online katalog

Diváci letošního Anifilmu mají poměrně neobvyklou příležitost vidět úplně první film režiséra samouka, který se stal nejslavnějším švýcarským animátorem. Jednoduchou kresbu panáčka v něm Georges Schwizgebel kombinuje s fotkami, výstřižky z časopisů a vzory látek. Výrazným motivem kolážovité směsi je pop-artem lehce inspirovaná kreslená mužská tvář.

Snímek těží z možností odpoutaného pohledu kamery v animovaném filmu. Začíná záběrem na statický obrázek kolotoče. Jak se kamera vzdaluje, chápeme, že je jen jednou ze součástek kolosu, který se v rytmu valčíku dává do pohybu. Vedle různých typů karuselů hrají ve filmu evokujícím plynutí času důležitou roli další kruhové motivy, jako jsou schodiště či šálek kávy.

Mefisto coby malíř vysílá Fausta na pouť slavnými malířskými plátny. Pro autora typické kamerové jízdy zůstávají tentokrát spíše statické, aby vynikly citace obrazů. První z režisérových parafrází známého příběhu končí obrazem, kdy neohrožený hybatel děje Mefisto, získává Markétku. Tak jak Fausta na začátku štětcem pobídnul, ho v závěru znehybní.

Koncept filmu spočívá v užití pouze šestivteřinových sekvencí animací. Ty za sebou zařazené ilustrují hudbu z opery Hectora Berlioze Faustovo prokletí. Aby svůj koncept autor objasnil, uzavírá snímek záběrem obsahujícím všechny použité sekvence najednou. Film připomíná zvláštní férii dostávající svému názvu, úprkem na koních dvou postav, ale i svým stylem navozujícím pocit závrati.

Po působivém průletu členitou krajinou se začne odvíjet neobvykle průzračný příběh. Laň při lovu zraní pes, pán ji odnese do svého sídla a ošetří ji. Pes na nového obyvatele stále doráží, ale pán jej nakonec přiměje, aby se s laní spřátelil. Jednoho dne laň ze sídla prchne, narazí ale na psí smečku a doplatí na svou důvěřivost.

Fuga je dosud jedním z nejfluidnějších autorových snímků. Diváka neustále vybízí k revidování hypotéz o tom, co vlastně sleduje. Měnící se perspektivy, prostředí i barevnost, to vše diváka mate. Princip hudební formy autor vnáší do filmové řeči a využívá vizuální polyfonii. Nakonec se ale ukáže, že je vše vlastně docela jednoduché a za vším je mužův sen.

Svou verzi Popelky autor ozvláštnil mimo jiné důležitým prvkem mraků, které ve filmu tvoří jakési předěly mezi charakteristickými výjevy ze známé pohádky. Režisér příběh navíc zasazuje do moderní doby, a tak hrdinka s „princem“ nakonec opouští starý svět letadlem, tedy skrze mraky.

Jednoho z vrcholů dosáhla Schwizgebelova tvorba úspěšnou adaptací novely Podivuhodný příběh Petra Schlemihla. Zejména první polovina snímku se vyznačuje neustálým pohybem pomyslné kamery a nabízí divákovi dechberoucí podívanou, plnou proměn tvarů i perspektiv. Příběh vyprávějící o muži, jenž ďáblovi prodal svůj stín a navždy se tak vyčlenil ze společnosti, je faustovskou variací.

Hra je jedním z mála autorových snímků, ve kterých není vyprávění primárním cílem. Dostávajíc svému názvu, jde o vizuální a hudební hru, která se sama buduje a hroutí, za doprovodu svižné Prokofjevovy hudby. Z čísel se stávají tvary, z tvarů písmena a lidé. Narážku na samotné médium a limity jeho interpretace představuje finále v kinosále.

Atmosférický snímek zachycuje těkavé výjevy ze snu mladé ženy. Přerývanost snění podtrhují opakující se motivy mazání a stírání různými prostředky. Své oblíbené akrylátové malby tu autor výjimečně kombinuje s pastely na papíře. Nepostižitelný příběh je objasněn až v závěru, kdy se ze tmy vynořují obrysy ženy v rytmu jejího dechu.

Muž a žena vedle sebe usednou na palubě letadla. Při turbulencích se jejich ruce setkají a muž se nechá unášet svými představami. Jeho fantazie vyústí ve velkou romantickou ságu, přičemž tvůrce dramaticky propojuje hudbu s pohyby celého obrazu. Hranice mezi touhou a realitou postav nicméně jasně odděluje použitou výtvarnou technikou.

Další podmanivý film klasika malované animace Georgese Schwizgebela. Tentokrát je jeho sugestivní animovaná jízda založena na Goethově básni Erlkönig (Král duchů) a na hudbě Franze Schuberta a Ference Liszta. Muž s nemocným synem projíždí na koni lesem a blouznící dítě podléhá dojmu, že sledují postavu krále duchů.

Pohyb na obraze, který zobrazuje krutost bitvy, se zastaví ve ztvárnění mistrovského díla z 15. století – Bitvy u San Romana. Slavný obraz je dokonalou perspektivní studií, kde se prolíná jak plošný, tak hloubkový účinek. A toho využívá i film švýcarského mistra malované animace.

U jednoho z prvních českých videoklipů se sešlo hned několik vynikajících osobností. Jaroslav Ježek coby autor hudby a duo Jiří Voskovec a Jan Werich jako autoři textu. Druhý jmenovaný navíc píseň o vodníkovi v moderní době interpretuje. Ze spojení s Kábrtovým, na tu dobu odvážným výtvarnem a svižnou animací tak vzniklo vtipné a nestárnoucí dílo.

Titulním hrdinou dnes již legendárního snímku oceněného americkou akademií je vzpurný chlapec, který je omylem naverbován do armády USA. Všem dospělým sice říká: „Jsou mi teprve čtyři roky,“ ale nikdo si jeho věku nevšímá. Díky setkání režiséra s jeho budoucí manželkou a kolektivem Bratrů v triku získala vzácnou sošku přeneseně i česká animace.

Jeden z dílů populární Bedřichovy westernové trilogie grotesek na motivy knih Dala Stivense. Vynalézavého a neohroženého Kamenáče Billa, jeho věrné kravky i psa tentokrát obtěžují dotěrní zajíci. Ač Bill zkouší, co zkouší, nakonec je vždy ušákům pro smích. Podaří se mu některého z výtečníků ulovit zahnutou hlavní pušky?

Alegorická groteska s fantaskními prvky znázorňuje hrdinu, který řeší poměrně banální problém. Rád by si v nóbl restauraci objednal jídlo a pití. Všichni číšníci mají ale, zdá se, něco důležitějšího na práci. Hrdina začíná trpět a z hladu se propadá do představ. Když z té nejhorší procitne, vypadá to, že už se krmě nedočká.

Téměř neznámým snímkem tvůrčí dvojice Deitch–Hlavatý, je (na rozdíl od trezorových Obrů) jejich Vysněný svět. Film s odvázaným výtvarným stylem koketuje s tématy ekologie i odlidštěnosti moderní společnosti, ale nechybí mu ani laskavá ironie. Přestože neprávem pozapomenutý snímek působí technicky náročně, v jeho štábu byla kromě dvou pánů už jen Zdeňka Deitchová.

Zdenka Deitchová měla coby vedoucí výroby na starosti také unikátní snímek Bartakiáda. Bohužel jediný samostatný film využívající geniální humor a vizualitu Miroslava Bartáka, tvůrce kreslených vtipů. Svérázným způsobem nám vypráví o typickém bartákovském hrdinovi, kterému se v pátek třináctého dějí zcela absurdní věci.

Snímkem, na kterém měla tehdy Zdeňka Najmanová na starosti produkci poprvé, byl kreslený film na objednávku UNESCO, jejímž bylo Československo zakládajícím členem. Jiří Trnka v něm formou humanistického příběhu přibližuje možnosti, které organizace světu může přinést. Motivy bourání zdí a překonávání předsudků jsou ale aktuální i po půl století.

Závěrečným filmem pásma je rovněž svého druhu hudební video. Ústřední úlohu v něm má hlas a zpěv Waldemara Matušky v mnoha polohách. Provádí nás dadaistickou hříčkou, ve které lidi, zvířata, domy i vodu ovládá jednoduchý popěvek o hloupé žábě. Na vině je farmář, který s písní zabloudil do krámku. Na motivy skladby The Foolish Frog amerického folkaře Pete Seegera.

Jednoho dne se Adam probudí v prázdném modrém pokoji. Jediným jeho spojením se světem se ukáže být okno, které je zároveň jakousi projekční plochou a filtruje realitu i jeho vzpomínky záhadným způsobem. Co se stalo s jeho rodinou a s ním samotným? Oceňovaný snímek je působivou ukázkou animace malbou na skle.

Film je součástí série Portréty z cest, která diváky zavádí na dvacet různých míst na zemi a seznamuje je tak s nejrůznějšími zvyky a kulturami. V díle o Pákistánu nám autor představuje každoroční slavnost ve městě Lahore, kdy oblohu zaplní tisíce létajících draků a lidé lezou na střechy, aby mohli své draky porovnat s ostatními.

Adam s Evou nepovažují život v ráji za kdovíjakou zábavu, a rozhodnou se ho proto opustit. To by v tom ovšem nebyl Bůh, aby jim to prošlo! Zatímco si užívají velkoměsta a jeho lákadel, Boží pomocník Dinosaurus je jim už na stopě. Kromě ostrých zubů má v pracce taky proklatě nedočkavou bouchačku...

I díky Ronu Dyensovi se původně komiksový hrdina Kroak dostal také na plátna kin. Jeho absurdní příběhy vynikají svérázným humorem s nečekanými pointami i jedinečným zvukovým zpracováním, kdy autentické zvuky nahrazují hlasové projevy ruchařů. V tomto díle by Kroakovi měla potravu zajistit díra v ledu.

Zvednout se ze židle může být pro člověka, který pochybuje o vlastní existenci, nezvladatelný úkol. Tak se to zdá i hrdinovi filmu Muž na židli, který žije v zajetí surrealistických představ. Anebo se to všechno děje doopravdy? Film získal na festivalu v Annecy v roce 2014 Křišťál za nejlepší krátký snímek.

Další z Dyensových spoluprací s režisérem a cestovatelem Bastienem Duboisem nás zavede do Japonska za bojovým uměním hódžódžucu, které je specifické svazovacími technikami. Jedinečných technik bondáže přitom nevyužívá pouze hódžódžucu. Technika kinbaku je i mimo Japonsko známá coby součást BDSM subkultury.

Že se Ron Dyens ve své produkci neomezuje pouze na narativní filmy, dokazuje tento videoklip. Olivier Chabalier nám před očima nechává plynule ubíhat svět plný snových výjevů. Do hry zapojuje jak kreslené prvky, tak výrazně stylizované herce a herečky, kteří se vynořují a zase mizí spolu s vílami, jeleny či hady.

Významná osobnost italské animace Simone Massi je dalším z Dyensových spolupracovníků. Massi se ve svých intimních filmech ocitá na pomezí příběhovosti a čistě lyrických obrazů obvykle v černé a bílé. Jejich prostřednictvím se dostáváme do tíživých vzpomínek malého chlapce na jeho dětství.

Ve vesmíru je všechno propojeno, od nejmenších věcí až po ty největší. V tomto barevně úsporném filmu režisér Boris Labbé ukazuje, jak zdánlivě samostatné věci existují v interakci, a to zachycením jejich pohybů a neustálých metamorfóz v detailně propracovaném celku 2D počítačové animace tuše a vodových barev na papíře.

Jelikož Eskymák Kroak má v říši sněhu a ledu vždycky hlad, vypravuje se i v tomto dílu série na lov. K večeři by si představoval pečeného mrože. Jaké nemilé překvapení to potom je, když se při své výpravě střetne s poněkud hbitějším soupeřem. Kdo a pro koho se nakonec stane hlavním chodem?

Madagaskar, cestovní deník popisuje putování evropského cestovatele, který je konfrontován se zvykem Famadihana. Stránky deníku se otáčejí, kresby ožívají. Než se seznámíme s malgašskou kulturou, procestujeme úrodnou krajinu Madagaskaru. Kolážový snímek vyniká podmanivým výtvarnem.

Absolventský snímek, kterým Tomek Ducki zakončil studia na MOME, objel celý svět, získal mnoho cen a mimo jiné byl i nominován na prestižní cenu Cartoon d’Or. Ponurý, až depresivní film vypráví bez dialogu o sblížení dvou postav ve strojově přesném, mechanickém světě, kde jsou striktně daná pravidla, úzké cesty a životní dráha má jasně určený směr.

V tomto videoklipu, jenž figuruje na samém počátku Duckiho úspěšné videoklipové dráhy, zkombinoval autor reálné záběry s animací. Hudební interprety z uskupení Basement Jaxx tu doprovází kreslení medvědi na pulzujícím barevném pozadí.

Vedle videoklipů se Tomek Ducki realizuje také na poli festivalových vizuálů, s čímž souvisí i tvorba znělek. Pro mezinárodní festival Etiuda & Anima natočil hravou a rytmickou znělku, pro jejíž dvacetivteřinový příběh využil motiv písmen z názvu tohoto festivalu, který se každoročně koná v Krakově.

