online katalog

Tematicky silný a výtvarně nezvykle uchopený film o zprvu věrném, záhy však křehkém přátelství dvou dospívajících dívek. Zdánlivě klidný prázdninový den, během kterého dívky experimentují se svými těly i emocemi, naruší přítomnost bratra jedné z nich. Bravurně zvládnutý film co do atmosféry i technického provedení kombinace 2D a 3D animace získal cenu festivalu v Annecy.

Originální film mistra současného italského experimentu odhaluje pomocí tahů štětce nitro malované postavy, přetváří ho a deformuje. Pomocí nezvyklé techniky demonstruje Donato Sansone, zde přítomný jako malíř se štětcem v ruce, urychlený vývoj, na jehož konci stojí triumfální bytost.

Sugestivní, kresebně precizní film zavedené polské autorky, která vystudovala v ateliéru Jerzyho Kucia a jejíž styl ovlivnila také studijní stáž u Priita Pärna. Snímek, jež je třetím dílem jejího triptychu, zachycuje setkání muže a ženy v čekárně. Tito dva spolu hrají prapodivnou, stále divočejší hru, v níž se tváře mění v masky a tvary ztrácejí celistvost.

Loutkový snímek nás přivádí do Číny v období devadesátých let. Hlavní hrdina vzpomíná na své dětství, které mu ovšem notně komplikovala jeho „otravná“ mladší sestra. A nebo to bylo všechno úplně jinak? Dobře vypointovaný, společensko-kritický film je smutnou reflexí čínské politiky, jež se snaží nešťastným způsobem omezit reprodukci obyvatel.

Poutavý film jednoho z nejvýznamnějších současných autorů italského výtvarného filmu. Pastelově laděný, precizně nakreslený snímek zobrazuje cestu pamětí muže a ženy, kteří se vracejí k zásadním momentům svého vztahu. Provedení filmu rezonuje s poetickou atmosférou této nevšední cesty do hlubin paměti, a to až k jejím kořenům.

Další absurdní snímek z dílny lotyšského klasika Vladimira Leschiova. V důsledku nehody při opravě vedení vedle psychiatrické léčebny ztratí elektrikář vědomí a ocitá se za jejími zdmi, kde je nejen svědkem, ale především aktérem prapodivných výjevů, zachycených Leschiovovým nezaměnitelným výtvarným stylem.

Nikita Diakur, „vynálezce“ zcela nové techniky animace v reálném čase a autor revolučního filmu Hnus, testuje svou unikátní metodu. Tentokrát je výsledkem kratší film, adrenalinová hříčka odehrávající se během pouličního festivalu. Po estetické stránce navazuje Diakur na svůj předešlý snímek, technicky pak hledá další možnosti své metody.

Černobílá, lehce provokativně a částečně abstraktně ilustrovaná zpověď mladé anorektičky. Autorka se přesvědčivě noří do nitra a mysli hrdinky, uzavřené v malém prostoru. Pro hrdinku je jídlo volbou, nikoliv potřebou. Domov je pro ni bezpečným místem pro nemoc a prožitek ze snědení uvařeného vejce srovnatelný se sexuální rozkoší.

Dvanáctiletý Jonathan žije se svou věčně zaneprázdněnou matkou, dospívající sestrou a také mnoha virtuálními muži. Ti se objevují v zásuvkách, skříních či prádelníku. Všichni mají stejnou tvář a vedou s chlapcem přátelský dialog. Citlivý, zároveň však s ironickou lehkostí a spoustou nejen vizuálních nápadů natočený film o emocích chlapce vyrůstajícího v neúplné rodině.

Mladý, ale již mezinárodně proslulý experimentátor soutěží letos v kategorii krátkých filmů. Jeho nejnovější počin Pád sice nezapře autorovo nadšení pro nenarativní vyjadřování, divák však záhy vypozoruje, jak Labbé spřádá nitky nenápadného příběhu, zahaleného do poutavé vizuální tragédie. Ta vypráví o tom, co nastane, když nebeské bytosti navštíví pozemské.

Letní výjev z mořského pobřeží. Maminka přikáže dceři, aby počkala pět minut, než se smí vrátit do vody. Pro nedočkavé dítě znamená těchto pět minut celou věčnost a dívka se ji snaží zkrátit pozorováním dalších návštěvníků pláže. Původně arménská autorka, jež vystudovala a tvoří v Rusku, vnesla do filmu uvolněnou atmosféru prázdninového bezčasí i dětský pohled na (ne)plynutí času.

Zvláštně provokativní příběh z prostředí francouzské vesnice, v němž vystupují zvířecí hrdinové, rozvíjí drama sovy, jež realizuje své touhy ne zrovna vhodným způsobem. Čtvrtý autorčin film (ale první loutkový) vypráví pomocí kombinace s 2D animací o nemožnosti uskutečnit vlastní přání, podivných mezilidských (zde mezizvířecích) vztazích a o neúnosnosti každodenní rutiny.

Jeden díl ze série krátkých animovaných grotesek, jež vznikly podle reálných zvukových záznamů Donalda Trumpa. Klasik americké nezávislé scény Bill Plympton se se dvěma spolurežiséry noří do mozku nejzásadnějšího muže Ameriky. Pomocí živé kresby Trumpova slova ani ne tak ilustruje, jako ironizuje a dává jim další, často netušené rozměry a významy.

Mrazivý snímek o nezdravém vztahu matky a dospívajícího syna se odehrává ve městě, které pomalu zaplavuje voda ze špinavého jezera. Despotická matka má konečně důvod držet své dítě doma, avšak drama, které se uvnitř bytu postupně rozpoutá, je nakonec tragičtější než potopa pod okny. Zvlášť, když se fobie a strachy začnou mísit s realitou a protagonistům přerostou přes hlavu.

V tomto rytmickém a nápaditém anidoku zpracoval autor výpovědi několika lidí, kteří v dětství chodili či spíše byli nuceni chodit na kurzy do hudební školy. Co se dělo za zdmi těchto institucí, rodiče mnohdy netušili. Zábavně pojatý snímek autora, který mimo jiné studoval na pražské FAMU, pracuje i s vizualizací hudby pomocí ručně kreslené animace.

