online katalogVýstavy

Jiří Šalamoun – Maxipsem v animaci

V případě bytostného výtvarníka Jiřího Šalamouna (nar. 1935) jsou zajímavé nejenom hotové filmy, ale i samotný proces výroby. I ten je jedním z motivů výstavy, která si dala za cíl šířeji reflektovat autorovu práci u filmu, na rozdíl od Šalamounových četných „velkých“ výstav, mapujících jeho volnou výtvarnou tvorbu. Vedle seriálové a krátkometrážní animace, kterou se proslavil, se naše výstava zaměřuje na málo známou tvorbu pro televizi a hraný film.

Vždy, když se hovoří o Jiřím Šalamounovi a jeho působení v oblasti animace, zastiňuje Maxipes Fík už ze své podstaty vše ostatní. Je to škoda, protože jako výtvarník spolupracoval Šalamoun také na šesti samostatných krátkých filmech. Filmový i výstavní program festivalu připomíná také Šalamounovy výrazné „zásahy“ do hraných filmů v podobě titulků, sekvencí či plakátů k nim (např. Jak básníkům chutná život). Rádi bychom upozornili na pestrost a mnohdy překvapivé spolupráce, které tvorbu Jiřího Šalamouna charakterizují.

Výstava se v DŠN koná do 9. července.

Loutka žije!

Na loňském Anifilmu jsme představili malý výběr z nových českých filmových loutek a dekorací. Byla to svého druhu předehra pro letošní velkou výstavu, která reflektuje jeden nevyvratitelný fakt. A sice že loutkové animaci se u nás výborně daří, a to hned v několika rovinách – na poli krátkého, studentského i celovečerního filmu, stejně jako v seriálové tvorbě i v prostředí internetu.

Mladí i zavedení tvůrci na tradici navazují, dále ji rozvíjejí, v dobrém slova smyslu z ní těží, ale zároveň hledají i nové způsoby nebo ji kombinují s jinými technikami. A o své místo se poslední dobou hlásí i voděný loutkový film, který balancuje na hranici divadla.

Výstava se v DŠN koná do 9. července.

Italská výtvarná animace

Technika ručně malované animace patří mezi ty nejklasičtější, snímá se přitom 12 až 24 kreseb za sekundu. Autoři si vybírají takové techniky, pro které mají největší předpoklady, ať už jde o kresbu tužkou, perem, pastelkami či vodomalbu. Škola v Urbinu byla založena před šedesáti lety a dodnes patří mezi hlavní líhně budoucích italských animátorů a ilustrátorů.
Z generace autorů narozených v polovině šedesátých let a na začátku sedmdesátých let vzešly tři významná jména italské animace: Gianluigi Toccafondo, Robert Catani a Simone Massi.
V jejich dílech nalezneme opakující se prvky, jakési autorské otisky, jako například časté proměny či záběry, které náhle mění pozorovací úhel a perspektivu. Dokonce i následovníci těchto autorů přijali jejich techniky za své a pokračují v tradici. Patří mezi ně Mara Cerri, Magda Guidi, Beatrice Pucci, Virginia Mori, Allessia Travaglini či Marco Capellacci. Jejich tvorba je sice odlišná, ale tato stylová originalita pouze svědčí o uměleckých a vzdělávacích směrech školy, ať už minulých či současných.