Zakázková tvorba Tomka Duckého hýří pestrými barvami, jeho autorské počiny ale bývají co do barevnosti úsporné. Tak je tomu i v případě jeho filmu Tichý dotek, který vznikl na britské National Film and Television School. Z autorových filmů se jedná co do provedení o nejrealističtější počin, zato zápletka s oživlými stromy v zimní krajině je nebývale mystická.

Ve videoklipu k písni Unicorn se Tomek Ducki odklonil od akvarelové estetiky a zvolil jasné barvy a ohraničené tvary. Autor nejprve střídá a následně prolíná abstraktní části s útržky narativů. Jednorožci uteče roh a nešťastné zvíře, rozpadlé navíc na tři části, se za ním vydává. Samotná honička je kostrou příběhové roviny klipu.

V tomto videoklipu pracuje autor především s výraznými barvami a kontrasty. Variuje motiv prvotního hříchu Adama a Evy, přičemž je zde důležitým prvkem ženská postava. Technologické řešení klipu, který mimo jiné před několika lety zvítězil ve své kategorii i na Anifilmu, připomíná akvarelové malby.

Ve znělce pro poznaňský festival Animator využil autor kontrastu rozpitých akvarelových barev a černobílých prvků. Znělka, v níž postupně graduje dynamika, se vyznačuje také kombinací více animačních technik a její motiv lehce připomíná autorovu prvotinu Čára života.

Další z videoklipů, pod nímž je Tomek Ducki podepsán a drží si v něm svůj výtvarný i animační rukopis, vznikl pro píseň Daydreamer hudební skupiny Bipolar Sunshine. Klip tematizuje a variuje vztah mezi mužem a ženou. Autor vsadil na originální kolážové zpracování plné barev, motivů a geometrických tvarů.

Výtvarně uhrančivý snímek s magickou atmosférou nás zavádí do zdánlivě klidného bezčasí ve starých lázních. Postarší ženy se zde noří do vody, pod jejíž hladinou se skrývá fantastický, ale také prapodivně nevyzpytatelný (až hororový) svět. Poklidná atmosféra tradičních lázní se záhy promění v přízračnou.

Tomek Ducki navazuje i v případě tohoto videoklipu na svůj nezaměnitelný, barvitý a dynamický styl. Zároveň ale citlivě míchá více výtvarných přístupů a animačních technik. V klipu k písni The Animals od Emily King suverénně kombinuje estetiku písku, ruční malby a pulzujících abstraktních tvarů, které dohromady s hudbou vytváří sugestivní podívanou.

Pro maďarský festival Anilogue, který se každoročně koná v Budapešti, vytvořil Tomek Ducki svižnou a nápaditou znělku. Figuruje v ní pes, který vleze do hrací kostky, čímž se naprosto nezáměrně dostane do neřešitelné situace.

Ve videoklipu k písni Man in the Moon sledujeme mladý pár, který se vydává na Měsíc. Touha milenců je tak silná, že je nic nezastaví, a to přesto, že jim jejich vysněný cíl stále uniká. Autor si vizuálně pohrál s vesmírnými tvary a objekty i s barevným laděním celého tohoto romantického klipu.

Zakázkový film pro varšavské muzeum zobrazuje legendu o vzniku města. Sledem fantastických obrazů vypráví příběh lásky rybáře Varse a mořské panny, kterou najdeme ve znaku města. Okrajově ale pracuje i s dobovými materiály, jako jsou historické mapy města, s motivem neúprosně plynoucího času.

Zatím nejnovější videoklip Tomka Duckiho navazuje co do vizuálního pojetí na jeho předešlou tvorbu. Opět sledujeme jasné postavy na rozpitém, částečně abstraktním pozadí. S citem pro barvu a s využitím rostlinné symboliky, jež podtrhuje nostalgický námět, natočil autor jedinečný klip o ženě, svázané rodinnými pouty.

Ústředním motivem tohoto hravého videoklipu je sádrový trpaslík v rozličných prostředích zahrnujících stanici podzemní dráhy či svahy a louky rakouských Alp. Z těch si kromě ironizujícího trpaslíka Odell vypůjčil i klasické pumpky a kloboučky, do kterých navlékl zmnožené hlavní protagonisty.

Zrcadlové a kaleidoskopické efekty doprovázejí Alison Goldfrapp spolu s květinami, lidskými končetinami a ilustracemi připomínajícími staré dobrodružné knihy a encyklopedie. Právě kombinace strojového a organického, stejně jako přísně symetrická kompozice obrazu s Alison v centru je pro tento klip příznačná a zásadní.

Skotští Franz Fedinand na zdůrazněném rastru dvourozměrných ploch a Odellova oblíbená kombinace živých lidí a kolážových kompozic z novinových útržků. Z reálných členů kapely se stávají podivní roboti složení ze strojových součástek, které zdůrazňují pravidelný a nakažlivý rytmus skladby.

Připomínka rastru a estetika plakátů a novin je použita i v tomto barevně kontrastním a odvážném videoklipu skupiny El Presidente. Ti zde tematizují ničivou sílu raket v popovém a pohodovém rytmu, zatímco na pozadí vlajek různých států vybuchují hlavy, atomové bomby i celá zeměkoule.

Původní slavná nahrávka Nancy Sinatrové v nadupanějším podání. Symetrické kompozice se barevně téměř výhradně omezují na růžovou a černou, s nezaměnitelným zasněným pohledem Nancy na pozadí. V tomto videoklipu uvidíme nejen původní záběry na samotnou kapelu, ale i archivní vzpomínku na slavnou zpěvačku.

Klasické postavení kapely na prázdném pozadí se střídá s poněkud surreálnými vyobrazeními z kouzelnické estrády. V těch se postava iluzionisty ve zlatém obleku stává hračkou a zneužívaným asistentem suverénních dam s okázalými kokrhely na hlavách.

Pokud si Jonas Odell někdy vypůjčil pár starých záběrů Nancy Sinatry, zde zašel mnohem dále - celý klip je poskládán ze záznamů extatických koncertů nejslavnějších ikon hudební historie, Elvise, McCartneyho či Björk nevyjímaje. Všichni bez výjimky v něm však díky trikové práci režiséra zpívají text irských U2.

Odellovy věrné 2D plochy v 3D prostředí se vracejí i se svým vintage vzezřením. Kromě motivu strojů se zde ale objevují makabrózní lebky a květiny a to vše výjimečně na jediné scéně. Celý klip je totiž koncipován jako pohled na divadelní jeviště připomínající estetiku pythonovských animací.

Prověřené rastry, omezenou, ale křiklavou barevnost, důraz na vzory v kolážích z nejrůznějších výstřižků a interpret v centru zájmu je poznávacím znamením Odellova rukopisu i v tomto případě. Tentokrát režisér zvolil černou, žlutou a růžovou a vintage look dodává dílu i sama zpěvačka svými šaty a účesem.

Tento klip Franz Ferdinand se od prvního uvedeného zásadně liší absencí vystřihovánkových koláží a starožitných verneovských ilustrací. Vyznačuje se naopak uhlazenějším a často přísně pravoúhle komponovaným pozadím se zmnoženýma očima i dalšími orgány, pozornost je ovšem i tentokrát neomylně upírána ke kapele.

Triptych Lži vypráví tři příběhy, každý se zcela jiným vizuálem. Film je založený na skutečných rozhovorech se zločincem vydávajícím se za účetního, dále pak mužem, který v dětství ukradl matce peníze, a s drogově závislou ženou. Každý z nich se „doznává“ ke lhaní ostatním a hlavně sám sobě.

Jonas Odell i zde využívá výpovědí skutečných lidí, tentokrát se zaměřuje na čtyři příběhy jejich „poprvé“. Výpovědi evokuje různými styly animace v závislosti na kontextu, duchu doby a vyznění každé z nich – věcným, trapným, úděsným a dokonce i nostalgickým.

Oceňovaný film byl předělovým úspěchem Odellova studia Filmtecknarna, které roku 1981 založil se svými kolegy. Kolotoč pracuje s několika animovanými sekvencemi ve smyčce reprezentujícími koloběh času a opakování za využití hypnotické melodie hrací skříňky, surreálných obrazů a rytmu lidského dechu.

Pro film tematizující závislost na počítačových hrách si Jonas Odell vybral příhodnou výtvarnou stylizaci: hlasy dívky, která závislosti podlehla se svým přítelem, mladého otce a školou povinného chlapce zde promlouvají herní avatary připomínající postavy z populárních RPG her.

Příhody, jejichž prostřednictvím se autor rozpomíná na jedinečné osobnosti ze svého nejbližšího okolí, se zabývají drobnostmi z jejich života, díky kterým tito lidé v paměti autora zanechali nesmazatelnou stopu. Jak si své blízké pamatujeme z dětství a jací ve skutečnosti jsou či byli?

Mladá a lehkomyslná Švédka A. se zamiluje do německého teroristy, zaplete se do bankovní loupeže, plánuje unést švédskou političku a zkazí si život. Úžasný vizuál podpořený technikami rotoskopie, ploškové animace a živých záběrů vytváří v kombinaci s obsahem velmi silné drama.

Pohádkově laděný, poetický film o překonávání hranic a odvaze vstoupit do neznáma. Na malé mýtině obklopené temným lesem žijí tvorové, jejichž jedinou potravou jsou semínka, měnící se ve svítící plody. Zvířátka mají často hlad, protože semínka k nim přiletí jen málokdy. Jeden z nich, Chlupáč, se ale odhodlá vstoupit do lesa.

Film o vlivu společnosti na vývoj jedince kombinuje takřka realistickou kresbu s kresbou dětsky nepoučenou, ale barvitou a plnou fantazie. Staví proti sobě nudný, černobílý „dospělácký“ svět, fungující podle pravidel, a svět dětský, sice pokulhávající, ale zato nabitý představivostí. Autorka klade otázku, zda je správné, že se musíme vzdát sami sebe, abychom drželi krok s většinou.

1923 neboli nebe je jednou ze dvou animovaných smyček Maxe Hattlera inspirovaných dílem francouzského umělce art brut Augustina Lesage (1876–1954). Snímek 1923 je založen na Lesageho obrazu Symbolická kompozice duševního světa z roku 1923. Toto pohlcující video, vizuálně místy připomínající mandaly, nás zavádí do vnitřních prostor neznámého kolosu.

Zcela bez digitálních efektů autor v Aanaattu, v jednom z vrcholů své dosavadní tvorby, předkládá stále se měnící vizi „analogového futurismu“. Originální svět charakterizuje neustálý pohyb nejrůznějších objektů, které mohou, ale také nemusí být z našeho světa. Vychýlené úhly pohledu a odraz skutečnosti za oknem diváka uvádějí do nejistoty.

Film je reakcí na kompoziční a estetické kvality abstraktního expresionismu a animace bez využití kamery. Tento experimentální synestetický projekt používá fotografickou reanimaci, aby na rozdělené obrazovce zobrazil rozklad všedního prostředí hřiště pro minigolf.

Jeden ze starších snímků Hattlerovy retrospektivy vznikl během jeho studií na Royal College of Art. Rozebírá zde na součástky symboly islámského světa a hvězdy a pruhy z americké vlajky. V duchu nefigurativního islámského umění pracuje pouze s tvary a barvami. Doplněn o významotvorný zvuk, evokuje film ničivý konflikt velice jasně.

Tuto audiovizuální spolupráci skladatele Luxe Primy a výtvarníka Maxe Hattlera pohání kupředu opakování a zkreslování. Ve smyčce elektronické zpětné vazby se mísí neurčitá analogová hudba a geometrická digitální animace, následkem čehož vzniká množství divizních artikulací v čase a prostoru.

Vznik pohybu, přenos energie, kinetické spalování. Audiovizuální spolupráce skladatele Luxe Primy, režiséra Maxe Hattlera a skupiny animátorů z Fakulty kreativních médií Městské univerzity v Hongkongu. Výsledkem je krátký, ale intenzivní zážitek, kombinující vizualitu prvních abstraktních filmů s atmosférou sci-fi velkofilmů.

V druhém studentském snímku, který Anifilm uvádí, Max Hattler pracuje s reálným světlem. Analogové hry s delší expozicí nočního osvětlení tvoří efektní vizuální doprovod k elektrojazzové skladbě stejného jména. Zcela přirozeně se tu spolu s letmo mihnuvšími se protagonisty ocitáme v pozdních hodinách kdesi ve městě.

Sériové paralely zkoumají prostředí Hongkongu z konceptuální perspektivy filmového materiálu za použití technik přímé animace. Charakteristická architektura města plná výškových budov zastiňujících horizont je přetvářena v paralelní řady filmového pásu. Jde o jednu z prvních projekcí autorova nového snímku.

Max Hattler při svém pokusu o vizualizaci vyšších dimenzí a nezemskosti vychází ze zjitřené situace, kterou vyvolává předzvěst konce světa. Využívá přitom jakýchsi součástek komplexního a donekonečna fungujícího mechanismu. Kosmos jeho dílů stále vykonává mnoho složitých funkcí bez emocí a ohlížení zpět. Dílčí změny jsou téměř neznatelné.