Hořce vtipná studie vztahu jednotlivce a kolektivu, jejíž naléhavost a možnost zevšeobecnění vynikají především díky úspornému výtvarnému stylu autora. Nenápadný superhrdina si jednoho dne musí položit otázku, co ve skutečnosti znamená dobře známé heslo, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost.

Výborně zvládnutá pixilace, atypicky kombinovaná s žánrem gangsterky a thrilleru, vypráví zamotaný příběh mladé ženy Natálie a neznámého muže. Ve světě, kde je možné uložit srdce do banky, je eventuální krádež citů na dosah ruky. Natálie, svedená na cestu zločinu, stojí před dilematem, jak s touto příležitostí naložit a obrátit ji ve svůj prospěch.

Největší událost sezony je tu. Veliký závod lesních zvířátek vstříc zimnímu spánku. Jak si však s cyklistickým závodem poradí takový had? Nebo maličký ježek? Marjolaine Perretenová, která se animovat naučila sama díky řadě stáží, vypráví okouzlující příběh o vzájemně závislém lesním společenství, určený nejmenším divákům.

Hrdinou nejnovějšího filmu oceňované maďarské autorky je atraktivní mladý muž, jehož podivný nádor na trupu v sobě ukrývá miniaturního člověka. Zatímco ten se po svém osvobození vydává na průzkum klaustrofobního bytu, přibližujeme se porozumění hrdinovu milostnému životu a tématu neopětované lásky.

Brilantně zvládnutý, skvěle vypointovaný tragikomický snímek o lidské závislosti na mobilních telefonech i sociálních sítích. Autor rozvedl jediný nápad do dynamického čtyřminutového sledu obrazů a vytvořil tak tristně pravdivou výpověď o ztrátě lidské identity, která se přestěhovala na displeje chytrých telefonů.

Smrt je jenom začátek. I se spolehlivým průvodcem je však posmrtná cesta Očistcem nesnadný úkol. Kráčející domy na pavoučích nohách, temný les či záludní opeřenci jsou jen zlomkem toho, co mrtvého hrdinu tohoto temného snímku čeká, až se bude snažit najít sám sebe a neuvíznout v Očistci navěky věků.

Již popáté zpracovávají mladí francouzští tvůrci a tvůrkyně (pod dohledem společnosti Tant Mieux Prod) klasickou francouzskou poezii, tentokrát dílo Clauda Roy. Ve Ztracené zahradě vyrážejí staré ovocné stromy, květiny, jahodníky i nejmenší obyvatelé opuštěné zahrady hledat své kořeny do velkého města.

Freiův výtvarně úsporný studentský film Plug and Play zvítězil ve své kategorii na Anifilmu 2014. Svého rukopisu se autor drží i v novém filmu Děti. Jednoduchou stylizací s absencí detailu a důslednou prací s opakováním prozkoumává dynamiku skupiny svých anonymních postav reprezentujících nejen děti.

Nenávist syna k mladšímu bratrovi vyřeší rodiče bez zaváhání. Všechno jistě napraví chlapcovo setkání se strýčkem Danielem. I když strýček Daniel vlastně není tak úplně jeho strýček... Samotářského podivína každopádně v městečku každý zná, jen málokdo ale přitom ví o jeho děsivém tajemství.

Je sobota 11. června 1955. Na start čtyřiadvacetihodinovky ve francouzském Le Mans se připravují nejrychlejší automobily své doby, kolem trati se tlačí tisíce zvědavců. Soutěž mezi stájemi jako Jaguar a Mercedes slibuje nevídanou podívanou. Závod vyústil v nejkrvavější nehodu v historii motoristických sportů.

Pijavice Lorraine, kudlanka Cheryl, vepř Todd, pták Jeffrey a kočka Linda navštěvují skupinovou psychoterapii. Každý z nich totiž zápasí sám se sebou. Je s nimi ale opravdu něco v nepořádku? Nově příchozí opičák Victor obrátí sezení doktora Clementa vzhůru nohama. Měli by se snad vrátit zpátky na stromy?!

Hrdinou filmu je osamělý sedmiletý chlapec. Ačkoli jeho samotného nikdy neuvidíme, díky nápadité a precizní hře s animovanými zápalkami, které se proměňují podle chlapcova vyprávění, máme možnost nahlédnout do jeho světa. Animovaný dokument oceňovaného tvůrce využívající autentický audiozáznam.

Knírek a vrtačka namísto žehličky? Příběh ženy a muže konfrontovaných s genderovými stereotypy a představami jednoho o druhém spěje v tomto humorně laděném snímku k temnému konci. Nový film tria Job, Joris & Marieke, jejichž A Single Life nominovaný na Oscara i další filmy uvedl Anifilm minulý rok.

Pomalé tempo a zvuk charakteristický neutuchajícím křikem cikád pomáhají zprostředkovat ospalou atmosféru poněkud úmorného léta, které starý pan Henriet tráví na balkóně s dalekohledem v ruce. Místnost za ním je plná vzpomínek a horkého vzduchu. Dole u bazénu se opalují lidé. Mimo jiné i mladá dívka.

Křik jako důkaz života. Pláč jako výraz potřeby žádající naplnění... Iritující hlasové projevy provázejí člověka od samotného narození ve chvílích děsu, vzrušení či frustrace. Autorka ke svému minimalistickému filmu říká: „Vyrostla jsem v dospělého člověka. Strašně ráda bych ale byla zase mimino.“

Valentin Riedl je neurolog zabývající se komplexitou lidského mozku. Při práci na tomto snímku spojil síly s animátorem Frédéricem Schuldem a natočili animovaný dokument o ženě bez schopnosti rozeznávat lidské obličeje. Zachytili tak Carlottinu cestu k poznání její vlastní podoby skrze umění.

Letní prázdniny budou brzy u konce. Na velká dobrodružství na Divokém západě už nezbývá mnoho času. Na jedenáctiletého hlavního představitele ale přece jen ještě nějaká čekají. Přestože léto tráví v zapadlé polské vesnici obklopené lesy a jezery, zažije něco, na co dlouho nezapomene.

