Rozhovor dne: Míša Hoffová

„Vzala jsem z názvu Anifilmu písmeno A a přetvořila ho do rostoucí hory.“

Autorkou letošního festivalového vizuálu je režisérka a výtvarnice Michaela Hoffová. Co ji inspirovalo, jak při tvorbě postupovala a co chystá dalšího, to se dočtete v následujícím rozhovoru, který připravila Berta Macháčková. A nezapomeňte si také prohlédnout výstavu Michaela Hoffová: Anifilm 2026, kterou najdete v Kavárně Pošta.

Tématem letošního Anifilmu jsou mýty a legendy. Co se ti vybavilo jako úplně první obraz nebo pocit, když jsi tohle zadání dostala?

Zpočátku se mi honilo hlavou milion věcí najednou. Je to téma velmi blízké mému srdci. Od dětství patří mezi moje nejoblíbenější literární žánry právě literatura zabývající se mytologií, legendami a pověstmi ze všech koutů světa, ať beletristická, nebo faktu. Fascinovaly mě tyto různorodé imaginativní světy s vlastními pravidly, tradicemi i moralitou, kde se mísila magie s náboženstvím, profánní s posvátným. Strašně mě bavila starověká antická řecká mytologie, která nasadila bohům lidskou tvář nedokonalosti a marnivosti a hemžila se bytostmi s bizarní vizáží, balancující na hranici lidské a zvířecí říše. Stejně tak mě ale bavily i staré české báje a pověsti s úplně jinou atmosférou, a to zejména ty temnější, kde noční můry v podobě černých koček ve spánku zalehávaly nic netušící spáče a vysávaly z nich život, kde se svěcenou křídou kreslily kříže přes dveře a okna světnic, aby ochránily lidi od pekelných návštěv… Pak je tu ještě severská mytologie, indiánské pohádky, eskymácké pověsti… Mohla bych pokračovat dál a dál. Takže když se ke mně dostalo toto zadání od Anifilmu, tak pro mě bylo zpočátku docela těžké si vybrat a vytřídit nápady z těchto různých zdrojů inspirace.

Jak moc se výsledná podoba liší od tvého původního nápadu? Jakým procesem jsi v průběhu práce prošla?

Výsledná podoba se od původního nápadu liší dost. Jak jsem již zmínila, nápadů a námětů bylo spousta. Nejdříve jsem se přiklonila k českým pověstem, a to konkrétně k pověstem z okolí Liberce. Koupila jsem si v antikvariátu knížku libereckých pověstí, která se hemžila příběhy plnými mazaných skřítků, takže úplně první námět na znělku měl v sobě jako hlavní postavy liberecké skřítky.

Tento motiv ale ve výsledné znělce nevidíme.

Nakonec jsem se rozhodla téma mytologie a pověstí uchopit trochu více zeširoka a zároveň ho dějově zjednodušit. Hledala jsem nějaký jednoduchý prvek, který ponese dějovou linku znělky a který budu moci využít i graficky. Chtěla jsem, aby logo festivalu bylo propojeno se znělkou a vizuální koncepce byla kompaktní a sjednocená a odkazovala jak k tématu mytologie, tak k samotnému festivalu. Vzala jsem tedy z názvu Anifilmu písmeno „A“ a přetvořila ho do rostoucí hory, vulkánu, který postupně roste stylizovanou mytologickou krajinou obývanou různorodými bájnými bytostmi.

Můžeš se trochu víc rozepsat o svém zdroji inspirace? Kde jsi čerpala jednotlivé motivy a postavy? Podle jakého klíče jsi je vybírala?

Postavy ve znělce jsem si půjčila z různých koutů mytologického světa a snažila se je výtvarně pojmout po svém tak, aby zapadaly do imaginární krajiny, kterou jsem pro znělku vytvořila. Nejvíce mě ale asi nakonec ovlivnila antická mytologie, poněvadž jsem si z ní půjčila nejvíc postav – Krakena, Kerbera či Kyklopa. Řekla bych, že antické Řecko ovlivnilo částečně i vizuální podobu znělky, kde byly jednou z inspirací motivy ze starověké řecké keramiky. Je to myslím patrné hlavně na designu postav a práci s linkou uvnitř jejich černých siluet. Řekla bych, že jsem je ale nevybírala podle nějakého konkrétního klíče, výběr byl spíše intuitivní, podmíněný jen tím, co se mi zdálo, že bude ve znělce nejlépe fungovat.

Jak jsi uvažovala nad barevností? Věděla jsi od začátku, že chceš představit svět právě v této barevnosti, nebo byly i nějaké jiné varianty?

Na to, jakou konkrétní kombinaci barev budu ve znělce a vizuálech využívat, jsem přišla celkem brzy, už v prvních výtvarných návrzích pro tento konkrétní, finální námět znělky. Hlavním záměrem bylo použít výraznou, kontrastní barevnou paletu, která bude vždy rozeznatelná a propojená s tímto ročníkem Anifilmu.

Ve své tvorbě užíváš různé techniky. Jak ses rozhodla právě pro tuto techniku? Dovoluje ti v tomto případě vyjádřit něco lépe než jiné?

Volba techniky digitální 2D animace byla pro mě celkem jasná, je to technika, ve které se mi pracuje nejlépe a kterou využívám v jiných tvůrčích projektech už dlouho dobu. Její velkou výhodou je její ohebnost a tvárnost. Nabízí možnost kombinovat různé techniky a v konečném kompozitingu je všechny poskládat dohromady, dle vlastního režijního a výtvarného záměru.

Prozradíš nám, na čem teď pracuješ? Na co se v nejbližší době můžeme těšit?

Momentálně se věnuju hlavně výrobě svého autorského krátkého filmu, takové postapokalyptické pohádky pro děti i dospělé, na které spolupracuju se skvělými animátory Saškou a Martinem Májovými. Mimo to momentálně také pracuju na ilustracích do nové knihy pro děti od autorky Anny Šimákové Dosoudilové pod nakladatelstvím Labyrint, která bude publikována na podzim letošního roku.