Rozhovor: Michaela a Dávid

O letošní vizuální koncepci festivalu se postarala slovenská dvojice Michaela Mihalyiová a Dávid Štumpf, jejichž oceňovaný film Sh_t Happens bude na Anifilmu představen v Soutěži studentských filmů, a to i v rámci sekce Český obzor. Jak vznikala dynamická, radostná znělka i ostatní složky vizuálu, plného barev i kuriózních charakterů, prozradí následující rozhovor.  

Jaká byla vaše reakce, když jste byli vybráni jako autoři vizuálu pro Anifilm?  

Michaela: Odjakživa jsme chtěli dělat nějaký vizuál. Ten Anifilmový nám vždy připadal skvělý, i z toho důvodu, že tento festival pokaždé oslovuje nové lidi. S Dávidem jsme se vždycky bavili o tom, že bychom pro Anifilm chtěli vytvořit vizuál i znělku, a tento rok nám to vyšlo, takže jsme měli velkou radost.

Museli jste projít výběrovým řízením nebo vás festival oslovil napřímo? 

Michaela: Už předloni probíhalo výběrové řízení na vytvoření vizuálu v roce 2019, které ale nebylo veřejné. Organizátoři tehdy zadali úkol třem lidem, včetně mně, ale nakonec se vizuálu zhostila Veronika Zacharová. Loni už oslovili mě, ale s Dávidem jsme se rozhodli, že ho vytvoříme společně. Tím, že jsme na to byli dva, tak byl celý proces celkem dobře zvládutelný.   

Měli jste naprostou svobodu v tom, co by měl vizuál obsahovat nebo jste měli nějaké směrnice? 

Dávid: Celkem velký vliv na podobu vizuálu mělo to, že se festival stěhuje do Liberce - stalo se to jedním z hlavních témat letošní znělky. Bylo tedy potřeba nějak líbivě a barevně ukázat širší skupině lidí, že se festival stěhuje z jednoho města do jiného a rozmyslet si, jak ten barevný vizuál do nového místa zapadne, a proto si myslím, že oslovili právě Michaelu.

Michaela: Ano, společně s festivalem jsme se shodli na tom, že znělka bude hezky barevná a zaměříme se v ní na stěhování do jiného města. Takže tam máme např. postavu, která má odkazovat na Ještěd, který je nedaleko Liberce.  

D: Obecně jsme si vymysleli sedm postav, které by vystihly, co festival znamená pro nás, ale i pro ostatní návštěvníky. Každá z postav tedy charakterizuje buď nějakou skupinu lidí nebo nějaký festivalový atribut.

M: Je tam třeba animátorka s velkou tužkou, pivo, ryba, která odkazuje na třeboňské rybníky, pak akreditovaný návštěvník na skateboardu, a v jedné postavě je skrytá festivalová cena.

D: A pak také děti, které jsou nedílnou součástí festivalu.

Šlo v tomto případě o váš prvotní nápad, co se vizuálu týče? Nebo jste měli vícero verzí výtvarných návrhů?

D: Vybírali jsme si z vícera konceptů. Přemýšleli jsme třeba původně i o tom, že bychom zkombinovali hrané záběry s animovanými postavičkami, které by se stěhovali z jednoho reálného města do jiného.  

M: Od začátku jsme ale věděli, že chceme pracovat s několika různými postavami a nesoustředit se pouze na jednu. Měli jsme i několik verzí postav, postupně jsme je upravovali, a to i barevně. Chtěli jsme použít barvy, které by k sobě pasovaly a aby se s nimi dalo posléze pracovat při tisku apod. 

D: S návrhy nám pomáhal i Michaelin bratr Matěj, který se věnuje vizuální komunikaci a grafickému designu. Hodně jsme s ním konzultovali využití vizuálu, jaký použít tisk, jaké barvy jsou k tisku nejvhodnější, jak by mělo vypadat zalomení katalogů… Jinak jsme také kromě motivu stěhování chtěli reflektovat téma letošního ročníku, tedy vztah animace a hudby či zvuku. Takže jsme věděli, že budeme ve znělce pracovat s rytmem, hudbou a vymyslíme nějakou choreografii pro postavy.