Když se Andy London vydával na dráhu učitele angličtiny nelegálních imigrantů v New Yorku, netušil, co bude jeho životním posláním. Tento snímek o učiteli za devět dolarů na hodinu, svým humorem připomínající bestseller Pan Kaplan má třídu rád, shrnuje jeho zásadní životní zkušenosti s lidmi nejrůznějšího ražení, které z něj udělaly to, čím je dnes. Učitelem angličtiny tedy ne.

Na odlehlé horské samotě žijí spolu dva bratranci obklopení drsnou přírodou a mrazivým počasím. Voda v nedaleké řece se mění v led a spolu s větrem prostupuje domem dvou mužů sílící nevraživost. Snímek s hutnou atmosférou se vyznačuje silným vizuálním zpracováním, připomínajícím olejomalby, a s minimem slov umně evokuje napětí.

Cyklistická sezona se blíží do finále. Dva jezdci, kteří jsou v čele posledního závodu, spolu bojují o více než jen trofej, soupeří totiž o náklonnost jedné ženy a splnění svých erotických fantazií. Malé přístavní město se mezitím připravuje na příjezd velkého zaoceánského parníku a jeho pohledného kapitána.

Napuštěná vana jako brána do vzpomínek. Ponořit se a setkat se znovu s manželem nebo předměty evokujícími zašlé chvíle radosti. Tak na matku vzpomíná syn. Režisérka se svými spolupracovníky přitom využívá či upomíná na různé materiály a výtvarné postupy jako třeba výšivku nebo zbytky tapet na stěnách zbořeného domu a spojuje je v originálně košatý celek.

Povídkový film odehrávající se v Africe na konci 19. století vypráví příběhy pěti různých postav: utrápeného krále, Pygmeje ve středním věku, který pracuje v luxusním hotelu, neúspěšného obchodníka na expedici, ztraceného portýra a mladého vojenského zběha. Ti všichni, jakožto plstěné loutky, tvoří podivuhodný celek s mrazivým přesahem k současnosti.

Dynamický černobílý film ze známé polské školy v Lodźi se vyznačuje expresivní malbou a výrazným zvukem. Během čekání na příchod neznámého člověka hádají lidé, kdo by to asi mohl být. Předpokládaná podoba cizince dostává konkrétní obrysy a jeho přítomnost se zdá téměř skutečná. Prvotní nadšení lidí se ale mění v úzkost.

Loutkový film, v němž hrdinka žijící šťastný, ale rutinní život jednoho dne zjišťuje, že „něco je jinak“. Náhle si všímá nespojitostí v čase a prostoru i toho, že předměty každodenní potřeby jsou vlastně ploché a falešné. Ale není snad právě to skutečný život loutky a je potřeba jej přijmout? Autorka sugestivně zobrazila zmatenou mysl hrdinky, v jejímž mozku vypuká po prozření divoká bouře.

Animované výjevy z lázní a bazénů bývají u tvůrců (zvlášť francouzských) oblíbené, někdy se přitom více soustředí na atmosféru než na rozehrávání situací. To ovšem není případ výtvarně nápaditého a animačně čistého filmu Velký bazén, v němž se na pozadí poklidného láznění rozvíjí neuvěřitelné příběhy, a to jak nad hladinou, tak pod ní.

Sugestivní japonský horor je jakousi šokující variací známé pohádky o vlkovi a kůzlátkách. Matka koza zachrání svá mláďata z vlkova břicha, nejstaršího syna však nemůže najít. Rozvíjí se děsivý, naturalisticky pojatý příběh, který ve skutečnosti vypráví o hlubším problému, než se na první pohled zdá.

Snímek se s nadsázkou a ironií dotýká často tabuizovaného tématu deprese. Hrdinu ovládá pocit absolutní prázdnoty, a tak hledá útěchu napřed u rodiny, pak u lékaře... nakonec ale jeho chmury nezaplaší ani samozvaní přátelé. Minimalistický film je výstižnou výpovědí o pocitech, s nimiž se potýká větší část populace, než si myslíme.

Autobiografický anidok sleduje komunikační úskalí, jež vzniká mezi korejskou babičkou a její vnučkou, která se narodila a vyrostla v Německu. Na pozadí kulturních a historických souvislostí ilustruje autorka dialog, či spíše snahu o něj. Rozdíly už jsou natolik propastné, že není vůbec jisté, zda si tyto dvě ženy dokáží porozumět.

Znepokojující, vizuálně chladný příběh o chlapci, jenž se setkává se skupinou podivně odtažitých dětí. Cítí se s nimi spřízněný a rád by do party zapadl. Všechny tyto děti mají společné skvrny na kůži. Autoři nás vtahují do světa, kde hledají odpověď na otázku, zda existuje rozdíl mezi psychickým terorem a fyzickým násilím na dětech.

Autorka tohoto ambiciózního desetidílného projektu si dala za cíl vizualizovat neuvěřitelné příběhy lidí, kteří z nějakého důvodu chtějí zůstat v anonymitě. Záměrem je série anidoků, které využívají audionahrávek respondentů, aniž by prozradili, o koho jde. Potápěč je jedním z nich a autorka, kterou zajímá využití animace v žurnalistice, mu dala poetické výtvarno a nápadité provedení.

Zdařilý, gagy nabitý film mladých italských autorů je poctou a dokonalou imitací klasické americké grotesky ze třicátých let. S mnoha odkazy na reálné grotesky či jejich postavy, ale i se snahou reflektovat současné problémy imigrace a integrace, vypráví příběh bílého nacionalisty, který se nemůže vyrovnat s tím, kdo jsou jeho noví sousedé.

Spíše smutný příběh, i když s poetickou atmosférou se odehrává v druhé polovině osmnáctého století na Tahiti. Na západní civilizací nedotčený ostrov přijíždějí kolonizátoři. Naivní Tahiťané s nimi mění poklady ostrova za hřebíky, o jejichž využití zřejmě nemají představu. Příběh sledujeme očima dívky, která se v kritický moment rozhodne na výměnu nepřistoupit.

