online katalog

Dynamický černobílý film ze známé polské školy v Lodźi se vyznačuje expresivní malbou a výrazným zvukem. Během čekání na příchod neznámého člověka hádají lidé, kdo by to asi mohl být. Předpokládaná podoba cizince dostává konkrétní obrysy a jeho přítomnost se zdá téměř skutečná. Prvotní nadšení lidí se ale mění v úzkost.

Loutkový film, v němž hrdinka žijící šťastný, ale rutinní život jednoho dne zjišťuje, že „něco je jinak“. Náhle si všímá nespojitostí v čase a prostoru i toho, že předměty každodenní potřeby jsou vlastně ploché a falešné. Ale není snad právě to skutečný život loutky a je potřeba jej přijmout? Autorka sugestivně zobrazila zmatenou mysl hrdinky, v jejímž mozku vypuká po prozření divoká bouře.

Animované výjevy z lázní a bazénů bývají u tvůrců (zvlášť francouzských) oblíbené, někdy se přitom více soustředí na atmosféru než na rozehrávání situací. To ovšem není případ výtvarně nápaditého a animačně čistého filmu Velký bazén, v němž se na pozadí poklidného láznění rozvíjí neuvěřitelné příběhy, a to jak nad hladinou, tak pod ní.

Sugestivní japonský horor je jakousi šokující variací známé pohádky o vlkovi a kůzlátkách. Matka koza zachrání svá mláďata z vlkova břicha, nejstaršího syna však nemůže najít. Rozvíjí se děsivý, naturalisticky pojatý příběh, který ve skutečnosti vypráví o hlubším problému, než se na první pohled zdá.

Snímek se s nadsázkou a ironií dotýká často tabuizovaného tématu deprese. Hrdinu ovládá pocit absolutní prázdnoty, a tak hledá útěchu napřed u rodiny, pak u lékaře... nakonec ale jeho chmury nezaplaší ani samozvaní přátelé. Minimalistický film je výstižnou výpovědí o pocitech, s nimiž se potýká větší část populace, než si myslíme.

Autobiografický anidok sleduje komunikační úskalí, jež vzniká mezi korejskou babičkou a její vnučkou, která se narodila a vyrostla v Německu. Na pozadí kulturních a historických souvislostí ilustruje autorka dialog, či spíše snahu o něj. Rozdíly už jsou natolik propastné, že není vůbec jisté, zda si tyto dvě ženy dokáží porozumět.

Znepokojující, vizuálně chladný příběh o chlapci, jenž se setkává se skupinou podivně odtažitých dětí. Cítí se s nimi spřízněný a rád by do party zapadl. Všechny tyto děti mají společné skvrny na kůži. Autoři nás vtahují do světa, kde hledají odpověď na otázku, zda existuje rozdíl mezi psychickým terorem a fyzickým násilím na dětech.

Autorka tohoto ambiciózního desetidílného projektu si dala za cíl vizualizovat neuvěřitelné příběhy lidí, kteří z nějakého důvodu chtějí zůstat v anonymitě. Záměrem je série anidoků, které využívají audionahrávek respondentů, aniž by prozradili, o koho jde. Potápěč je jedním z nich a autorka, kterou zajímá využití animace v žurnalistice, mu dala poetické výtvarno a nápadité provedení.

Zdařilý, gagy nabitý film mladých italských autorů je poctou a dokonalou imitací klasické americké grotesky ze třicátých let. S mnoha odkazy na reálné grotesky či jejich postavy, ale i se snahou reflektovat současné problémy imigrace a integrace, vypráví příběh bílého nacionalisty, který se nemůže vyrovnat s tím, kdo jsou jeho noví sousedé.

Spíše smutný příběh, i když s poetickou atmosférou se odehrává v druhé polovině osmnáctého století na Tahiti. Na západní civilizací nedotčený ostrov přijíždějí kolonizátoři. Naivní Tahiťané s nimi mění poklady ostrova za hřebíky, o jejichž využití zřejmě nemají představu. Příběh sledujeme očima dívky, která se v kritický moment rozhodne na výměnu nepřistoupit.

Absolventský snímek slovenského režiséra Martina Smatany vypráví poeticky, za využití symbolů a jemných metafor o tom, jak se malý chlapec vyrovnává se smrtí dědečka. Výtvarně atypický a animačně náročný film je určen především dětskému divákovi, kterému nenásilně ukazuje, že ačkoliv všechny bytosti musí jednou odejít, existuje způsob, jak s nimi být dál.