To, co na cvičišti vypadá jako zábavná hra, se na bojišti mění v krvavý balet. V animované zkratce je „atraktivita“ války ukázaná skrze plastové vojáčky, jejichž tanec je nejprve mámivě hypnotizující. Zbraně a tanec ale nejdou dohromady a první výstřel musí zákonitě padnout. Když se z konfliktu stane podívána, hranice mezi destrukcí a zábavou se stírají…

Tento sugestivní snímek je založen na Hattlerově myšlence, že „existuje jakási prapůvodní, neměnná a centrální synchronizace uprostřed všeho bytí, ustanovená na úplném počátku. Vše se od ní odvíjí a z ní pochází: čas, pohyb, život. A také veškerá animace.“ Jeho snímek vás vtáhne do víru této rytmicky se odvíjející nekonečné synchronizace.

Neznámé X se stává celou symfonií tvarů. V cizím světe kinetické energie, kde vše existuje samostatně, ale může se prolínat se vším ostatním, se křížové pravidlo zdá jako nejlepší způsob řešení rovnice. Zdokumentovaná projekce na vodní hladinu londýnského Regent’s Canal.

Po úvodním 1923 neboli nebe jde o druhé z videí, ke kterým Maxe Hattlera inspirovala tvorba Augustina Lesage. Oba snímky vznikly během pětidenního soustředění se studenty The Animation Workshop v únoru 2010 v dánském Viborgu. I tentokrát se jedná o film-průlet jakýmsi kolosem, ovšem prostředí působí mnohem depresivněji, až pekelně.

Portrét opuštěné rybářské vesnice v severním Norsku s názvem Børfjord, místa s obrovským kouzlem zasazeném v nádherné arktické přírodě. Film byl natočen na 70 mm Super Panavision film za použití speciálně vytvořené techniky „animace přírody. Čas je v tomto sugestivním výletu do norské přírody zrychlen 50 000krát a dny se střídají během několika vteřin.

Diversita je rytmický a hypnotický stop-motion film s prvky nefázované animace, kterou můžeme pozorovat na zátkách známých značek německého piva. Ty jsou kombinovány v rozličných kompozicích a vzájemně morfují, aby se oprostily od svého původního účelu a vytvořily intenzivní a energické vizuální kompozice.

Kombinovaný film, který vedle specifické animace používá i reálné záběry, švenky, nájezdy a dynamický střih, interpretuje výzdobu sestavenou z lidských kostí v barokní kapli v Sedlci u Kutné Hory. Původní zvukovou stopu tvořil záznam výkladu oficiální průvodkyně, v posrpnové atmosféře ale musel být nahrazen verzí bez komentáře, přičemž autor tuto verzi odmítl.

Minutový „bezdotykový“ film Značky je dokumentací autorových cest po severních Čechách. Matyáš Trnka v něm nechává ožívat spíš než samotné turistické značky jejich bezprostřední okolí. Zve nás tak na šedesátivteřinovou cestu lesy i městy, kde se značky jeví jako stálé, zatímco krajina jako proměnlivá.

Pacer nahlíží na svět jako žádný jiný film před ním. Geometrie města a jeho konstrukcí a umělecké kvality montrealských staveb jsou zobrazeny skrze hyperprizmu kamery pádící časem v různých dimenzích. Pacer si může nárokovat označení jako první hyperlapse film, anebo přinejmenším jako jeho předchůdce. Byl natočen na 16mm kameru Bolex.

Paul Bush přijímá výzvu filozofa Ludwiga Wittgensteina: „Jak si můžu být jistý, že když se nikdo nedívá, tak stůl nezmizí anebo nezmění svůj tvar, a pak se vrátí do původního stavu, když se na něj někdo znovu podívá? Ale chtělo by se podotknout – kdo by něco takového předpokládal?“ Bush nemění pouze stůl, nýbrž všechno ostatní, co má u sebe doma.

V tomto jedinečném krátkém filmu objevuje izraelský animátor Gil Alkabetz netušený pohyb uvnitř Da Vinciho Poslední večeře, kde animované fragmenty obrazu odhaluji jídlo, tanec, diskuze a hádky. Díky tomu, že nám freska před očima ožívá, můžeme pozorovat netušený příběh.

V tomto bezpříběhovém filmu se Vojtěch Domlátil zaměřuje na nejrůznější vzorce, které se objevují okolo nás a se kterými zcela bez povšimnutí a opakovaně přicházíme do styku. Reálný, fyzický pocit ze sledovaných materiálů dotváří odpovídajícími zvuky a podle autora tento pocit „vyrůstá z dokonalých vzorů.“ Něha, slabost a kýč. Život ve dvanácti snímcích za sekundu.

Pozoruhodný projekt Urbanimatio vytvořilo estonské tvůrčí duo v deseti náhodně vybraných světových městech. Vznikl tak poetický portrét anonymní městské sféry. Autory zajímala především témata evoluce a rozkladu, stárnutí a regenerace, ale také viditelná magie dynamiky soužití kamene, betonu, dřeva a kovu. „Je to magický realismus ve své nejpřirozenější podobě,“ uvedli tvůrci.

Pozorovatel, který vyčistí svou mysl a omezí své prostředky jen na práci s časem a pohybem v prostoru, nejenže může dojít jistého pixilačního vytržení, ba co víc, pokud se skutečně naladí na tuto vlnu, jeho cesta ho zcela pohltí. A vlnění trávy, mraků, kopců a údolí, slunečního pohybu i nás samotných, to vše zde hraje svou roli. Nenarativní pixilace české krajiny.

BOOKANIMA, složenina slov „book“ (kniha) a „anima“ je experimentální animace, která dává knihám, konkrétně obrázkům z knih, nový kinematografický život. Umožní nám sledovat tyto kresby rozpohybované, pohybující se na hranici obrazu a filmu ve svých specifických choreografiích.

V tomto filmu se objevují víc než tři tisícovky exemplářů hmyzu. Jak se na jejich tělech objevují a mění barvy, zdá se, že genetický program milionů let se odehrává během několika minut. Sledujeme proces stvoření, který odporuje výkladům evolucionistů a fundamentalistů. Je jako meskalinová vize ze snu Charlese Darwina.

Za doprovodu africké hudby – zpěvu a bubnů – můžeme díky autorům snímku obdivovat filmový i taneční potenciál zdánlivě nehybné gotické architektury. Pro svůj úsměvný příspěvek do linie městských symfonií si navíc filmaři vybrali chladný sever. Hlavním aktérem je totiž fasáda Nidaroského dómu v norském Trondheimu.

Je Praha místo pro život nebo turistická atrakce? Proč se lidé stěhují z jejího centra, a když ho potom navštíví, cítí se sami jako cizinci? Film konfrontuje magickou krásu historického města s všudypřítomným turistickým ruchem, který už dávno překročil hranice vkusu a morálky. Existuje ještě nějaká šance, že historické město bude očištěno – jeho krása obnovena?

Nový animovaný večerníček z dílny České televize, jehož hrdinou je pozoruhodná slepičí rodina Kokoškových, prožívající nevšední a napínavá dobrodružství. Tatínek Kokoška je novinář, který pro Slepičí listy píše reportáže ze všech koutů světa. Na cestách ho provází jeho rodina včetně malého kohoutka Jonáše. Celý zvířecí svět a především Kokoškův šéfredaktor krocan se neustále dožadují nových senzačních zpráv. A i když se zdá, že se reportéru Kokoškovi vzrušující události nejprve vyhýbají, nakonec se jako zázrakem vždycky něco stane. A je to většinou zásluha malého Jonáše, že i to největší a nejnebezpečnější dobrodružství vždy dobře skončí a vznikne reportáž, kterou Slepičím listům všude závidí.

Ostrov devíti palem
Závod ve Velkém kaňonu
Australské ragby
Ledový tobogán
Amazonský aquapark
Strom jako rozhledna
Setkání v Himálajích

Výroba Česká televize, 2019, 7 x 7 min

Pavoučí rodina Websterových žije v rohu výtahové šachty jednoho staršího domu. Je to rodina rozsáhlá, babička a děda, tatínek a maminka, pubertální Hugo a naše hlavní hrdinka, malá Lili.

Jejich svět je půvabný i překvapivý, promyšlený do nejmenších dokonalých detailů. Jsou v něm přátelé Lili, její pavoučí škola, výdejní centrum muších konzerv, kde pracuje Liliin tatínek, obchodní dům… Pavouci mají i přesná pravidla stolování a samozřejmě i sáhodlouhé dějiny. Vlastně to u nich je v mnohém jako u lidí. Jejich život je plný kliček a dobrodružství, zážitků i problémů. A Lili se spolu s diváky učí všechny ty zvraty a příběhy prožívat, chápat, řešit. A taky rozumět svým pocitům. A odpouštět.

Dva z pěti příběhů, uvádíme na letošním Anifilmu ve světové premiéře.

Ocko hrdina
Kabriolet
Relaxační pobyt
Velké upratovanie
Naozajstný květ

Výroba Slovenská televízia, 2017-18, 5 x 11 min

Je to již dvacet let, kdy diváci televizních obrazovek poprvé nahlédli do Zátiší bikin a poznali jeho mořské obyvatele v čele s titulním hrdinou. Spongebob je z biologického hlediska žlutá houba, ale hlavně nezdolný optimista s velkým srdcem a dětskou duší. Pracuje jako nadšený obraceč hambáčů v rychlém občerstvení Křupavý krab, kde spolu s cynickým Sépiákem tvoří zaměstnanecký tým šéfovaný hamižným panem Krabsem. Když není v práci, tráví Spongebob svůj čas skopičinami s kamarády – hloupatým Patrickem mořskou hvězdicí a Sandy, vynalézavou veverkou, která pod vodou přebývá v skafandru. Seriál, který se stal mezinárodním hitem nejen mezi dětmi, vytvořil animátor a podmořský nadšenec Stephen Hillenburg pro televizní stanici Nickelodeon. K připomínce jeho loňského úmrtí a zároveň letošního výročí seriálu z něho vybíráme několik dílů, včetně rarit – jako je speciální loutkový díl. V kinosálech na selekci narazíte ve dvou hodinových blocích A a B.

Výroba: Nickelodeon, USA, 1999–2018

Ve spolupráci s festivalem ADAF (Athens Digital Arts Festival) uvádíme výběr reprezentativní světové krátkometrážní animované tvorby určené dětskému publiku. V druhém bloku jsou soustředěny filmy pro děti ve věku od dvanácti do šestnácti let, podle tvůrců často nejnáročnější diváckou věkovou kategorii. Necítí se už jako děti a čekají od filmů složitější obsahy – ne však zase takové jako mívají ryze „dospělácké“ filmy. Výběr festivalu ADAF by jim měl ale padnout do noty. Jedná se o kolekci nevšedních, výtvarně i příběhově poutavých snímků z různých koutů světa, které náctileté publikum mohou ledasčím překvapit.

ADAF je mezinárodní festival, který na každoročním setkání umělců a diváků z celého světa, oslavuje digitální kulturu. Athens Digital Arts Festival si klade za cíl podporovat, stimulovat a propagovat všechny aspekty digitální kreativity a poskytuje prostor lokálním i globálním umělcům a komunitám. Do svého multidisciplinárního programu zahrnuje ADAF celou řadu výstav, projekcí, živých vystoupení, workshopů a mezinárodních pásem obsahujících umělecká díla zobrazující jedinečné vlastnosti digitálních médií a reflektující jejich jazyk a estetiku.

Dvojostroví
Režie: Manon Sailly, Charlotte Sarfati, Christine Jaudoin, Lara Cochetel, Raphaël Huot, Fanny Teisson, Francie, 2017, 7 min

Probouzeč
Režie: Filip Diviak, Česká republika, 2017, 10 min

Memoriál
Režie: Natchapat Jamtaksa, Natthawat Jamtaksa, Thajsko, 2017, 5 min

Savanah Swift
Režie: Pauline Gregoire, Lucie Bonzom, Benoit Parias, Theo Pierrel, Francie, 2017, 3 min

Dopad
Režie: Tristan Weis, Německo, 2017, 4 min

Vzplanutí
Režie: Mathilde Debray, Jeremy Gurdal, Matthieu Barbier, Camille Marissal, Francie, 2017, 4 min

Finito
Režie: Mauricio Bartok, Brazílie, 2016, 4 min

Ponoření
Režie: Lalita Brunner, Švýcarsko, 2016, 3 min

Icky
Režie: Parastoo Cardgar, Írán, 2017, 6 min

Cestovatelé
Režie: Gauthier Ammeux, Valentine Baillon, Benjamin Chaumeny, Alexandre Dumez, Lea Finucci, Roger Marina, Francie, 8 min

Česká porevoluční animace slaví letos 30 let, jak se můžete přesvědčit na rozsáhlé výstavě v Domě Štěpánka Netolického. O něco starší je ta švýcarská, která loni oslavila padesátiny. Při této příležitosti byl vytvořen animovaný filmový omnibus, na kterém se podílelo více než 50 švýcarských animátorů. Jedním z nich byl i letošní porotce Georges Schwizgebel.
V roce 2018 oslavila švýcarská asociace GSFA (Groupement Suisse du Film d’Animation) 50 let. Při této příležitosti se více než 100 švýcarských umělců všech generací – animátoři, režiséři, hudebníci a výtvarníci – v různě velkých skupinách zapojilo do projektu filmového omnibusu, který mapuje široké spektrum současné švýcarské animace. Při práci na projektu měli všichni absolutní volnost, nebyli nijak obsahově ani stylově omezeni, stanovila se pouze doporučená délka filmů. Filmaři natočili 15 krátkých filmů pocházejících ze všech koutů Švýcarska. V některých případech jsou homogenní, ale většinou jde o mozaiku různých režisérů a jejich stylů.
Byla také vytvořena 16. skupina, která měla za úkol vnést do projektu rámec – příběh spojující, zahrnující a občas dokonce předcházející některé z 15 dalších projektů.
Výsledkem je divoká jízda do neznáma, eklektická směs různých vizí: od hravého skotačení na oslavě narozenin přes dynamické honičky či alternativní výklady švýcarských tradic až po naprosté šílenosti! Segmenty o délce mezi jednou a pěti minutami dohromady tvoří čtyřicetiminutové pásmo, v němž si každý najde to svoje.