Absolventský snímek slovenského režiséra Martina Smatany vypráví poeticky, za využití symbolů a jemných metafor o tom, jak se malý chlapec vyrovnává se smrtí dědečka. Výtvarně atypický a animačně náročný film je určen především dětskému divákovi, kterému nenásilně ukazuje, že ačkoliv všechny bytosti musí jednou odejít, existuje způsob, jak s nimi být dál.

Anna Mantzarisová si z Anifilmu 2018 odnesla cenu za nejlepší studentský film. I její nový snímek charakterizují plstěné loutky, svérázný humor a autorčina záliba ve vyhrocených situacích. Po tom, co zaviní vážnou nehodu, se hrdinka snaží napravit svou fatální chybu i následná neprozřetelná rozhodnutí.

Malý otvor ve stěně pasti je její jediný kontakt se světem, zatímco se plejáda pokřivených, sadistických postav dohaduje o jejím osudu. Přežije lapená krysa až do konce filmu? Autorka, původem z Íránu, ve svém expresivním výtvarném stylu rozehrává znepokojivou, drsně humornou hru na boha.

Zatímco dole u moře dorážejícího na pobřeží se baví skupinka žen, společně staví loď a ještě si stíhají hrát s delfíny, nahoře na balkoně jednoho z domů sedí na kaktusu zasmušilá dívka. Veselí dole a pastelově zbarvené mořské dálavy jí připomínají svobodu, o kterou dost možná již brzy přijde.

Dospívání není jednoduché životní období. Své o tom ví hrdinka tohoto výtvarně úsporného filmu, v němž se pokusí postavit obludě s mnoha páry očí, nohou a především s milionem nároků, kterým by měla vyhovět. Podaří se jí obstát v této zásadní bitvě, nebo ji podezřele povědomá obluda dostane?

Když se malý chlapec při hře schová do hodin na zdi, smrskne se jeho život do jediné hry na schovávanou. Stává se z něj starý muž s množstvím vzpomínek na dětství, které se zhmotňují v surreálných hříčkách a vyprávějí o něčem, co se týká každého z nás. Absolventský film Báry Halířové z pražské FAMU.

O tom, že za sportovními úspěchy často nevězí pouze píle sportovkyň a tvrdohlavost trenéra, vypráví tento film, specifický svým nápaditým přístupem k technice papírové plošky. Autorka využívá přirozených vlastností zvoleného materiálu, aby vzdala hold práci maséra napravujícího pomačkaná těla.

Snímek vycházející z anonymních výpovědí korejské prostitutky nalezených na internetu. Autorka v něm prostřednictvím podmanivé animace malby zkoumá vztah protagonistky k vlastnímu tělu a její vnímání své pozice ve společnosti, stejně jako pochybný předpoklad, že si svou práci musí z podstaty užívat.

Diane už nehodlá dál sledovat, jak zaběhané rodinné vzorce upozaďují skutečnost schovanou pod povrchem. Rozhodne se proto opravit prosakující potrubí nad prostřeným stolem, které zbytek rodiny odmítá vidět, i přesto hostina pokračuje. Možná že je symptomem něčeho, co se netýká pouze její rodiny.

Nad korejskou řekou Han se vznáší šedivý opar. Ze zvířat i věcí vytváří zamlžené černé obrysy. Největší z nich patří mrtvé velrybě na říčním břehu. Kromě toulavého psa a hejna ptáků, zdá se, nikoho nezajímá. Zatímco město žije dál, přírodní síly připravují kolos k posmrtnému povzdechu nad situací v zemi.

V záplavě předmětů se z lůžka staré Irene pomalu stává bezpečný ostrov, kde je vše na dosah ruky. Za asistence desítek malých pomocníků se Irene chystá na důležitou plavbu, všichni se proto musí postarat, aby vše proběhlo bez nejmenších komplikací, a ona se mohla v klidu a pokoji vydat na cestu.

Pohřby obvykle neskýtají žádnou třeskutou zábavu. V tomto případě se ale jedná o nečekaně (černohumorně) povznášející záležitost - to když se hrobník zamiluje do vdovy, jejíhož muže právě pochovává. Odvážné, barevně rafinované výtvarno a stylizace podtrhují jedinečný výraz tohoto gruzínského snímku.

O tom, že pétanque rozhodně není žádný nudný sport výhradně pro francouzské penzisty, vás přesvědčí film Théa Guyota o vášni pro hru i touze po odplatě. Členy mladého ambiciózního týmu i jejich veteránské soupeře autor stylizuje do nemilosrdných tvrďáků připomínajících neohrožené superhrdiny.

Nedá se říct, že by byl Shaun rád sám. Zároveň však tak nějak nezapadá mezi ostatní. Mezi všechny ty veselé a sebevědomé lidi kolem. Zatímco v zaplněném podniku čeká na své rodiče, propadá se do víru vzpomínek na události, jež ho formovaly. A ví, že tenhle večer se bude muset svým strachům postavit.

U někoho jde o menší zlozvyk, ale u některých lidí o závažnou poruchu. Vracejí se do bytu, odkud právě odešli, aby zkontrolovali, zda nenechali zapnutý nějaký spotřebič. Sugestivně nakreslený film o tom, jak nás mohou terorizovat vlastní myšlenky, natočila překvapivě studentka filmové a divadelní teorie.

Atmosférický černobílý film o dvou osamělých postavách, sousedech žijících v panelovém domě v odcizeném prostředí špinavého města. Jsou si vzdálení, nebo naopak velmi blízcí? Originální příběh v originálních dekoracích a podivném bezčasí.

Tři krátké smyčky, které předpovídají budoucnost města a umělé inteligence za pomoci hravé práce se zvukem a improvizované plastelínové animace natočila autorská dvojice Eliška a Lee Oz. Na společnou tvůrčí dráhu se tito animátoři vydali v roce 2016.

Černobílý film na pomezí experimentu přináší obrazy z hotelu Kladno, kde se zastavil čas. Pokoje jsou prázdné a chodby v nejvyšších patrech zašlé, mušky na parapetech mrtvé, ale i tak nachází autorka v tomto prostoru určitou poetiku.