Kdo vám ji nazvučil a kdo stojí za její zábavnou funkovou hudbou? 

M: Co se týče hudby, oslovili jsme skladatele, který složil hudbu k našemu filmu Sh_t Happens, Oliviera de Palmu, a ptali jsme se ho, zda nemá nějakou vhodnou skladbu. On má velký talent na vytváření funky hudby.  

D: Poslal nám nějaké drafty, co měl k dispozici, a my si vybrali jeden z nich, který jsme pak společně ještě upravovali.  

M: A zvuk pro nás dělal Honza Richtr, se kterým jsme předtím pracovali na jednom videu z Annecy a on tehdy vymýšlel takové zajímavé stylizované zvukové žertíky. Ke konci znělky jsme chtěli zařadit abstraktnější pasáž, kde bylo potřeba udělat zvukovou montáž, a u Honzy jsme věděli, že to bez problému zvládne.  

D: Zároveň je skvělé, že Honza často působí i jako zvukový dramaturg. Předtím jsem s ním také spolupracoval na několika projektech a nikdy mě nezklamal. Hodně mu věříme. 

Co vás při tvorbě vizuálu inspirovalo? Měli jste přehled o tom, jak např. vypadaly znělky z minulých ročníků festivalu? 

D: Přehled o minulých znělkách Anifilmu jsme určitě měli, ale nevím, jestli nás ovlivnily přímo ony. Spíše jsme se obecně inspirovali znělkami z mnoha různých festivalů. Ty anifilmovské nám však posloužily v rámci rešerše, abychom věděli, co bylo již dříve použito a čemu bychom se tedy měli vyhnout. 

M: Od začátku jsme počítali s tím, že budeme pracovat s pestrými barvami, a v tomto ohledu nás inspirovaly tašky, které jsme před pár lety sehnali na Cartoon Network večírku během festivalu v Annecy. Cartoon Network totiž tehdy slavil jakési výročí a měl vyrobený merchandising s nádherným designem a spoustou ikonických stylizovaných postav. Zdrojem inspirace pro nás tedy nebyly pouze znělky, ale snažili jsme se vymýšlení vizuálu pojmout komplexně a od začátku myslet i na jeho ostatní složky.

Jak tedy probíhal samotný proces utváření vizuálu?

D: Ze začátku jsme se často scházeli a vymýšleli jsme samotné postavičky, sepisovali si vlastní nápady. Když jsme si ujasnili základní koncepci, kdy každé písmeno slova “Anifilm“ bude mít vlastní postavu, tak jsme se snažili přijít na to, jak jednotlivé postavy charakterizovat. Michaela pak vytvořila pár skic a poté jsme se skoro každý týden scházeli s festivalovým týmem, abychom od nich měli zpětnou vazbu. Původně jsme totiž zamýšleli, že by znělka mohla být o dost morbidnější, ale uvědomili jsme si, že velkou část festivalu tvoří dětské publikum, které při tvorbě vizuálu nemůžeme vyloučit, takže nakonec jsme se snažili vytvořit znělku co nejuniverzálnější. Výtvarnou stránku vytvářela primárně Michaela a já jsem měl na starosti zejména animaci.

M: Ještě před znělkou jsme ale vyráběli plakáty pro první výlep a poté jsme pracovali na postech pro sociální sítě, které vizuál postupně odhalovaly.

D: Řekli jsme si, že jelikož ty příspěvky na sociálních sítích bývají většinou statické, tak je všechny rozanimujeme pomocí jednoduchých smyček.  