CEE Animation: Talents propaguje ty nejnadanější mladé filmaře z regionu střední a východní Evropy. Představuje ty nejlepší filmy od studentů a debutujících autorů v daném roce veřejnosti a také odbornému publiku. Při výběru se komise zaměřuje na pozoruhodné talenty, jejichž práce je příslibem pro úspěšnou kariéru. Tento program bude uveden na prestižních evropských festivalech, aby tak zajistil pozornost novým tvůrcům a propojil je se zkušenými mezinárodními producenty. Našim hlavním cílem je celoroční propagace mladých filmařů a pomoc při jejich dalším rozvoji, zviditelnění a distribuci jejich práce.
Každý rok vybírá nejlepší regionální práce odborná porota, složená z filmových profesionálů. Na výběru letošního programu se podíleli umělečtí a programoví ředitelé celé řady významných festivalů: Anna Ida Orosz (Primanima), Olga Bobrowska (StopTrik), Pavel Horáček (Anifilm), Maroš Brojo (Fest Anča), Daniel Šuljić (Animafest Zagreb) a Igor Prassel (Animateka).
S narůstající kvalitou animované produkce v regionu střední a východní Evropy je potřeba hledat alternativní kanály distribuce, především s ohledem na to, že se animaci nedostává potřebné pozornosti od národních filmových institutů. CEE Animation se proto chopilo iniciativy a jako první projekt svého druhu v rámci Maďarska, Polska, České republiky, Slovenska, Chorvatska a Slovinska se snažíme zvýšit prestiž animace i za hranicemi těchto zemí.

Spolu sami
Režie: Diana Cam Van Nguyen, Producent: Karolína Davidová, Výroba: FAMU, Česká republika, 2018, 10 min

Na zdrowie!
Režie: Paulina Ziółkowska, Producent: Agata Golanska, Výroba: Film School in Lodz, Polsko, 2018, 5 min

Pod mrakem
Režie: Zuzana Čupová, Filip Diviak, Producent: Lukáš Gregor, Výroba: UTB Zlín, Česká republika, 2018, 5 min

Tanec lásky
Režie: Leo Černic, Producent: Nina Robnik, Výroba: UL AGRFT, Slovinsko, 2018, 6 min

Ja sa nehrám
Režie: Matej Babic, Producent: Adam Schwarz, Výroba: FTF VSMU, Slovensko, 2018, 6 min

Poetika Anima
Režie: Kriss Sagan, Producent: Diana Švihlová, Výroba: FTF VSMU, Slovensko, 2018, 5 min

Nevzali byste mě?
Režie: Olivér Hegyi, Producent: József Fülöp, Výroba: MOME, Maďarsko, 2017, 14 min

Dva na dva
Režie: Jelena Oroz, Producent: Vanja Andrijević, Výroba: Bonobostudio, Chorvatsko, 2018, 8 min

Unsafe Land / Zűrös környék
Režie: Marcell Szénási, Producent: József Fülöp, Výroba: MOME, Maďarsko, 2017, 10 min

Snímek Ariho Folmana Valčík s Bašírem byl uveden před více než deseti lety, přesto je tento sugestivní příběh natolik nezapomenutelný, že si ho mnoho diváků živě pamatuje ještě dnes. Byl promítán v rámci oficiálního soutěžního výběru v Cannes, posbíral desítky cen a další desítky nominací, včetně nominace na Oscara. Folman balancuje na hranici více žánrů – jeho film je dokumentární i autobiografický příběh, válečné i psychologické drama. Hlavním hrdinou je sám režisér, jenž se v roce 1982 jako devatenáctiletý voják Izraelských obranných sil účastnil první libanonské války. Film je rekonstrukcí jeho paměti – Folman se v pozdějším věku vydává za dalšími veterány s prosbou, aby mu pomohli najít cestu ke vzpomínkám na kruté masakry v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Snímek ve své době značně rezonoval s dalším blízkovýchodním autobiografickým filmem Persepolis. Na rozdíl od jeho režisérky Marjane Satrapiové je ale Folman v dokumentárním přístupu důslednější, ačkoliv i jeho film dokáže silně pohnout s emocemi diváků, kterým se otevírá hrůzný svět, o němž možná měli doposud jen nejasnou (nebo žádnou) představu.

Nové japonské animační studio Ponoc založil na Oscara dvakrát nominovaný autor Yoshiaki Nishimura (Hrob světlušek, Příběh o princezně Kaguje) a přizval do něj celou řadu uznávaných animátorů, kteří pracovali ve studiu Ghibli až do roku 2014, kdy studio zrušilo své produkční oddělení. Po úspěšném debutovém filmu Mary a čarodějná květina přichází studio s novým filmem Skromní hrdinové: Krátké filmy studia Ponoc, díl 1. Jde o ambiciózní povídkový film se třemi napínavými povídkami vytvořenými umělci, kteří patří mezi největší současné talenty japonské animace.
Kanini & Kanino vypráví příběh dvou krabích bratrů, kteří se vydávají na velké podvodní dobrodružství, aby společně našli svého otce. Život neprohrává pojednává o osmiletém Shunovi, která se musí vypořádat s životu nebezpečnou alergií na vejce a jejími následky. V povídce Neviditelný se její hlavní hrdina snaží vyrovnat s neviditelností. Všechny povídky zobrazují hrdinství každodenních životů a nekonečný potenciál formátu krátkého filmu dovoluje režisérům a Studiu Ponoc experimentovat s dechberoucími vizuály plnými akce, lidského dramatu a přenádherných světů fantazie.

Sveřepí Galové se vracejí! Napětí stoupá, v kotlíku to vře! Tajemství síly obyvatel malé galské vesničky se ukrývá v kouzelném lektvaru. Recept na jeho výrobu pečlivě střeží druid Panoramix. Vždy býval expertem na sběr jmelí v korunách stromů, když ale jednoho dne utrpí ošklivý pád, musí si připustit, že už není nejmladší. Uvědomí si, jaká by to byla katastrofa, kdyby návod na magickou směs zapomněl. S pomocí svých věrných přátel Asterixe a Obelixe se vydává hledat vhodného talentovaného následovníka, kterému by své řemeslo a tajemství lektvaru mohl předat. To ovšem vyvolá zájem těch nejmazanějších a nejhanebněji smýšlejících druidů.
Scénář nového dobrodružství statečných Galů napsal, inspirovaný stejnojmenným komiksem René Goscinnyho a Alberta Uderza, spolurežisér filmu Alexandre Astier. Druhým režisérem byl Louis Clichy. Tato dvojice v roce 2014 slavila celosvětový úspěch s předchozím příběhem – Asterix: Sídliště bohů.

Festival Animánie každoročně představuje krátké animované filmy tvořené dětmi a studenty do 26 let. Ti nejlepší jsou oceněni cenou Animánička, kterou uděluje mezinárodní porota složená z filmových profesionálů i pedagogů filmové a mediální výchovy.

Pásmo krátkých filmů přináší výběr 16 snímků, které uspěly v mezinárodní soutěžní přehlídce za poslední dva roky. Uvidíte dílka z ateliérů nejmenších tvůrců, i filmy vznikající na vysokých uměleckých školách.

Kategorie MINI (5 až 13 let)

Chvíle s maminkou
Režie: Konstancja Taraszka, PL, 2 min

Lišče
Režie: Witczak Antonina, PL, 2 min

Zavěšená nevěsta
Režie: Ema Ivanová, Natalia Monica Dudaško, Tamara Hricová, Lea Ertlová, Emma Lukačková, SK, 4 min

Vánoční příběh
Režie: kolektiv / collective, CZ, 6 min

Žlutý dynamit
Režie: Josefína Truksová, Markéta Mikulášková, Marian Klementová, CZ, 2 min

Roura
Režie: kolektiv / collective, CZ, 2 min

Myslivec
Režie: Marek Trnka, CZ, 1 min

Vesmírný hrdina
Režie: kolektiv / collective, HR, 3 min

Kategorie MIDI (14 až 18 let)

Kapitán / Der Käpitan
Režie: Stanislav Cincibuch, CZ, 3 min

Dva havrani
Režie: Pavla Bečvářová, Sára Nejedlá, Karolína Čermáková, Kristýna Čermáková, CZ, 3 min

Rudá krajina
Režie: Adam Svěcený, Matouš Sedlák, Matyáš Holna, CZ, 3 min

Kategorie MAXI (19 až 26 let)

ČSSR 
Režie: Leoš Matejček, Tomáš Červený, CZ, 3 min

Liška a havran
Režie: Eliška Hoskovcová, Stanislav Pecháč, Kristýna Krištofová, CZ, 4 min

Tutti
Režie: Marek Jasaň, SK, 1 min

Zašitý
Režie: Léa Cousty, Chloé Astier, Raphaël Guez, Mélanie Fourgeaud, Hugo Bourriez, Victoire Le Dourner, FR, 7 min

Mukumů
Režie: Pavla Baštanová, CZ, 8 min

Obdobně jako u dokumentární tvorby natáčené v reálném prostředí s živými protagonisty z masa a kostí, existuje i v případě dokumentu animovaného řada subžánrů. Jedním z nejpopulárnějších je např. orálně-historický animovaný dokument, v němž je původní zvukový záznam/výpověď pamětníků (či tematicky zvolené sociologické skupiny) doplněn vizuální autorskou interpretací za pomoci animace.

Mockument (z anglického mock – vysmívat se) sice není zas až tak často se vyskytujícím dokumentárně-animovaným subžánrem, o to originálnější a navzájem odlišná jsou jeho jednotlivá díla. V tomto programovém pásmu lze například nalézt vedle sebe parodii na sportovní reportáž (Rallye Kampa–Petřín), životopisný dokument (Brownové dcera), rádoby vědecky exaktní přírodopisné dokumenty (Dinosauři, Co medvědi rádi) anebo sociologická interview (Chleba). Kouzlu dokumentární animované mystifikace ostatně neodolal ani jeden z nejslavnějších českých animátorů vůbec Jan Švankmajer, když se tak trochu ve stylu úvodních přednášek českého Divadla Járy Cimrmana vydal ve svém mockumentu Otrantský zámek po fikčních stopách jedné lokální historické záhady.

Animace zkrátka vždy ráda pracovala s nadsázkou, přeháněním a dováděním situací ad absurdum. A jak se ukazuje, to jsou přesně kvality většiny dobrých mockumentů.

Co medvědi rádi
Režie: Veronika Zacharová, CZ, 2015, 3 min

Moje máma je letadlo
Režie: Yulya Aronova, RU, 2013, 7 min

Dinosauři
Režie: Dao Linh, CZ, 2013, 5 min

Otrantský zámek
Režie: Jan Švankmajer, CZ, 1977, 17 min

Chleba
Režie: Andrew Gordon, GB, 2007, 2 min

Rallye Kampa–Petřín
Režie: KREUS, CZ, 2012, 8 min

Brownové dcera
Režie: Coline Brun-Naujalis, GB, 2011, 12 min

Muzejní hlídač
Režie: Alexander Gratzer, AT, 2016, 3 min

LUCENS
Režie: Marcel Barelli, CH, 2015, 6 min

Trikový soubor
Režie: Ester Nemjóová, CZ, 2015, 2 min

Jak si opatřit hodné dítě
Režie: Stanislav Látal, Miloš Macourek, CZ, 1965, 10 min

Ve spolupráci s festivalem ADAF (Athens Digital Arts Festival) uvádíme výběr reprezentativní světové krátkometrážní animované tvorby určené dětskému publiku. V prvním bloku jsou soustředěny filmy pro děti ve věku od šesti do dvanácti let – a jedná se o kolekci pozoruhodných snímků z různých koutů světa, které svým pojetím či výtvarným zpracováním rozhodně rozšíří dětem obzory! Zastoupena je i česká autorka a výtvarnice letošního festivalového vizuálu Veronika Zacharová.

ADAF je mezinárodní festival, který na každoročním setkání umělců a diváků z celého světa, oslavuje digitální kulturu. Athens Digital Arts Festival si klade za cíl podporovat, stimulovat a propagovat všechny aspekty digitální kreativity a poskytuje prostor lokálním i globálním umělcům a komunitám. Do svého multidisciplinárního programu zahrnuje ADAF celou řadu výstav, projekcí, živých vystoupení, workshopů a mezinárodních pásem obsahujících umělecká díla zobrazující jedinečné vlastnosti digitálních médií a reflektující jejich jazyk a estetiku.