Sbírka audiovizuálních básní haiku. Stopmotion poezie pohybující se na pomezí animace, dokumentu a experimentu. Transformace struktury haiku 5-7-5 slabik do audiovizuální formy použitím střihové skladby 5-7-5 vteřin. Autor vytvořil snímek během pobytu v Japonsku a využívá v něm typických místních prvků. Ty ovšem často klade do neobvyklých kontextů.

Stará Eskymačka je závislá na sociálních sítích, a to má fatální vliv na její schopnost obstarávat si potravu. Film o zbraních a telefonech. Lámající se led tam je taky.

Krátký, ručně kreslený a smutně výstižný film vypráví o tom, jak vypadá život běžného prasete. Autor Matthew Kvasnik upozorňuje na tristní podmínky ve velkochovech a na jatkách, ale v závěru si dovolil i trochu (byť černého) humoru.

Anidok vznikl na základě výpovědi bývalého vojáka, který se v roce 1968 účastnil invaze sovětských vojsk do Československa. Jeho vzpomínky zpracoval ruský, ale na FAMU studující autor. Zajímavý je snímek rovněž tím, že aniž by je obhajoval, nazírá události z jiného pohledu, než jsme zvyklí.

Krátká loutková sonda do nekonečné sebelásky volně čerpající z příběhu o Narcisovi z řecké mytologie. Kdo chce milovat druhé, musí napřed umět milovat sám sebe. Snímek je dílem studentky FAMU, jež pochází ze Slovenska.

Autorka si představuje některé z těch nejmenších částic a neustále vibrujících a oscilujících vln, které jsou ve vzduchu. Vlákna, která protkávají veškeré živé i neživé, aby poté mohla být vydechnuta a pokračovat v cestě. Působivý experiment korejské autorky, žijící a studující v Praze.

Dvojice studentů, jež se oba zajímají o stejnou animační techniku a sdílí i smysl pro humor, natočila grotesku za použití poloreliéfních loutek. Ve filmu uvidíme několik (ne)obvyklých představení (ne)obvyklého cirkusu.

Citlivě natočený film o domácím teroru a ženském sebevědomí. Nešťastná žena odchází od svého partnera. Naštěstí se v okamžiku, kdy padá vysílením ve sněhové bouři, objeví další ženy. Ty se nedaleko saunují a ukážou psychicky a fyzicky vysílené hrdince, že možnost úniku existuje.

Autorky, obě zaměřené na stop-motion animaci, přicházejí s krátkým efektním snímkem. Zahrada vznikla při příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa a těchto sto let nahustily režisérky do pouhé minuty.

Audiodokument dvojice autorů Michaely Režové a Ivana Studeného vypráví pomocí barevného vizuálu osobní příběh muže, který propadl gamblerství. Napřed byl zvuk, poté obraz. Oba prvky se navzájem podporují a společně ilustrují zběsilou minulost člověka, který bojoval se závislostí.

Slovenská autorka studující na pražské FAMU přichází s další krátkou, dobře vypointovanou hříčkou sehranou intimními hygienickými potřebami. Navazuje na svůj autorský styl, který už známe z jejího předchozího filmu FOOD.

Journey je příběh muže, který se oddává snění za bílého dne a zkoumá tak myšlenky lidí kolem sebe. Krade jim jejich sny, touhy a osobní zážitky, aby s nimi vyplnil svou vlastní prázdnou mysl. Ambiciózní koprodukční snímek využívá střídání nejrůznějších animačních technik.

Původem chorvatský student Porin Rašpica z FAMO Písek poměřuje ve svém experimentálním filmu síly dvou tradičně do opozice kladených principů – lidského, technicistního a toho přírodního. K vylíčení boje o nadvládu volí barevný písek, schopný plynule vyjádřit srozumitelnou obrazovou symboliku.

Krátký film o životě po ztrátě milované osoby zpracovává citlivé téma prostřednictvím hraného i animovaného filmu. Skutečné příběhy doplněné o animované rekonstrukce bolestných situací nahlíží do myšlenek trojice mladých lidí, kteří jsou předčasně vystaveni problematice smrti. Vedle přemalovaných reálných záběrů využívá autorka i abstraktní animaci.

Film vznikl jako výtvarný komentář pornografie, jejích výrazových prostředků a vlivu na moderního člověka v rámci režisérovy studijní stáže ve Švédsku. Pomocí groteskní deformace a nadsázky zdůrazňuje falešnost pornografie coby moderního mýtu a na půdorysu typického scénáře odhaluje její absurditu.

Použití loutek se v této interpretaci událostí ze dne 23. února roku 1948 stává více než symbolickým. Hlavními postavami jsou Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský a Edvard Beneš, jehož loutkové já se ocitá pod tlakem zbývajících tří postav. Film vznikl na pražské FAMU.

S tématem věčnosti se původem korejská studentka Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze vypořádává prostřednictvím experimentu a využívá působivých, někdy až démonicky strašidelných obrazů. Ve své tvorbě připouští inspiraci výtvarným směrem art brut a domorodými kulturami.

Animovaný film o menstruaci a situacích, které si muži mohou jen představovat. V hlavních rolích září pomůcky jako jsou hygienické vložky či tampóny, jejichž životní eskapády širokému publiku přibližují časté zážitky spojené s menstruačním cyklem.

Zaběhlý a zdánlivě fungující mechanismus nesnese žádné vybočení či chybu. V případě hrací skříňky může mít sebeslabší falešný tón nedozírné následky. Studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ve svém filmu poukazuje na to, že existence takových tónů není zdaleka vždycky nežádoucí.

V době výročí mnoha zásadních událostí v historii České i Slovenské republiky vznikl na FAMU tento krátký anidok o významu čísla osm v životě jeho protagonistů. Mnoho jejich malých velkých událostí se zde dostává do krajně podvratného kontrastu s velkými dějinnými osmičkami.

Autor pojednává projekt jako bonbón s náplní, tvořenou navzájem se ovlivňujícími ingrediencemi. První z namíchaných přísad je postapokapitalismus, druhou je temporalita, třetí posthumanismus, čtvrtou antropocén a kapitalocén. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, slina tekoucí přes všechny zmíněné ingredience, spojující je do nepříjemné pachutě.

