03 | 05

Čtvrtek, rozhovor dne

Petra Fundová je živým důkazem, že cesty osudu jsou jednak nevyzpytatelné, jednak že zkušenost s praxí v animované tvorbě se nikdy neztratí. Po vystudování Atelieru filmové a TV grafiky na UMPRUM a krátké spolupráci s Krátkým filmem, odešla na konci 80. let na mateřskou „dovolenou“ a volnou nohu, a později do korporátního světa vydavatelství časopisů Burda Praha, které dnes vede z pozice generální ředitelky. Tvrdí, že mnoho z toho, co se naučila třeba i při režii Sněžného muže (promítaného na Anifilmu), využívá ve své práci dodnes.

Opravdu si myslíte, že má animovaná tvorba něco společného s manažerskou prací?

Myslím, že ano, a že hlavním pojítkem těchto dvou světů je podle mě kreativita. Protože moje současná práce není o ničem jiném, než o každodenním hledání nějakého kreativního řešení.  Jsme přesvědčena, že kreativní myšlení nevyužíváte, jen když děláte designový návrh, ale i když třeba startujete nový obchodní projekt, provádíte fúzi, sestěhováváte zaměstnance apod. A právě tento přístup, hledat nejrůznější řešení, jsem se naučila už na Umprumce a na Hollarce, kde jsme byli zvyklí pracovat na projektech. Ať už se tomu říkalo klauzury nebo ročníkové práce, ale byl to prostě projekt. Úplně to samé, co dneska dělají projektový manažeři, jen tehdy tomu tak nikdo neříkal (smích).

Na Vaší současné pozici je taky velmi důležitá cílevědomost a ochota pracovat, je to taky něco, co lze vysledovat ve Vašich animačních počátcích?

Vždycky jsem všemu věnovala celého člověka, a tak se mi i na škole myslím dařilo, už na střední Hollarce, ale i na UMPRUM, kam jsem se dostala hned napoprvé. Na druhou stranu jsem však měla často při pohledu na své spolužáky (jako třeba Pavla Koutského nebo Františka Skálu) pocit, že jim jde kresba nějak lehčeji, a já sama si to musím víc vydřít. A proto pro mě byla možná největší výzvou právě trpělivost, kterou jsem moc neměla, a která je pro velmi dlouhodobý proces animace třeba.

Na Anifilmu poběží Váš film Sněžný muž podle námětu Aloise Mikulky, velmi populárního autora mezi tehdejšími animátory z UMPRUM…

Ano, už na škole jsem dělala několik prací na motivy jeho povídek (např. film Kos v parku) a později, když jsem začala spolupracovat s Krátkým filmem, jsem si vzpomněla na text o Sněžném muži. Myslím, že mi byl blízká jeho poetika a hravý literární tvar, který byl na tehdejší dobu hodně moderní, protože to byla sice pohádka, ale zároveň hodně crazy a akční, což se v animaci dobře vizualizuje. A i pro dnešního diváka námět Sněžného muže vlastně vůbec nezastárnul a je pořád aktuální.