Pokušení
Režie: Camille Canonne, Laura Bouillet, Michael Hoft, Catherine Le Quang, Pauline Raffin, Martin Villert, Francie, 2017, 5 min

Co se stalo v ZOO
Režie: Veronika Zacharová, Česká republika, 2015, 4 min

Sushido – スシドゥ
Režie: Michele Boldoni, Itálie, 2018 2 min

Neobjevený
Režie: Sara Litzenberger, USA, 2017, 3 min

Domek
Režie: Veronika Zacharová, Česká republika, 2016, 5 min

Brokolice
Režie: Frank Peng Liu, USA, 2016, 2 min

Vyvolávač deště
Režie: Vincent Chiarotto, Francie, 2017, 2 min

Orion
Režie: Chami Collado, Španělsko, 6 min

Theodoro
Režie: Marco Tulio, Vladimir Molina Morales, Guatemala, 2 min

Dvě tramvaje
Režie: Svetlana Andrianova, Rusko, 2016, 10 min

Slabá baterie
Režie: Fabio Teles, Brazílie, 2018, 1 min

Rubikova kostka
Režie: Bastiaan Schravendeel, Nizozemí, 2017, 6 min

Willie a foxtrot 01
Režie: Esteban Polito, Santiago Uriarte, Uruguay, 2017, 2 min

Pravá láska
Režie: Pask D’Amico, Itálie, 2018, 2 min

Autobiografický film vyprávějící neobyčejný příběh režiséra, výtvarníka a animátora Paula Fierlingera od jeho narození v Japonsku přes dětství v USA, dospívání v komunistickém Československu a útěk zpět do vysněných Spojených států. Autor ztvárnil přetrvávající obrazy z dětství ve snaze vypořádat se s bolestnými vzpomínkami a komplikovaným vztahem k rodičům. Snímek představuje cenný a nevšední odkaz vypovídající o moderních českých dějinách. Zároveň ztvárněný velmi osobním přístupem autora, který Československo za svůj domov nikdy nepovažoval. Není také bez zajímavosti, že pocit autentičnosti podtrhují i hlasy tehdejších aktérů z řad umělců, jako byli Miloš Forman, Jan Tříska nebo Pavel Landovský, kteří, stejně jako třeba Václav Havel, namluvili sami sebe.

Mimi a Líza jsou nevšední kamarádky. Jedna má oči stále zavřené a druhá je má otevřené dokořán, ale obě se umí dívat a společně vidět. Protože svět se dá vidět i rukama i ušima, jen to zkusit… Toto půvabné pásmo krátkých animovaných filmů o neobyčejném přátelství dvou malých holčiček je určeno pro malé děti i jejich rodiče. Zjistíme v něm, jak ušít kamaráda pro smutného froté krokodýla v látkové zemi, nebo to, že Mimi se vidí v zrcadle tak, jak se právě cítí. Uvidíme také, jak Mimi s Lízou pomohly vyhnat zlého bacila z hrdla světoznámé pěvkyně a v půlhodinovém speciálu se pak vydáme za záchranou kouzelného vánočního světla.
Celé pásmo má původ vzniku na Slovensku, kde jej uvedla k životu režisérka a producentka Katarína Kerekesová se společností Fool Moon a s českým koproducentem, kterým byl MAUR film.
„Snažíme se navázat na tradici dětských animovaných pásem, která byla v minulosti běžnou součástí nabídky kin a po kterých v poslední době roste poptávka,“ uvedl Petr Slavík z distribuční společnosti CinemArt, která pásmo do českých kin uvádí.

Filmy v této sekci předkládají vzpomínky, zkoumají důležitá společenská a politická témata a ukazují, jak se filmaři vypořádávají s historií vlastní či ostatních lidí za pomoci různých přístupů a animačních technik. Zatímco klíčový film Potopení Lusitanie od Winsora McCaye stále působí jako válečná propaganda, Trade Tattoo od Lena Lye zdařile maskuje svůj marketingový účel experimentálním vizuálním stylem. Filmy Válečný příběh od Petera Lorda, Ticho Orlyho Yadina a Sylvie Bringasové a Talířek s vodou pro ptáčky od Anne Shenfieldové jsou všechny založeny na vzpomínkách na druhou světovou válku, toto téma ale představují třemi rozdílnými způsoby. Pásmo dále představí snímek Úkryt, první film z trilogie o ilegálních imigrantech autorské dvojice David Aronowitsch–Hanna Heilbornová,.a je zakončeno filmem o Normanovi McLarenovi, jedné z velkých osobností dějin animovaného dokumentu.

Potopení Lusitanie
Režie: Winsor McCay, USA, 1918, 12 min

Trade Tattoo
Režie: Len Lye, UK, 1937, 5 min

Jute: Dopis Carterovi
Režie: Gerrit van Dijk, NL, 1979, 6 min

Válečný příběh
Režie: Peter Lord, UK, 1989, 5 min

Ticho
Režie: Orly Yadin, Sylvie Bringas, UK, 1998, 11 min

Talířek s vodou pro ptáčky
Režie: Ann Shenfield, AUS, 1994, 9 min

Unesení
Režie: Paul Vester, UK, 1995, 11 min

Úkryt
Režie: Hanna Heilborn, David Aronowitsch, Mat Johansson, SWE, 2002, 8 min

McLarenovy negativy
Režie: Marie-Josée Saint-Pierre CAN, 2006, 10 min

Čím dál populárnější je anidok i v českém prostředí. Ve větší míře se s ním setkáme ve studentské tvorbě posledních asi pěti let. V tomto programu dostává prostor Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, kde bylo úkolem studentů vizuálně pojednat promluvy vybraných osobností z oblasti filosofie (Egon Bondy o filozofii a vůbec, Filozofická rozprava) a umění (Definitivnost čáry). Přímo ve Zlíně se pak odehrává imprese turecké režisérky, která zde studovala (Zlínská polévka) a stejně tak Řeč města, která zachycuje jeho zvuky. Tematicky i vizuálně velmi odlišné snímky Hypnagogia a Štvanice spojuje pražská Vysoká škola umělecko-průmyslová. Obě autorky také médium pojímají jako animované výpovědi. Stejně jako studentka FAMU Diana Cam Van Nguyen v nejúspěšnějším českém anidoku současnosti Spolu sami.

Letošní téma Anifilmu nás ovšem vedlo také k pohledu do historie tuzemské animace, kde už se anidok objevuje v meziválečném období, z něhož si uvedeme populárně naučná Všudybylova dobrodružství. Z nedávné historie potom připomeneme tvorbu Michaely Pavlátové, která se na animovaný dokument zaměřovala opakovaně.

Všudybylova dobrodružství
Režie: Irena Dodalová, Karel Dodal, ČSR, 1936, 12 min

Filozofická rozprava
Režie: Kryštof Ulbert, CZ, 2018, 3 min

Mykokosmická symfonie
Režie: Seun Lee, CZ, 2016, 3 min

Egon Bondy o filozofii a vůbec
Režie: Veronika Zacharová, CZ, 2017, 2 min

… až na věky
Režie: Michaela Pavlátová, Pavel Koutecký CZ, 1998, 14 min

Definitivnost čáry
Režie: Aliona Baranová, CZ, 2017, 1 min

Zlínská polévka / Zlín Soup
Režie: Akile Nazli Kaya, CZ, 2007, 9 min

Hypnagogia
Režie: Magdalena Kvasničková, CZ, 2017, 5 min

Štvanice
Režie / Director: Michaela Režová, CZ, 2017, 12 min

Řeč města
Režie: Šárka Zahálková, CZ, 2016, 5 min

Spolu sami
Režie: Diana Cam Van Nguyen, CZ, 2018, 10 min

Legendární film Karla Zemana Cesta do pravěku prošel digitálním restaurováním a v nových barvách se po mnoha letech dočkal letos v dubnu uvedení na plátna kin. Uvedení Cesty do pravěku zakončuje víceletý projekt Čistíme svět fantazie, v rámci kterého se svého comebacku v novém hávu dočkaly už Zemanovy snímky Vynález zkázy a Baron Prášil.
Díky kompletní technické renovaci dostala Cesta do pravěku takovou podobu, jakou měla při své premiéře v roce 1955. „Vzhledem k množství materiálu, který jsme museli zpracovat, rozmanitým technologiím a filmařským trikům, které Karel Zeman ve filmu použil, řadím Cestu do pravěku k technologicky nejsložitějším restaurátorským projektům, které jsme dělali,“ uvedl Ivo Marák, odborník na digitální restaurování filmů a technologický ředitel studia UPP.
Putování čtveřice chlapců inspiruje nález zkamenělého trilobita a touha malého Jirky spatřit naživo exponáty, které ho okouzlily v muzeu. Vypravěč Petr, vedoucí výpravy Jenda, fotograf Toník a nejmladší Jirka se rozhodnou proplout na lodičce jeskyní, u níž Jirka starodávnou fosílii objevil. Vydají se tak na cestu do pravěku, během níž uvidí mnohem víc než jen vytouženého mamuta – stanou se například svědky dramatického souboje druhohorních veleještěrů.

Až na severní pól natočil jako svůj režijní debut francouzský animátor Rémi Chayé, který své zkušenosti získal už na známých filmech Brendan a tajemství Kellsu (2009) a Obraz (Le Tableau, 2011). Dobrodružný, místy mrazivý snímek se odehrává v roce 1892 v Rusku. Mladá aristokratka Saša, kterou se její rodiče snaží uvést do vyšší společnosti, se raději oddává fascinujícím objevům svého dědečka mořeplavce. Plesy Sašu nezajímají a snaha rodičů ji provdat dívku spíše děsí. Dědeček přitom před mnoha lety zmizel při expedici na severní pól a jeho loď se nikdy nenašla. Přestože car vypsal velkou odměnu pro toho, kdo loď objeví, postupem času na dědečka všichni kromě Saši zapomněli. Dívka objeví dědečkovy plány a mapy a rozhodne se, že loď vypátrá sama. Chce tak zachránit dědečkovu reputaci. Podstoupí proto nečekaně těžkou a nebezpečnou cestu až do země ledu a mrazu, na které potká různé lidi a zažije mnoho dobrodružství na hranici života a smrti. Vizuálně poutavá výtvarná stránka ještě prohlubuje působivost příběhu.

Evropská asociace animovaného filmu vznikla před několika lety s myšlenkou sjednotit evropskou animaci a vzdát jí hold. Proto se v letech 2017 a 2018 ve francouzském Lille uskutečnily první dva ročníky slavnostního ceremoniálu Emile Awards, kde byli oceněni animátoři, storyboardisté, scenáristé, režiséři, skladatelé, výtvarníci animovaných pozadí, mistři zvuku a další tvůrci. Při těchto dvou příležitostech se sešlo více než 1200 profesionálů a příznivců animace. V roce 2018 tuto akci doprovázely konference a masterclassy, které vedli významní členové animátorské komunity a zástupci evropských institucí.
EAA je hrdá, že vznikla platforma, kde může komunitě evropské animace vyslovit uznání, jaké si zaslouží. Filmy představené v této sekci byly nominovány a oceněny v roce 2018. Příště se koná 6. prosince 2019!

(Fool Time) Job
Režie: Gilles Cuvelier, Výroba: Papy3D Productions, Francie, 2018, 17 min

Dost
Režie: Anna Mantzaris, Výroba: Royal College of Art, Velká Británie, 2017, 2 min

Kočičí dny
Režie: Jon Frickey, Výroba: Jon Frickey, Takashi Horiguchiit, Německo, 2018, 11 min

Mít srdce
Režie: Will Anderson, Výroba: Wanderson Studios, Velká Británie, 2017, 12 min

Poslední stanice Měsíc
Režie: Birute Sodeikaite, Výroba: Likaon, Art shot, Polsko, Litva, 2017, 9 min

Maximálně přesný a detailní pohled do života legendárního vizionáře Martina Luthera
Režie: Magnus Igland Møller, Výroba: Tumblehead, Dánsko, 2017, 4 min

Pura Vida
Režie: Nata Metlukh, Výroba: Estonian Academy of Arts, Estonsko, 2018, 9 min

Hrdinská výprava udatného prince Ivandoe: Princ a fešný pudl
Režie: Christian Boving-Andersen, Eva Lee Wallberg, Výroba: Cartoon Network EMEA & Sun Creature Studio Dánsko, 2017, 4 min

Joyce Ann Brownová byla v roce 1980 odsouzena na doživotí za ozbrojenou loupež a vraždu v americkém státě Texas. Za podobné zločiny byl čtyři roky předtím odsouzen na doživotí i Edward Baker v Pensylvánii a za loupežné přepadení a vraždu policisty měl do konce života zůstat ve vězení i Jimmy Landano v roce 1976. Tak jako tito tři protagonisté anidoku Sheily M. Sofianové, strávilo desítky let za mřížemi (nebo bylo popraveno) i mnoho dalších lidí, kteří však ve skutečnosti žádný zločin nespáchali. S pomocí odborníků z řad právníků a kriminologů a s Jamesem McCloskeyem, zakladatelem organizace Centurion Ministries, bojující za neprávem odsouzené, se režisérka pokouší ozřejmit chyby, které vedly k zásadním omylům americké justice. Autentické záznamy rozhovorů s protagonisty doplňují sugestivní animace malby na skle a krajně surrealistické ilustrace procesů opírajících se o mylné důkazy, jejichž líčení i popisy vězeňského prostředí tak ožívají v nepříjemně působivých detailech. Ačkoli se Brownové, Bakerovi i Landanovi nakonec poštěstilo své jméno očistit a z vězení byli po mnoha letech propuštěni, jejich případy se ve své době staly varováním děravému systému americké spravedlnosti.