Na začátku byla hnida. Příběh o parazitismu, který se týká každodenního života nás všech. Zkáza jednoho systému je ideální příležitost pro vznik dalšího. Komentář k dějinnému vývoji i současné politické situaci z dílny studentky Ostravské univerzity apeluje na občanskou zodpovědnost.

Fenomén elektromagnetického záření s vlnovou délkou kolem 0,1 až 15 kHz přirozeně se vyskytujícího v zemské atmosféře a muž, který takové zvuky nahrává́. Film s využitím již existujících nahrávek a s pomocí sádrokartonových desek ukazuje netradiční́ obor lidské́ činnosti a jeden fascinující přírodní jev.

Politická situace zve občana k reakci, Václavské náměstí se plní lidmi. Když jeden z účastníků demonstrace dostane hlad, je nejbližším řešením turecká restaurace na rohu. Odchází z ní s plným žaludkem, zapomene zde však svůj transparent. Prodavač tak musí jednat, aby mu jej včas vrátil.

Snímek na pomezí anidoku, hudebního videa a filmového eseje nás zavede do dunajské delty, dnes již proslulé svými přírodními krásami. Autorka se v něm však zabývá její proměnou z průmyslově využívané oblasti a na jejím příkladu tematizuje vývoj myšlení a společnosti v postkomunistické východní Evropě.

Vesmírný hrdina Hart je zajat nepřátelskými roboty. Jeho syn tak musí otce zachránit dřív, než bude pozdě. Viktor Svoboda ze zlínské UTB představuje jedenáctou epizodu sci-fi seriálu, který (zatím) neexistuje, formálně upomínajícím na nadupané japonské anime produkce a s odvážnou barevnou stylizací.

Zuzana Čupová a Filip Diviak, jejichž filmy měli diváci Anifilmu možnost v minulých letech vidět také v mezinárodní studentské soutěži, tentokrát spojili síly v příběhu o trpaslíkovi, jehož jedinou touhou je užít si slunečních paprsků. Tu mu však zkazí protivný mrak, a tak musí pan Trpaslík jednat.

Loutková sci-fi pohádka o doktoru Steinovi, který při jednom ze svých experimentů přijde o nejlepšího přítele. Když se mu však svého psa podaří oživit, musí se popasovat s otázkou, zda má nekontrolovatelné monstrum, které se jeho příteli pranic nepodobá, skutečně právo na život.

Skoky na lyžích nejsou oblíbenou podívanou pouze pro lidi. V kresleném filmu studentky FAMU Lucie Kokoliové mezi sebou soupeří nejrůznější zvířata včetně ledního medvěda, a když se závod blíží do finále, dojde k neočekávanému obratu.

I přes své zdravotní obtíže žije astmatický hrdina tohoto příběhu poklidný, ale zároveň poměrně nudný život se svou matkou. Jakmile ale přijde o svůj inhalátor, musí se z domu vypravit do divočiny, kde potkává vlka. Navzdory zřejmému nebezpečí se s ním vydává na dobrodružnou cestu. Kam jej vlčí stezky zavedou?

Dostát přáním všech zákazníků není vždycky snadné. Své o tom ví hrdinka Anny Němečkové z UTB, která umí za úplatu přičarovat či odčarovat téměř cokoli. Hranice jejích schopností i trpělivosti prověří věčně nespokojená princezna, která by z nevzhledného žabáka ráda měla prince k zulíbání.

Že se na stejné vlně mohou leckdy ocitnout i tvorové, kteří zdánlivě nemají nic společného, dokazuje kreslený snímek Radoslavy Lackové. Vypráví o síle hudby, která dokáže spojovat světy lidí a příšerek hledajících své místo na slunci v keři na zahradě nebo mezi obyvateli rybníka.

Životní krize donutí mladou ženu vrátit se domů k rodičům. To ale naruší křehkou rovnováhu rodinného hnízda. Kolektiv izraelských studentů ve svém snímku nabízí nenucený pohled na poměrně obvyklou životní situaci. Avšak volí přitom neobvyklé metaforické ztvárnění, lehce srozumitelné všem.

Surrealismem ovlivněný snímek na velmi malém prostoru dobře vystihuje pocit nudy a prázdnoty. Útěkem z nich je zahrada za oknem ložnice. V ní udivený hrdina nachází torza lidských údů. Noha, ruce nebo ústa nepůsobí zlověstně, naopak vybízejí ke hře umožňující určitý sebezpyt a rovnováhu.

Ve snímku pozorujeme „po estonsku“ zvláštní vztah muže a ženy, který se zasekl ve stereotypních úkonech. Zde symbolizovaných, mimo jiné, praním a věšením prádla. Instinktivní potřeba kontaktu mezi partnery vytvořila nezdravý závislý vztah, který nemůže dlouho fungovat. Co ale nekonečný „prací cyklus“ utne?

Elise, která žije v domově důchodců, si uvědomuje, že ztrácí kontrolu nad svým životem: Alzheimerova choroba jí brání v porozumění světa a Elise zbývá už jen několik vzpomínek, kterých se může držet. Brzy už ani přítomnost její dcery, jejího posledního pojítka s realitou, nezabrání tomu, aby se Elise naplno ponořila do vzpomínek. Výtvarnou koncepcí jako by snímek naznačoval, že z paměti vymizely i barvy a kontury.

Absolventský snímek Jacka Browna využívá estetiku amerických road movies. Provází nás jím mladík, který pátrá po svém zaběhnutém, hudebně nadaném psovi. Jak to tak na sluncem rozpálených silnicích uprostřed pouště bývá, začnou se dít neobvyklé věci a hrdina potkává svérázné typy. Setkají se přes veškeré nesnáze majitel a pes na večerním vystoupení?

Ženu na cestě domů v noci přepadne cizinec a snaží se z ní servat šaty. Dochází k potyčce. Situaci vidíme střídavě z pohledu muže a ženy. Realita se rozostřuje a splývá se strachem. Přidávají se další pohledy: svědci, co žijí v okolních budovách. Sledují útočníka na útěku a jeho bezmocnou oběť. Ale pro samotnou ženu není celá situace tak jasná.