M: Díky tomu jsme si mohli udělat představu, jak bude zhruba vypadat znělka a na základě toho jsme vytvořili storyboard a pustili se do jejího animování. A pracovali jsme i na návrzích pro merch.  

D: Při tvorbě storyboardu jsme také narazili na to, že musíme vhodně představit hodně postav na relativně krátké časové ploše, s čímž jsme celkem dlouho bojovali. Také proto jsme museli přemýšlet nad střihem ještě před samotným animováním. Nakonec jsme znělku o něco zkrátili, ale myslím, že to dopadlo docela dobře. 

Jak dlouho celkový proces trval? 

D: Znělka měla být původně hotová v dubnu, takže během nouzového stavu jsem dokončoval kolorování. A celkově nám práce na ní zabrala zhruba dva měsíce, s několika pauzami. 

M: Poté se mělo pracovat na merchi, na katalozích a na další vlně plakátů, ale vzhledem k tomu, že se termín festivalu přesunul, tak se všechno neustále posouvalo a ve výsledku jsme vizuál řešili v průběhu celého letošního roku.  

D: Ano, celková délka se dá těžko určit, protože celý proces byl hodně přerušovaný. Původně jsme chtěli v květnu, kdy už mělo být po festivalu, začít pracovat na dalších projektech, ale kvůli neustálým posunům jsme na vizuálu i na vlastních filmech pracovali na přeskáčku, podle toho, kdo z nás měl na co čas. Takže v pozdější fázi už jsme vizuál ani nedělali společně a spíše jsme každý řešil to, co bylo zrovna potřeba.  

Co vás při práci na vizuálu bavilo nejvíce? 

M: Mě nejvíc bavilo navrhovat merch, jelikož se to úplně liší od toho, co děláme běžně. A mám ráda fyzický aspekt, který se k tomu váže. Těší mě, že bude někde viset, že si ho lidé budou moct koupit a poté ho nosit, třeba i po festivalu, což mě k tomu nutí přistupovat zodpovědně. Pro mě bylo právě podstatné merch navrhnout tak, aby se dal nosit i po skončení Anifilmu. Sama to častokrát jako návštěvník dělávám na ostatních festivalech a mám radost, když si tam můžu koupit něco, co budu moct nosit i jinde. 

D: Mě nejvíc bavilo vytvářet krátké animace pro sociální sítě. Vyrobit je totiž trvá jenom pár dní, zároveň se s nimi dá krásně pohrát a vypadají pěkně.  

A co pro vás naopak představovalo největší výzvu? 

D: Ono neustálé posouvání a přerušování celého procesu kvůli přesunu festivalového termínu. Udržet si všechny aktivity související s vizuálem v hlavě po celý rok je dost náročné a po určité době už jsem se spíše chtěl plně věnovat vlastním projektům. 

M: Souhlasím, zdálo se mi, že festival neustále řešíme, ale až do poslední chvíle jsme si nebyli jistí, zda tedy nakonec proběhne nebo ne. A v poslední fázi, když se dodělával merch, tak jsem si říkala, zda to vůbec bude mít kdo nosit, pokud festival nebude.

Váš oceňovaný film Sh_t happens je zařazen do Soutěže studentských filmů, i v rámci Českého obzoru. Jaký z toho máte pocit? Jak si myslíte, že si povede? 

M: Anifilm máme moc rádi, takže máme opravdu radost z toho, že můžeme tvořit vizuál a zároveň mít svůj film v programu. Ale jak si povede, to si netroufám říct. V soutěži studentských filmů na Anifilmu jsou každý rok skvělé filmy, takže to bude zajímavé. Hodně se těším na projekci v kinosále, jsem zvědavá, jakou bude mít náš film odezvu u diváků.  

D: A ještě tam budeme mít představenou vlastní tvorbu v rámci výstavy Domased. Co se soutěže týče, konkurence bude hodně silná, ale to je dobře. Jsem také zvědavý, jak to dopadne, a na projekci se těším.