Režisérka Anja Kofmelová se ve svém velmi osobním snímku Švýcar Chris vydala cestou kombinace animovaných pasáží, archivních i hraných záběrů. Inspirací jí byl temný a těžko uvěřitelný osud jejího bratrance Christiana. Ten se rozhodla pomocí dokumentu rozklíčovat a zmapovat – téměř dvacet let poté, co bylo Christianovo tělo nalezeno uprostřed válečné vřavy v Jugoslávii. Kofmelová ve své pozoruhodné rekonstrukci využívá pasáže z Christianových deníků a také vlastní, precizně provedené a výtvarně propracované animace. Dokumentuje tak nejen podivný bratrancův osud, ale i svou snahu poznat a odhalit jeho osobnost a motivaci. Zároveň tvoří sondu do někdejších válečných konfliktů. Christian, kterého vždy fascinovala válka, už v sedmnácti letech zběhl k jihoafrické armádě. O pár let později se vydal coby reportér do válečné zóny v Jugoslávii, kde se následně přidal k paramilitární jednotce zahraničních dobrovolníků, jejichž bolivijský důstojník prošel výcvikem KGB. Snímek byl uveden v rámci Týdne kritiky v Cannes a posléze posbíral řadu nominací a cen na festivalech dokumentárních i animovaných filmů.

Addamsova rodina, Drákulova rodina, královská rodina v Británii i ta vaše, každá rodina je jiná, ale v podstatě jsou všechny stejné. Ve filmu od Sony Animation Pictures Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená se s oblíbenými hrdiny vydáme na výletní parník, kde si má Drákula zaslouženě oddechnout od práce v hotelu. Jeho doprovod si užívá klidnou plavbu a s radostí využívá všeho, co může luxusní plavidlo nabídnout, od strašidelného volejbalu po exotické exkurze a opalování při měsíčku. Když ale Mavis zjistí, že se Drákula zbláznil do záhadné kapitánky lodi Eriky, která skrývá strašlivé tajemství, jež by mohlo zničit strašidla po celém světě, stane se z dovolené snů noční můra.
U kormidla parníku Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená stál znovu Genndy Tartakovsky, autor řady originálních seriálů pro Cartoon Network (Powerpuff Girls, Samuraj Jack nebo Star Wars: Klonové války). Do příprav prvního filmu Hotel Transylvánie u Sony Pictures Animation naskočil za jízdy v roce 2011, podařilo se a divákům se film líbil. Třetí pokračování série je spíš klasická komedie, než rodinná zábava, film v daleko větší míře spoléhá na vizuální stránku, výrazně pracuje se světlem, texturami, detaily i pohybem a scénář je vůbec postaven tak, aby bylo možné maximálně využít možnosti počítačové animace. Bermudský trojúhelník a další dovolenkové destinace jsou toho nejlepším důkazem.

Osmero seriálů, které uvádíme v rámci pocty Zdence Deitchové a které si sama vybrala, představuje zároveň bez přehánění zlatý fond české animované seriálové tvorby. Jako produkční se Zdenka Deitchová často věnovala právě zakázkové tvorbě – v tomto případě Československé televizi. Označení „zakázkové“ má u nás lehce pejorativní nádech, v případě filmařů Milera, Smetany, Bedřicha a dalších a jejich skvělých výtvarníků (pokud nějaké jiné potřebovali) však platí, že možná nezáměrně stvořili něco nadčasového. Něco, k čemu se vrací a bude zřejmě stále vracet nejen obecenstvo, ale také tvůrci, kteří v těchto „zakázkách“ nacházejí inspiraci. Na animovaných filmech se Zdenka Deitchová, jak známo, nepřestala podílet ani po Sametové revoluci. Úspěšný příklad seriálu, který již vznikal v nových produkčních a svobodných poměrech, je dodnes extravagantní série Jaroslavy Havettové podle knihy Karla Poláčka Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor. Lví podíl na jeho originalitě má výtvarné pojetí Vratislava Hlavatého.

Krtkova dobrodružství – Krtek a tranzistor
Režie: Zdeněk Miler, CZ, 1968, 9 min

Bob a Bobek – králíci z klobouku – U pumpy
Režie: Václav Bedřich, CZ, 1978, 7 min

Edudant a Francimor – Jsou v nesnázích
Režie: Jaroslava Havettová, CZ, 1993, 8 min

Rákosníček a hvězdy – Jak Rákosníček zachraňoval Raka, až se mu z toho zatočila hlava
Režie: Zdeněk Smetana, CZ, 1975, 7 min

Maxipes Fík – Maxipes Fík ve škole
Režie: Václav Bedřich, CZ, 1975, 7 min

Pohádky z mechu a kapradí – Jak hostili myšáka
Režie: Zdeněk Smetana, CZ, 1968, 8 min

O loupežníku Rumcajsovi – Kousky Dona Mirákla
Režie: Ladislav Čapek, CZ, 1967, 8 min

O makové panence – O makové panence a náprstku Pichpic
Režie: Václav Bedřich, CZ, 1972, 8 min

Diváci tohoto programu velmi osobních animovaných dokumentů budou mít možnost vychutnat si tři oscarové filmy – Frank Film od Franka Mourise z archivu americké Akademie filmového umění a věd, Ryan od Chrise Landretha a Měsíc a syn od Johna Canemakera. Většina filmů se nese v autobiografickém duchu, zásadně se však liší použitými technikami a vypravěčskými postupy. Snímek Frank Film vás zaplaví kolážemi obrazů a slov znázorňujících život Franka Mourise, zatímco ve filmu Měsíc a syn vede autor imaginární dialog se svým zesnulým otcem. Někteří filmaři nahráli sami sebe a použili animaci, aby reflektovali své myšlenky o životě a práci. Jiní, jako John a Faith Hubleovi ve filmu Měsíční pták, použili nahrávky svých děti a animovali příběh kolem nich. Film Animované autoportréty zase ukazuje některé z nejdůležitějších animátorů z jejich vlastní perspektivy, takže i přesto, že tak nevznikal, jej lze označit za animovaný dokument. 

Zdvojení
Režie: Samantha Moore, UK, 2004, 6 min

Animované autoportréty
Režie: Jan Švankmajer, Jiří Barta, Osamu Tezuka and others, CAN, JAP, USA, CS, 1989, 8 min

Měsíční pták
Režie: John Hubley, Faith Hubley, USA, 1959, 10 min

Měsíc a syn
Režie: John Canemaker, USA, 2005, 28 min

Interview
Režie: Caroline Leaf, Veronika Soul,CAN, 1979, 14 min

Frank Film
Režie: Frank Mouris, Caroline Mouris, USA, 1973, 9 min
(Frank Film je součástí archivního fondu americké Akademie filmového umění a věd / Preserved by the Academy Film Archive)

Ryan
Režie: Chris Landreth, CAN, 2004, 14 min

Poprvé jsme se s nimi setkali v roce 1976 v pilotním dílu seriálu „…a je to!“. Výtvarník a režisér Lubomír Beneš se inspiroval svými vtipy, které vymýšlel a kreslil do časopisu, se dvěma kutily panem Ouholíčkem a panem Sedlecem. Spolu s dramaturgem Jiřím Kubíčkem a výtvarníkem Vladimírem Jiránkem vytvořili film Kuťáci. Od té doby vznikly desítky epizod a nezdolní optimisté Pat a Mat oslovili diváky ve světě, dokonce i v Íránu. Po smrti Lubomíra Beneše převzal štafetu jeho syn Marek, který kontinuálně pokračuje v produkci dalších dílů ve svém studiu Patmat. Na filmech se podílí zkušení animátoři, kteří dodávají loutkám plynulý pohyb a navazují tak na zavedenou tradici.
V tomto v podstatě povídkovém celovečerním filmu se kutilové přestěhovali do nových domů, kde na ně čekají nové výzvy a absurdní příhody. Pro Pata a Mata není nic problém, ať už se jedná o boj s rojem včel, opravu elektrické sekačky, ucpaný odpad, boj s krtkem nebo stavbu nové skalky. Ve volně navazujících příbězích si Pat a Mat dokáží poradit s každým problémem. Kutění je pro ně zábava a dokážou si ho patřičně užít, přitom ovšem nezaspali dobu – neváhají instalovat bezpečnostní kamery, použít dron či stát se odborníky ve využívání solární energie.

Tresky plesky sú animovaný seriál pre deti, ich rodičov a vlastne pre všetkých, ktorí sa chcú zábavnou formou niečo naučiť. Hlavnou postavou je moderátorka Kata Strofová z televíznej stanice Tresky plesky!, ktorá vo svete molekúl a častíc postupne preniká do tajomstiev prírodných javov a umožňuje tak divákom v jednoduchosti tieto procesy pochopiť. Kata neváha natočiť reportáž v každom počasí a za akýchkoľvek podmienok! Ocitneme sa s ňou pri podmytí mesta vodnými časticami v meste Vápencovo, na slnečnej dovolenke kde vznikne vlna cunami, na expedícii hlboko v džungli pri výbuche sopky, pri súboji kladných a záporných častíc, pri vzniku tornáda či na opekačke, kde vznikne nedopatrením lesný požiar.

Epizody:

Diery v zemi, Cunami, Sopka, Blesk, Tornádo, Požiar

Výroba: Super Film, 2017, 13 x 9 min

Také druhý program českých animovaných dokumentů tvoří převážné práce studentů. Diváci v něm mohou porovnat vybrané snímky z katedry animace pražské FAMU, kde se anidokům v rámci zadání věnují již několik let (Praha očima cizinců, Tu a tady, Malá, Naše osmičky).

Tento filmový tvar se však v naší kinematografii neobjevil s pracemi studentů. Ve své košaté tvorbě si s jazykem dokumentu několikrát pohrával třeba Jiří Brdečka (Člověk pod vodou). A stejně tak i v prvním pásmu zastoupená Michaela Pavlátová (This Could Be Me) a Pavel Koutský, který se k naší realitě vztahuje s oblibou různými prostředky (No Comment).

Rádi bychom ale také upozornili na tituly z nedávné minulosti, které neprávem poněkud zapadly (Sousedi, Kronika Oldřicha S.). Výběr zároveň ozvláštňujeme čerstvými snímky (Advertising the Earth Radio – Stephen P. McGreevy’s VLF Cut-outs, Gambler), které dokazují, že čeští tvůrci v anidoku stále nacházejí nové způsoby k vyjádření.

Člověk pod vodou
Režie: Jiří Brdečka, ČSSR, 1961, 18 min

No Comment – kuponová privatizace
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Praha očima cizinců
Režie: Daria Kashcheeva, CZ, 2017, 5 min

This Could Be Me (Mohl jsem to být já)
Režie: Michaela Pavlátová, CZ, 1997, 3 min

No Comment – odsun ruských vojsk
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Advertising the Earth Radio – Stephen P. McGreevy’s VLF Cut-outs
Režie: Zbyšek Semelka, CZ, 2019, 6 min

Tu a tady
Režie: Michaela Mihalyiova, CZ, 2017, 2 min

Sousedi (příběh Rudolfa Bělohoubka)
Režie: Martin Búřil, CZ, 2018, 9 min

Malá
Režie: Diana Cam Van Nguyen, CZ, 2017, 9 min

No Comment – zánik KF a. s.
Režie: Pavel Koutský, CZ, 1994, 1 min

Gambler
Režie: Michaela Režová, Ivan Studený, CZ, 2018, 3 min

Naše osmičky
Režie: Petr Mischinger, CZ, 2018, 4 min

Kronika Oldřicha S.
Režie: Rudolf Šmíd, CZ, 2011, 17 min

V tomto programu uvádíme dva nové, ve své podstatě výukové počiny z dílny České televize – seriál Hvězdičky a cyklus Když se řekne naše země. Za oběma stojí významné české režisérky a oba si kladou za cíl hravou formou děti informovat a něco naučit. Osmidílný seriál Hvězdičky vznikl ke 100. výročí založení Československé republiky. Originální je tím, že významné osobnosti československých dějin (například Tomáš Garrigue Masaryk, Karel a Josef Čapkovi, ale třeba i Milada Horáková) jsou dětským divákům představeny prostřednictvím příběhů z jejich dětství a dospívání, tedy tak, jak je často neznáme a jak nám mohou být bližší: jako zlobivé děti či tvrdohlaví teenageři. Animace ve stylu současného komiksu v sobě spojuje moderní kresbu s výtvarnými prvky, které odpovídají době, kdy osobnost žila.

Animovaný cyklus Když se řekne naše země zase dětem hravou formou přiblíží význam našich státních symbolů. Cyklus tvoří tři samostatné díly: „HYMNA do kufříku“, „VLAJKA není šátek“ a „ZNAK ve skoku“. Režisérka Maria Procházková je zpracovala hravou animací, čímž malým divákům pomáhá těmto symbolům porozumět. Součástí dílu o státní hymně je i animovaný klip k oficiální nahrávce české hymny, kterou nahrál sbor opery Národního divadla a orchestr Národního divadla pod vedením Jiřího Bělohlávka.