Malá dívka se zdá být v domě plném truchlících hostů poněkud ztracená. Všichni se na pohřeb nějak připravují. Jí ovšem smysl jejich činností uniká a není se čemu divit. Absurdní výjevy, ve kterých nacházíme pozůstalé, nejsou úplně obvyklé. K těžkým věcem je někdy potřeba se postavit s humorem, abychom je překonali.

Čtyři Francouzi se vydávají na road trip po Spojených státech. Uprostřed pouště naberou podivného cizince. Od tohoto momentu ale jejich cesta nebude pokračovat tak, jak plánovali. Šestičlenný kolektiv francouzských studentů ve svém diváckém snímku propojuje počítačovou 3D animaci s typicky říznými gangsterskými dialogy.

Temné byty a uzavřené prostory vytváří atmosféru, v níž vyplouvají na povrch podivné obsese. Vztah matky a syna nabere nečekané obrátky, které vedou až k dramatických změnám v jejich osudech. Nejen technologicky a stylizačně pozoruhodný snímek v divácích mnoha způsoby úspěšně vytváří silný neklid, jehož se nezbaví až do hororového konce.

Zatímco si všichni užívají plavání, skákání z útesu a potápění, hlavního hrdinu filmu od skupiny přátel nečekaně oddělí nepřekonatelný okraj útesu a umocněný zážitek. Film se inspiruje akrofobií, strachem z výšek.

Na odlehlé kaktusové farmě se vystrašení ptáci obrátí na cowgirl Rose. Má je zbavit nebezpečného muže se sekerou. Nedaří se jí ho najít a s okolním lesem se mezitím stane něco strašného. Z Rose se tak nečekaně stává „žena, která sázela stromy“. Náladově proměnlivý film střídá psychedelii a humor, aby neobvyklou cestou tlumočil ekologické i politické téma.

Entropie obsahuje tři paralelní vesmíry, kde tři dívky žijí odlišné životy v odlišných prostředích. Jedna z nich představuje animální stránku lidské podstaty, druhá žije spotřební život plný vlastních frustrací a třetí obývá futuristický pokoj, v němž udržuje systém v chodu pomocí běhání. Neplechu v systému udělá moucha.

Velikáni českých dějin jsou v této sérii představeni prostřednictvím příběhů z jejich dětství a dospívání, přičemž na každé sebeváženější osobnosti hledají tvůrci to obyčejné, lidské a vtipné. Animace ve stylu současného komiksu je spojením moderní kresby s dobovými výtvarnými prvky.

Seriál, jehož hrdiny jsou sympatické, různě zbarvené kočky, natočil slovinský režisér Jernej Zmitek ve slovinsko-české koprodukci. Muri bere Missy na narozeninový oběd. Oba jsou tak hladoví, že cestou do restaurace Chat Noir (Černá kočka) mluví jen a jen o jídle…

Vtipné minutové animace, založené na hravém výtvarnu, rychlé pointě a poetice gagu. Mikropříběhy inscenuje režisér na malé ploše, ale přitom nápaditě a za použití barevných kombinací z vizuálu ČT:D.

Hrdiny tohoto humorného seriálu jsou slepice z rodiny Kokoškovy. Tatínek novinář píše reportáže z různých částí světa, kam s sebou bere i své blízké. Tentokrát se vydají do Velkého kaňonu ve Spojených státech. A ač se reportéru Kokoškovi vzrušující události jakoby naschvál vyhýbají, nakonec jako vždy odevzdá senzační reportáž.

Známé české písničky zpracoval zavedený český režisér David Súkup jako půvabné, u dětí velmi oblíbené animované příběhy. Všemi díly provádí malé diváky chytrá lištička, tentokrát ve vánočním pojetí.

Animovaný cyklus vytvořený při příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa seznamuje děti zábavnou formou s významem českých státních symbolů. Režisérka Maria Procházková zpracovala jednotlivé díly hravou, nápaditou animací.

Téměř půlhodinový speciál k poetickému slovensko-českému seriálu o hlubokém přátelství dvou dívek, z nichž jedna je nevidomá. Záhada vánočního světla se odehrává v kouzelné sváteční atmosféře, k čemuž přispívá i jemné výtvarné pojetí postav a prostředí.

Snímek vyobrazuje české sportovce, kteří se zapsali do světové historie. Procházíme všemi kouty světa a vidíme, jak výkony našich sportovců ovlivňují dětské hry a sny. A možná i sny dětí daleko za naší sluneční soustavou. Známý karikaturista spot vytvořil pro Český olympijský výbor.

Minimalistická 3D počítačová animace nás zavádí do opuštěného města. Nikde není vidět živáčka, ale stopy proběhlé revoluce jsou na ulicích stále patrné. Poutavému černobílému zpracování dominují uniformní domy, které autor nakonec využije k odkazu na logo kapely.

Již čtvrtá série vzdělávacího cyklu Akademie věd České republiky, která hravou formou přibližuje aktuální témata i vědecké evergreeny. Tentokrát se dlouholetý vypravěč cyklu Pavel Liška vydává do včelího úlu. Garantem dílu byl včelařský odborník Václav Krištůfek z Biologického centra AV ČR.

V pokusu udělat loňské Vánoce zajímavější přišel Eallin se speciální 3D animovanou vánoční kampaní nazvanou Máme vaše dárky. Příběh sleduje samostatné dítě, které unese Santu a zmocní se všech dárků.

Reklamní klip ze série vytvořené při příležitosti výročí 500 let od založení společnosti Palírna U Zeleného stromu ve spolupráci s Českou produkční Social Media. Jak název napovídá, spot si pohrává se známými budovami, u nichž se lahvinka v každé době vždycky nějak vyskytla.

Městská Policie Brno hledala posily. Scházelo jim 50 žen a můžu v uniformách. Rozhodli se tedy vytvořit kreativní náborovou kampaň, v níž společnost Krutart zpracovala ten nejšílenější nápad, který měla. Vznikl tak spot ve stylu klasických pixelových videoher.

