj a vydává se na idealizovanou vyjížďku po venkově a do budoucnosti.

Bylo nebylo na opuštěném parkovišti v předaleké galaxii, kde se vše jednoho dne změnilo na duhu, duhu, a duhu… Ve Spojených státech usazený experimentátor se vrací se svou další znepokojivou vizí, provedenou nezaměnitelnou 3D animací. Jeho typické motivy zde prochází morfingem, stejně jako celý obraz, který neustále podléhá dělení.