Hvězdičky
Výroba: Česká televize, 8 x 5 min

Když se řekne naše země
Výroba: Česká televize, 1 x 18 min

Je to již dvacet let, kdy diváci televizních obrazovek poprvé nahlédli do Zátiší bikin a poznali jeho mořské obyvatele v čele s titulním hrdinou. Spongebob je z biologického hlediska žlutá houba, ale hlavně nezdolný optimista s velkým srdcem a dětskou duší. Pracuje jako nadšený obraceč hambáčů v rychlém občerstvení Křupavý krab, kde spolu s cynickým Sépiákem tvoří zaměstnanecký tým šéfovaný hamižným panem Krabsem. Když není v práci, tráví Spongebob svůj čas skopičinami s kamarády – hloupatým Patrickem mořskou hvězdicí a Sandy, vynalézavou veverkou, která pod vodou přebývá v skafandru. Seriál, který se stal mezinárodním hitem nejen mezi dětmi, vytvořil animátor a podmořský nadšenec Stephen Hillenburg pro televizní stanici Nickelodeon. K připomínce jeho loňského úmrtí a zároveň letošního výročí seriálu z něho vybíráme několik dílů, včetně rarit – jako je speciální loutkový díl. V kinosálech na selekci narazíte ve dvou hodinových blocích A a B.

Výroba: Nickelodeon, USA, 1999–2018

Animované dokumenty se často snaží ukázat, jak se lidé vyrovnávají s těžkými okolnostmi či životními situacemi. V těchto případech se animace používá k utajení totožnosti protagonistů, avšak stále ve filmu nechává prostor pro zobrazení jejich příběhů. Dokáže ilustrovat jejich pocity a často jim také dodat hlubší podtext, jako například ve filmech Boty si zavážeme sami od Shiry Avniové či A jako autismus od Tima Webba, které nabízí hlubší vhled to životů lidí s postižením. Život mimo společenské normy je zobrazen ve filmech Pro vaše vlastní dobro od Marjut Rimminenové a The Wrong Trainers od Sarah Coxové, v němž děti vysvětlují, co znamená být chudý. Ty, co přežily od Sheily Sofianové znázorňuje problematiku domácího násilí. A zatímco Láska na křídle od Normana McLarena je bezstarostná filmová reklama natočená pro londýnskou poštu, film Nikdy jako poprvé Jonase Odella by mohl být popsán jako provokující, avšak poučný.

Láska na křídle
Režie: Norman McLaren, UK, CAN, 1939, 5 min

Ty, co přežily
Režie: Sheila M. Sofian, USA, 1979, 16 min

Pro vaše vlastní dobro
Režie / Director: Marjut Rimminen, UK, 1987, 9 min

Nikdy jako poprvé
Režie / Director: Jonas Odell, SWE, 2006, 15 min

Boty si zavážeme sami
Režie / Director: Shira Avni, CAN, 2009, 16 min

A jako autismus
Režie / Director: Tim Webb, UK, 1992, 11 min

Špatné tenisky - Keona a Chantelle
Režie / Director: Mathew Walker, UK, 2006, 4 min

V souvislosti s oceněním Zdenky Deitchové uvádíme také málo známý dokument For the Love of Prague (Z lásky k Praze). Snímek svým názvem odkazuje na knihu, jejímž autorem je americký režisér animovaných filmů Gene Deitch. V necelé hodině se jeho autoři pokouší shrnout některé z vtipných, dramatických a na každý pád těžko uvěřitelných historek tohoto světoznámého tvůrce oceněného americkou akademií. Vedle své tvorby je Gene Deitch proslulý také svým životním příběhem, který velmi úzce souvisí s letošní laureátkou Anifilmu. Ona byla a je důvodem, proč se v naší (tehdy komunistické) zemi na přelomu padesátých a šedesátých let rozhodl natrvalo usadit. Kdo se tedy doposud nesetkal s anglickou nebo českou verzí Deitchovy knihy, má díky tomuto dokumentu šanci do neobyčejného života manželů Deitchových alespoň nakouknout. Podobně jako jeho hrdinové i snímek sám má poměrně kuriózní historii. Měl být vysílán v České televizi, k čemuž ovšem nikdy nedošlo. Originální vysílací kopie není k dohledání, dochoval se jen díky „zachráněné“ DVD kopii. Omluvte tedy prosím jeho technickou kvalitu. Zároveň existuje několik jeho verzí. U této, která se na Anifilmu dočká premiéry na velkém plátně, je autorem finálního střihu sám Gene Deitch.

Je to už čtrnáct let, ale jako by to bylo včera. Ve filmu Úžasňákovi 2 se vrací oblíbená rodina superhrdinů přesně v okamžiku, kdy skončil první film. Tentokrát je hlavní hvězdou Helena Parrová, táta Bob zůstává v domácnosti a pomáhá Violet a Dashovi zvládat každodenní nástrahy „normálního“ života. Včetně prvních lásek i úkolů z matematiky. Trochu se tím trápí, ale je to náročné období pro všechny, těžší o to víc, že si nikdo z rodiny neuvědomuje superschopnosti malého Jack-Jacka. Když se objeví nový padouch, který se chystá uskutečnit ďábelsky geniální plán, musí rodina a Mražoun najít způsob, jak se dát zase dohromady a spojit síly – což se lehko řekne a těžko udělá, ale Parrovic rodinka hned tak před něčím necouvne, protože jsou všichni doslova ú*ž*a*s*n*í.
Režisér a scenárista Brad Bird, držitel dvou Oscarů (Úžasňákovi, 2004 a Ratatouille,2007) a dalších významných ocenění (Železný obr, 1999), opět s citem pro přesné načasování natočil opravdu akční stíhačky a překvapivé gagy. Návrat k Úžasňákovým byl po velkém úspěchu prvního filmu náročný, ale nakonec se pixarovskému týmu pod jeho vedením podařilo natočit film propracovaný jak vizuálně, tak dějově.

V pořadí druhým celovečerním počinem režisérky, scenáristky a producentky Ancy Damianové je film Crulic – Cesta na onen svět, který vznikl v polsko-rumunské koprodukci. Snímek se dočkal silného ohlasu například v Locarnu, Londýně, Varšavě či Kodani, celkově byl promítán na více než 150 festivalech. Tento výtvarně, animačně i technologicky odvážný, kolážovitý a výmluvný anidok vypráví příběh Rumuna Claudia Crulice, který zemřel v polském vězení během protestní hladovky. V té době mu bylo pouhých 33let. Damianová pojala svůj film originálním způsobem – Crulic promlouvá (hlasem známého rumunského herce Vlada Ivanova) k divákům už ze záhrobí. Zneklidňujícímu filmu dominuje silný vizuální styl založený na mixu ruční kresby a malby, koláže, stop-motion a ploškové technice… Koláž technik a stylů, kterou režisérka vytvořila, překvapí tím, jak je kompaktní.

Zajímavou úrodu půlnočních filmů přinesla loňská česká, povětšinou studentská tvorba. Tyto nezvykle provokativní a satirické počiny plné černého, absurdního a někdy pravděpodobně interního humoru vytvářejí výbornou kolekci nefalšovaných animovaných kuriozit. Poprvé je tak na Anifilmu jeden z půlnočních bloků zcela věnován tuzemské tvorbě. Diváci se pravděpodobně budou divit, co všechno je v (české!) animaci možné. Hranice se stírají, do animace proniká voděná loutka mluvící hlasy tvůrců (Příhoda na I. P. Pavlova), a také svérázný reportér Jan Čařík, mimo jiné aktér stripů z Festivalového deníku. A to vše často na ploše patnácti i více minut (Tlačenka – Sousedská láska, Teambuilding Televize Estráda). Jiní tvůrci naopak pracují s lehce zvrácenými gagy a rychlejší pointou, což je případ filmů Paraziti či Pusinkovač.

Tlačenka – Sousedská láska: feminismus
Režie: Marie Krajpová, CZ, 2019, 15 min

Pusinkovač
Režie: Filip Tatýrek, CZ, 2018, 1 min

Očistec s Andělem a Janem Čaříkem
Režie: Matouš Valchář, CZ, 2018, 6 min

Paraziti
Režie: Ivana Zapletalová, CZ, 2018, 5 min

Příhoda na I. P. Pavlova
Režie: Matouš Valchář, CZ, 2018, 1 min

The XXXL Plumber Jack Dingbongs Her Tiny Skinpompom: Episode 8
Režie: Vojtěch Kočí, CZ, 2018, 2 min

Teambuilding Televize Estráda
Režie: Zdeněk Zdráhal, CZ, 2018, 32 min

Mark Hogancamp se stane obětí brutálního přepadení, při němž utrpí těžké poranění hlavy, jehož následkem ztratí paměť. Markův zdravotní a především psychický stav se zdá být nevyléčitelným a vzpomínky na minulost navždy ztracené. Podléhá paranoiím a má velké problémy s komunikací s okolním světem. V zoufalém pokusu o nalezení rovnováhy a minulosti si začne intuitivně vytvářet nový svět a v něm alternativní život. V domě a na zahradě si postaví podivuhodné, zmenšené město Marwen a zabydlí jej loutkami, mezi nimiž je Mark jediným mužem a tedy hlavním hrdinou, kterého chrání a zachraňují ženské hrdinky. A toho je zde potřeba, protože městečko Marwen existuje v časech zuřící druhé světové války a útočící nacisté nemají s nikým slitování. Loutkový Mark a jeho odvážné přítelkyně v Marwenu s esesáckými zločinci naštěstí také bojují bez jakékoliv milosti. Když je však skutečný Mark požádán, aby svědčil proti mužům, kteří jej napadli, jeho démoni se vrátí.
Odvážný a podivuhodný film Vítejte v Marwenu stvořil vizionářský režisér Robert Zemeckis. Robert Zemeckis pravidelně přeskakuje z hrané do animované tvorby nebo je jedinečně kombinuje a mezi jeho filmy tak vedle celosvětově populárních filmů, jako jsou Návrat do budoucnosti nebo Forrest Gump, najdeme i inovátorské filmy využívající animaci Falešná hra s králíkem Rogerem, Polární expres, Beowulf a Vánoční koleda.

Autorka komediálního muzikálu Sita zpívá blues z roku 2008 se i tentokrát vydává na průzkum náboženských konceptů a jejich provázání s moderním světem. A stejně jako ve svém prvním filmu to dělá značně poťouchle, rázně a především s velmi osobním vztahem k tématu. Tím je zde sederová večeře velkého židovského svátku Pesach, při níž si Židé vyprávěním starobylých příběhů připomínají osvobození z egyptského otroctví. Vypravěčem je v tomto hudebním snímku otec autorky coby Bůh, zatímco Nina sama sebe ztvárňuje jako zvědavé kůzle, které tatínkův výklad doplňuje důležitými postřehy a otázkami. Díky použití autentického záznamu jejich rozpravy se nám naskýtá možnost vhledu do židovské kultury, která však zjevně není pro Ninu ani jejího otce bezvýhradně obhajitelným dogmatem. Zatímco za doprovodu Glorie Gaynorové, Louise Armstronga či skupiny Led Zeppelin na plátně tančí Mojžíš i egyptský faraon a Willendorfská venuše vlní kyprými boky, více než jasně před námi vyvstává problém upozadění žen v patriarchální tradici. Doplněný o reálné záběry zásadních světových událostí posledních let předkládá film osobní pohled na to, co Pesach a potažmo sederová večeře je a co naopak není, a klade si otázky po smyslu a dopadech předávání některých tradic, příběhů a způsobů myšlení.

V rámci bilancování loňské distribuční nabídky celovečerních filmů uvádíme také akcí nabité dobrodružství Raubíř Ralf a internet. Známý videoherní záporák Ralf a jeho malá rošťácká kamarádka Vanilopka von Šmak musí podniknout riskantní cestu po světové počítačové síti a najít náhradní část do Vanilopčiny videohry s názvem Cukrkáry. Cestou se Ralf s Vanilopkou setkávají s obyvateli internetu, k nimž patří třeba podnikatelka zvaná Joo, která je hlavním algoritmem a duší trendové stránky BuzzzTube a Shank, drsná závodnice z ještě drsnější závodní hry zvané Masakr.
Tvůrčí tandem režisér Rich Moore a scenárista Phil Johnston (tentokrát i v roli spolurežiséra), na jejichž kontě září pěkná přehlídka cen včetně Annie Awards či nominací na Oscara a Zlaté Glóby za filmy Raubíř Ralf (2012), Zootropolis: Město zvířat (2016) a nyní i Raubíř Ralf a internet, vytvořili chytrý film o vztazích a přátelství, ale zároveň velmi vtipně a s nadsázkou popichují diváky, aby se zamysleli nad svým přístupem k technologiím.

V rámci Programu porotců Max Hattler uvádí naživo Hattlerizer 4.D, poslední verzi svého živého audiovizuálního představení, která poprvé zahrnuje stereoskopické vidění, optický zvuk a hudbu od Lux Prima. Za použití softwaru, který sám navrhl, znázorňuje Hattler abstraktní audiovizuální terén, který se hemží geometrickými obrazy s ostrými hranami a tvárnými organickými formami, jež se vzájemně ovlivňují a mizí. Estetika metrických objektů a barev splývá s opakovanou optickou zpětnou vazbou, aby vtáhla publikum do virtuálních říší zahrnující jemné, mlhavé, nebeské, ale i frenetické, psychedelické a disharmonické světy. Hattler skládá poctu vlivům od improvizovaného jazzu až po avantgardní animaci a VJ kulturu, improvizuje na svůj vlastní audiovizuální nástroj a přináší zářivou podívanou, která je zároveň strhující, povznášející a naprosto jedinečná.

