Rozhovor dne: Josh Shaffner

Sci-fi? Posouvání hranic budoucích scénářů je důležité, říká Josh Shaffner

Josh Shaffner je nezávislý americký režisér a animátor. Jeho tvorba je pestrá formou i obsahem – je autorem videoklipů i krátkých snímků, kreslí i maluje. Jeho dosud poslední, surrealismem ovlivněný animovaný film In Dreams (2023) vyhrál Velkou cenu na Mezinárodním festivalu animace New Chitose. Díky svému nevšednímu tvůrčímu přístupu je John Shaffner považován za velmi talentovaného tvůrce, kterého stojí za to mít do budoucna v hledáčku. Na Anifilmu bude letos osobně přítomen, zasedne v porotě a také vybíral tvůrce do programu o americké nezávislé sci-fi. „Nemůžu se dočkat, až navštívím Českou republiku! Miluju architekturu, takže se těším na objevování vašich měst. Co se týče konkrétních jmen nebo děl na festivalu, myslím, že celý program bude skvělý a nabídne spoustu nových věcí k vidění,“ říká Shaffner v rozhovoru pro Anifilm.

Letošního ročníku Aniflmu se účastníte mimo jiné jako kurátor programu Americká nezávislá sci-fi. Přibližte nám, které tvůrce a jejich díla jste vybral a proč.

Snažil jsem se vybrat různorodou skupinu filmařů s cílem ukázat experimentální a hravý přístup k tomuto žánru. Když jsem dělal výzkum pro svůj vlastní sci-fi film, zjistil jsem, že literatura z USA a Velké Británie z 50. a pozdějších let je inspirativním a reflexivním zdrojem představ o budoucnosti. Mnoho z filmů, které jsem vybral, sdílí jakousi každodenní a dezorientující cestu do budoucnosti, kterou jsem si oblíbil i v knihách J. G. Ballarda nebo Philipa K. Dicka.

Sci-fi si většinové publikum spojuje s hvězdnými ságami typu Star Wars a podobně. Není to příliš zužující měřítko pro tento žánr? Jaké jsou podle vás jeho další výrazové možnosti?

Jak se představy o budoucnosti, jak je známe z populárních sci-fi příběhů, začínají střetávat s realitou, je zřejmé, jak omezené toto vnímání je. Jak se říká, realita je vždy podivnější než fikce, takže si myslím, že při vymýšlení možných scénářů budoucnosti je důležité posouvat hranice, protože nám to může pomoci připravit se na neznámé a někdy děsivé zvraty, které lidstvo mohou v budoucnosti čekat.

Vaše snímky jsou introspektivní (v kontextu sci-fi bych zmínil termín „vnitřní vesmír“), znepokojivé, noirové, až surrealistické. Při jejich sledování mi přišlo na mysl jméno nedávno zesnulého Davida Lynche – stejně jako vy byl režisérem i malířem. Inspiroval vás? Respektive který umělec měl na vás zásadní vliv a proč?

Ano, Lynch mě už mnoho let výrazně ovlivňuje. Žili jsme i na mnoha stejných místech. Narodil se v Missoule ve státě Montana – což je město, kde jsem vyrůstal – poté se přestěhoval do Filadelfie, kde jsem také nějaký čas žil, a nakonec jsme oba skončili v Los Angeles. Rozhodně ho nijak cíleně nesleduji, ale myslím, že místa ovlivňují mou tvorbu a sdílení těchto měst a krajin s Davidem Lynchem mi pomohlo napojit se na jeho myšlenky a cítění.

Velkou inspirací jsou pro mě i komiksy. Toto médium je ideální zdroj nápadů pro animaci a oceňuji i ten přímý vztah mezi jedním autorem a jedním čtenářem. Tento intimní vztah k dílu je velmi upřímný a není nic lepšího než se ponořit do skvělého grafického románu. S diváky svých filmů se snažím navázat podobné pouto.

S žánrem science fiction se pojí i téma moderních technologií a jejich vliv na člověka. Ve vašem krátkém filmu Service je civilizace zobrazená jako megalopole a člověk jako její odcizený článek, byť ani tady nechybí ironie a nadhled. Má to být myšleno jako memento do budoucna? V jakém stavu se podle vás nachází dnešní svět?

Service je film, který vznikl ze strachu. Bál jsem se o svou budoucnost, když jsem studoval drahou uměleckou školu, pracoval jako číšník, sotva si vydělal na přežití a čekaly mě obrovské studentské dluhy. Mnoho mladých lidí, se kterými jsem pracoval, mělo podobný příběh, takže mi přišlo důležité o tom mluvit. Filmy Service a Flaws jsou krátké snímky o beznaději pracovníků ve službách. Dnes je strach stále přítomen, zejména u pracující třídy, a proto je humor důležitější než kdy jindy – jako protiváha.

Vaše snímky jsou mnohovrstevnaté a brání se jednoznačnému výkladu. Nechci se explicitně ptát na jejich smysl a význam, ale co je pro vás jako tvůrce pro sdělení důležité? Fantazie, styl, hudební doprovod, vizuální složka…

Když tvořím, příliš nemyslím na to, jak budou lidé mé dílo interpretovat. Nejvíce se soustředím na řešení vizuálních problémů, abych vytvořil co nejpůsobivější a nejpodmanivější obrazy. Vše zmíněné je pro mě důležité, ale nejvíce mě zajímá využití animace k vyprávění příběhů novými způsoby za pomoci bizarnosti a expresivity tohoto média. Nejvíce mě fascinuje prostor, kde animace dokáže to, co hraný film nemůže.

Váš záběr je široký – děláte nejen filmy, ale i videoklipy, malujete, kreslíte, nechybí ani digitální animace. Je ve vaší různorodé tvorbě nějaké pojítko? Nebo vás prostě jen láká zkoušet něco nového?

Obvykle mě nevede žádný koncept, spíše reaguji intuitivně a emotivně na to, co se kolem mě děje. Takže společným prvkem je určitá forma autobiografie. Zkoušet nové věci mě baví, protože rád řeším problémy a pracuji v rámci omezení daného média. Někdy si připadám roztěkaně, ale smířil jsem se s tím, že většina mé práce je založena na procesu, a tak se snažím k projektům přistupovat hravě – s vědomím, že spousta věcí se nikdy k divákovi nedostane.

Na Anifilmu budete letos také jedním ze tří členů poroty, která bude posuzovat díla v kategoriích videoklip, VR a abstraktní animace. Jak se do České republiky těšíte a co vás zde čeká? Vypíchl byste nějaká jména, jejichž díla podle vás stojí za to vidět?

Nemůžu se dočkat, až navštívím Českou republiku! Miluju architekturu, takže se těším na objevování vašich měst. Jen doufám, že lidé nebudou mít předsudky vůči Američanům kvůli naší destruktivní politice. V USA je stále spousta rozumných lidí a doufám, že zanechám pozitivní dojem. Co se týče konkrétních jmen nebo děl na festivalu, myslím, že celý program bude skvělý a nabídne spoustu nových věcí k vidění.

Váš poslední snímek In Dreams (2023) je zatím vaše nejdelší a nejkomplexnější dílo. Jak dlouho vám jeho příprava zabrala a dělal jste všechno sám? A co chystáte nyní?

Na In Dreams jsem pracoval asi šest let. Dělám všechno sám, což mi poskytuje flexibilitu při tvorbě příběhu. S filmem jsem si dlouho hrál, než jsem našel jeho ústřední motivy. Rád bych pracoval s ostatními, ale nikdy jsem na to neměl rozpočet, takže takhle je to jednodušší – a taky myslím, že když si člověk vše dělá sám, může z toho vzejít něco výjimečného.

Teď pracuji na novém detektivním filmu zasazeném do Los Angeles. Žiju tu už přes deset let a to město je fascinujícím reliktem filmové nostalgie. Ten film je mnohovrstevnatý, ale jedním z hlavních lákadel je to, že se bude jednat poctu žánru LA noir a slavným filmovým lokacím. Zároveň se dotýká témat, jako je krize bezdomovectví a úpadek filmového průmyslu, ale jak je u mě zvykem – je to všechno snové a surrealistické.

Rozhovor připravil Ondřej Kůs.