Bloky čerstvých půlnočních filmů už patří neodmyslitelně k doprovodnému programu Anifilmu. Každoročně vybíráme z nejnovější tvorby to šokující, děsivé, obskurní, lechtivé či extrémní v jakémkoliv dalším smyslu. Tento blok představí hororové filmy, jejichž tvůrci si se žánrem pohrávají nejrůznějšími způsoby. Někteří ho uchopují vážně, takže jejich filmy oplývají tajemnem a hrůzou (Péřový polštář, Ostrov zemřelých), jiní metaforicky (Baraa, Moje malé kůzlátko), další naopak ironicky (Sunscapades), parodicky (Daleko od domova) či se zvrácenou nadsázkou (Pod peřinou). Autoři nás přitom zavedou do tajemných zákoutí – jednou do světa, kde roste a bují syrové maso (Carnotopos), jindy do prapodivně kýčovitých, zřejmě hotelových interiérů (Pod peřinou), do děsuplného nočního lesa, na divoký Západ či do zahrady, kde lze vypěstovat zombie. Pásmo uvádíme pouze v původním znění s anglickými titulky.

Péřový polštář
Režie: Joseph Specker Nys, BR, 2018, 12 min

Carnotopos
Režie: Felicia Bergström, Anita Becker, Fabián M. Salgado, DE, 2018, 4 min

Daleko od domova
Režie: Andy Tai, Eduardo Enriquez, USA, 2018, 4 min

Ostrov zemřelých
Režie: Jihyeon Kim, KR, 2018, 9 min

Podrost
Režie: Laura White, UK, 2018, 6 min

Pod peřinou
Režie: Michaela Olsen, USA, 2018, 7 min

Vnitřní oko
Režie: Jessica Hudak, USA, 2018, 2 min

Limbus nevinnosti
Režie: Michal Ben Porat, IL, 2018, 4 min

Baraa
Režie: Natasza Cetner, UK, PL, 2018, 5 min

Sunscapades
Režie: Ben Mitchell, UK, 2018, 5 min

My Little Goat
Režie: Tomoki Misato, JAP, 2018, 10 min

Půvabný animovaný příběh Dilili v Paříži je dalším filmem z dílny uznávaného francouzského režiséra, výtvarníka a animátora Michela Ocelota, autora snímků Tři vynálezci (1980, cena BAFTA), Legenda o ubohém hrbáčovi (1982, cena César), sérií o africkém chlapci Kirikou (1998) či videoklipu k písni Earth Intruders islandské zpěvačky Björk.
Skrze dobrodružství malého děvčátka přiblíží dětským divákům dobu „Belle Époque“, tak zvané Krásné časy v dějinách Francie, známé z plakátů Alfonse Muchy. Odvážná Dilili se spolu se svým kamarádem Orelem vydá po stopách spolku, který stojí za únosy dívek v Paříži. Během svého pátrání navštíví mladí hrdinové mimo jiné i slavný kabaret Moulin Rouge a potkají řadu významných osobností té doby – od vědkyně Marie Curie přes malíře Picassa, Moneta či Renoira až po spisovatele Marcela Prousta. Každý z nich poskytne malým detektivům pomocnou ruku či nápovědu. Dostanou se na pozoruhodná místa, do tajemného případu se prolne magie a na jeho konci se tradičně střetne dobro se silami temna. Ve svém novém snímku Michel Ocelot kombinuje fascinujícím způsobem animaci s fotorealistickým pozadím, takže před diváky vyvstává secesní Paříž v celé své kráse. Hudbu k filmu složil Gabriel Yared, držitel Oscara za film Anglický pacient.

Jaromír Plachý je náš letošní festivalový porotce v kategorii her. Je autorem počítačových her Chuchel a Botanicula, které vznikly ve studiu Amanita Design. Mimoto se však jako vystudovaný animátor věnuje také filmu a ve své masterclass nebo lépe řečeno mimoňclass vás provede svou dosavadní audiovizuální tvorbou. A to formou mixu více než dvaceti hudebních klipů, krátkých filmů, znělek pro festivaly, znělek, které nikdo nechtěl, a v neposlední řadě i ukázek z počítačových her, na kterých se podílel a kromě designu nebo scénáře měl na starosti právě i animaci.

Celá projekce bude v adekvátní míře provázena autorovými trefnými poznámkami na svou osobu, ze kterých bychom se měli dozvědět, co ho přivedlo do světa animace, jak se to stalo, že se dostal k tvorbě her, jak se tato dvě odvětví prolínají, proč jeho hry pro řadu hráčů vlastně ani hry nejsou a proč jeho filmy nejsou častokrát ani pro diváky.

V neposlední řadě bude pak možné narušit jeho monolog dotazy, které většinou rád zodpoví.

Baba Aga, 2005, 2:32 min

Navštívenka, 2005, 0:54 min

Hrouda, 2007, 2:10 min

Anifest, 2006, 0:31 min

Anifest, 2007, 0:31 min

Anifest, 2008, 0:32 min

Anifilm, 2010, 0:39 min

Menu Card, 2007, 1:10 min

Čas, 2007, 3:22 min

Joe, 2009, 1:27 min

Na větvi, 2009, 1:21 min

VŠUP, 2009, 0:35 min

Nunovó Tango, 2009, 3:26 min

Botanicula, 2012, 1:06 min

Kiki, 2013, 0:23 min

Mulatu, 2013, 3:42 min

Chrrrrrrrrrrrrrrr, 2014, 3:39 min

Summer, 2014, 0:26 min

Mysliveček, 2016, 1:49 min

Vespering, 2016, 2:40 min

Chuchel, 2018, 1:42 min

K vylíčení neobyčejného osudu polského fotografa a horolezce Adama Jaceka Winklera (1937–2002) režisérka, podobně jako ve svém předchozím titulu Crulic – cesta na onen svět (2011), zvolila formu animovaného doku-dramatu. Ve filmu pokrývá téměř půlstoletí dlouhou etapu polského emigranta, žijícího v Paříži nespoutaným životem, u něhož během 80. let minulého století dojde k zásadnímu obratu. Cítíc se jako moderní rytíř, vydává se do Afghánistánu bojovat na straně mudžahedínů proti sovětskému Rusku. Vyprávění, kombinující hereckou akci s převažujícími animovanými sekvencemi, je pojato jako dialog Winklera s jeho dcerou Aniou a upozorňuje na nepříliš známou etapu nedávné historie. Vizuálně čerpá z Winklerových fotografií a naivistických kreseb, jež jsou graficky rozpracovávány v různých stylech, tvořících pestrou koláž výtvarných přístupů. Od jednoduchých skic, přes techniky kvaše nebo akvarelu, po stylizovanou hereckou akci a samozřejmě počítačovou animaci. Snímek působí především vizuální složkou, ale díky propojení s originálním hudebním doprovodem se epická linie přirozeně a poutavě prolíná s poetickou obrazností.

Už od roku 1979 Ars Electronica analyzuje a komentuje digitální revoluci. Zaměřuje se vždy na nejnovější vývoj, možné budoucí scénáře a otázku, jak změní naše životy. Jde o jedinečnou celosvětovou platformu pro umění, technologii a společnost. Ars Electronica Animation Festival trvale patří do rodiny festivalu Ars Electronica už od roku 2005. Program představuje pestrý a rozmanitý výběr nejnovějších děl přihlášených do soutěže Prix Ars Electronica v kategorii Počítačová animace, v níž umělecká originalita hraje přinejmenším stejnou roli jako technická dokonalost. Vítězné příspěvky mohou být nezávislá umělecká či vědecká díla, vysokorozpočtové komerční produkce z filmového a zábavního průmyslu, nebo třeba experimentální či multidisciplinární příspěvky. Vždy ale musí pracovat s počítačovou animací. Tento výběr představuje například vítěze ceny Zlatá Nika, film Tropy od Mathilde Lavenneové a výběr filmů, které získaly čestná uznání. Ve spolupráci se Spolkovým ministerstvem evropských a mezinárodních věcí je Ars Electronica Animation Festival dostupný prostřednictvím všech rakouských kulturních fór a velvyslanectví po celém světě.

ars.electronica.art

Tropy
Režie: Mathilde Lavenne, FR, 2018, 13 min

Láska
Režie: Réka Bucsi, HU, FR, 2016, 15 min

489 let
Režie: Hayoun Kwon, FR, 2016, 12 min

Pád
Režie: Boris Labbé, FR, 2018, 14 min

Kvantové fluktuace
Režie: Markos Kay, GB, 2016, 4 min

Finity Calling
Režie: Jasper Kuipers, NL, 2018, 15 min

Kingdom Come je unikátní české RPG zasazené do realistického světa středověké Evropy. Cesta k jeho zrodu byla extrémně komplikovaná, hra byla odmítnuta vydavateli jako příliš riskantní a vznikla jen díky podpoře fanoušků na Kickstarteru. I poté čekalo tvůrce, kvůli celé řadě netradičních idejí a mechanismů, při vývoji mnoho úskalí. Dokument představuje více než šest let dlouhou trnitou cestu od založení Warhorse po vydání hry. Film nebyl distribuován typickými distribučními kanály. Diváci jej mohli shlédnout zatím pouze prostřednictvím online platforem.

Hlavní postavou a spoluautorem tohoto animovaného filmu je Graham Chapman, kterého si všichni pravděpodobně vybaví jako „toho z Monty Pythonů, co už umřel.“ Autobiografie jednoho lháře zachycuje Chapmanův životní příběh. Narodil se, přestěhoval se do Cambridge a potkal Johna Cleese (o osudovém setkání s královnou matkou ani nemluvě). Kouřil dýmku, stal se lékařem, stal se Monty Pythonem, po zralé úvaze dospěl k závěru, že je gay (pro upřesnění: důkladný průzkum, který sám se sebou provedl, dopadl 70:30), hodně pil, pak přestal pít, natočil pár filmů, užil si nějaký ten sex (vlastně docela hodně) a přestěhoval se do Los Angeles. Nakonec byl mimozemšťany vymrštěn do vesmíru (ale možná se to stalo jen ve filmu). Přestože Chapman sobecky zaklepal bačkorama v roce 1989, dal si před smrtí tu práci, aby se nahrál při čtení své vlastní knihy, jíž je film inspirován. Neuvěřitelné? Ano. Surrealistické? Určitě! Pravdivé? Kdo ví… ? Jisté je jen to, že se na vzniku filmu podílelo na 14 různých animačních studií, která rozličnými technikami postupně zpracovala nejzásadnější kapitoly Chapmanova života. Nebo alespoň toho, co za něj tento střelený anidok balancující na hranici mockumentu vydává.

Phil Lord a Chris Miller, tvůrci hitů Lego příběh a 21 Jump Street, spojili svůj um a talent, aby divákům představili dosud nepoznaný svět Spider-Mana v přelomovém a unikátním vizuálním stylu. Spider-Man: Paralelní světy má mnohovrstevnatý dramatický příběh. Představí dospívajícího chlapce z Brooklynu Milese Moralese a nekonečné možnosti paralelních světů, kde je víc než jen jeden maskovaný hrdina. Tento akční film nepostrádá pěknou dávku humoru a inteligentní, perfektně odvyprávěný děj s postavami, kterým rozumíte, a to vše v hodně v rychlém tempu. Autoři využívají nové a neotřelé animační postupy, techniky a kombinaci textur., Živá kamera soustavně krouží prostředím, stránky komiksu se mění v trojrozměrný prostor, hrdinové cestují alternativními vesmíry, políčka se jen sypou a Spider-Man potkává Spider-Mana v každé nové realitě, která se před námi otvírá. Stejně jako se pro komiksové filmy, jež dlouhou dobu přešlapovaly na místě, otevřela úplně nová dimenze.

Další z půlnočních bloků krátkých filmů nejnovější produkce je zaměřen na tělo a tělesnost, a to nejenom v erotickém slova smyslu. Diváky čeká deset nezapomenutelných kousků. Jeden z nich se zabývá čistou sexualitou (Růže v noci), další pak okolnostmi jejího prožívání (Roztomilí), autoři ostatních snímků zase pokoušejí, kam až lze v zobrazování těla zajít a co diváci všechno snesou. Zkoumají úchylky (Mýdlový kluk, Hledám…), nechutnosti (Boilermaker), obskurní chování a situace (Nuda na důchodku) a podobně. Do netušených vod zaplul i klasik holandské animace Paul Driessen s filmem Původ zvuků, v němž si Stvořitel uvědomí, že vytvořil svět bez zvuku! Snaží se to napravit svou sbírkou podivných animovaných filmů. Ale jeho výtvorům se to nelíbí… Pásmo uvádíme pouze v původním znění a s anglickými titulky.

Růže v noci
Režie: Pencho Kunchev, BG, 2018, 11 min

Nuda na důchodku
Režie: Szilard Kardiak, SK, 2018, 2 min

Boilermaker
Režie: Risto Kütt, EST, 2018, 4 min

Slizský život
Režie: Sophie Koko Gate, UK, 2018, 7 min

Kabinet kuriozit
Režie: Jennifer Linton, CAN, 2018, 5 min

Hledám…
Režie: Diyala Muir, Dominic Myatt, UK, 2018, 3 min

Roztomilí
Režie: Cheng-Hsu Chung, UK, 2018, 6 min

Mýdlový kluk
Režie: Agne Jurkenaite, Daniel O’Connor, Anna Smirnova, UK, 2018, 7 min

Původ zvuků
Režie: Paul Driessen, Toon Loenders, BE, NL, 2018, 13 min