The song Coronado describes two versions of unhappy romantic love – apocalypse and redemption. Also the music video is composed of two radically different kinds of visuality. The song was written by five-piece Prague band Market and its visual accompaniment was created by its singer and guitarist Šimon Marek.

Televizní reklama propagující prostředek Biozet Attack Plus Eliminator, která se diváka snaží přesvědčit, že vojáci jednotky Biozet zničí 99,9 % bakterií způsobujících zápach. Po úvodu s hranou akcí se díky průletu pračkou ocitáme v zemi plné šeredných bakterií. Nad krajinou se ale už vznáší plavidla vojáků z Biozetu.

Dvojice slovenských filmařů z FAMU ve spolupráci s Google Creative Lab a agenturou Anyways Creative navrhla, režírovala a animovala tento spot pro kampaň „iPhone People Talking Pixel“ propagující telefon Pixel 2.

Tato krátkou animovanou reklamu vytvořil pro českou společnost Manufaktura absolvent zlínské Univerzity Tomáše Bati. S nadsázkou a v decentně stylizovaném 2D spotu se radí, aby děti namísto obligátních a často nepraktických květin obdarovali svou oblíbenou paní učitelku dárkovým balíčkem.

Infografické stop-motion video které popisuje funkci softwaru pro kompresi fotografií na základě poznatků kvantové fyziky. Autor v něm funkčně propojuje techniky ploškové animace a animace objektů. Názorně tak doplňuje komentář popisující abstraktní principy.

„Cyklista“ je dle autora věnován všem, kteří si jsou vědomi toho, že jízda na kole je jízdou zručnosti, tak jako náš každodenní život... Elektronickou skladbu s cyklistickým rapováním doprovází mix zmorfovaných reálných záběrů, v nichž se pohybují kolaři nejrůznějších druhů.

Toto krátké animované promovideo na zakázku pro Švédskou společnost na ochranu přírody si klade za cíl přinutit lidi kontaktovat své politické zástupce ohledně závažných ekologických problémů. Tento film byl vytvořen v rámci předmětu „Professional Context“ na vysoké škole Konstfack ve Stockholmu.

Vybublá a povzbudí váš mozek na maximum bez jakýchkoliv vedlejších účinku. To dokáže Seicha Matcha. Ale jak se japonský zelený čaj matcha dostal do láhve nápoje seicha? To je předmětem svižného a poutavého stopmotion spotu někdejší studentky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Reklamní spot pro tuzemskou síť drogerií TETA a jejich vlastní značku Ellie pojal známý český režisér David Súkup jako kreslený výjev ze života éterické víly. 2D animaci, kde ženskou krásu doplňují motýli, kombinuje s reálnými záběry a objekty.

Každý prožíváme ve vztazích to samé. Nezáleží na barvě pleti či sexuální orientaci. Chvilku jsme andělé, pak zase čerti. Nikdo nejsme černý ani bílý. Animované ztvárnění textu legendární české skupiny Tři sestry si vzal na starost někdejší absolvent katedry animace na FAMU.

Krátký animovaný spot pro pojišťovnu propaguje jejich nový produkt, který kryje „totálku.“ Autorka je bývalou studentkou zlínské Univerzity Tomáše Bati. Své zakázkové spoty založila na absurdních případech autonehod a využila přitom v obraze stále přítomné typografie.

Videoklip legendární české skupiny J.A.R využívá techniku animace jednotlivých snímků, aby ukázal psychedelickou explozi barev, jízdu autem do neznáma a detailní obrazy originálního a složitého textu písničky.

Scénář od pražské pobočky agentury Young & Rubicam má za cíl vytvořit „francouzskou legendu“ pro značku vytvořenou kolem pařízské bageterie během nacistické okupace a ukázat, jak se prostřednictvím komické náhody stala důležitou částí žurnalistické revoluce.

Absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Martin Živocký se poslední roky úspěšně realizuje na poli videoklipové tvorby. Ve svém novém počinu ke skladbě In the Sky bere autor diváky na sugestivní cestu vesmírem a není proto divu, že klip existuje i jako 360° video. Vtahuje nás do meziplanetárních prostor, kde sledujeme příběh dvou do sebe zamilovaných planet.

Miliony slepic žijí jen proto, aby snášely vejce. Jsou drženy v prostorách o nic větších než je list papíru. Nezisková organizace na ochranu zvířat OBRAZ se rozhodla to změnit. Snaží se zvýšit povědomí o situaci prostřednictvím mainstreamových médií a rozšiřovat své snahy v rámci široké veřejnosti pomocí tohoto animovaného spotu.

Georgeous Sleeper Cell je fanouškovský videoklip pro skladbu od seattleského abstraktního rapového dua Shabazz Palaces. Vypráví abstraktní příběh založený na poetickém a takřka symbolickém textu Shabazz Palaces. Sledujeme v něm jakéhosi létajícího džina, který z kresleného světa pronikl do naší reality.

Příběh skřítka Sedláčka a malého Kuby, který se díky kouzelnému mlýnku dostane na opuštěný statek. Pohádková hříčka, ve které Kuba pomáhá Sedláčkovi zvelebit pole a dům, přibližuje dětem koloběh přírody, pěstování a sklízení. Snímek byl vytvořený pro expozici Národního zemědělského muzea v Praze.

Experimentální klip k éterickému singlu Log ze třetího alba Khoiby vytvořila česká autorka žijící v Berlíně. Morfovaný obraz se videem přelévá všemi směry, jako bychom se snášeli lesní tůní. Fragmenty ženského těla a prameny vlasů splývají v tekutém celku, kterému zcela dominuje odstín modré barvy.

Film o proměnách historicky významného jihočeského města od 13. po 17. století vznikl ve spolupráci s Husitským muzeem. Fotografie a veduty záhy vystřídá animace počítačové plošky. Komentář Petra Kostky plný historických faktů doplňují s nadsázkou pojaté vizualizace a časosběrné záběry.

Nepřeberné množství předmětů denní potřeby zvláštním způsobem ožívá. Autor jim vdechuje nový život tím, že je s dokumentární přesností překreslí na papír. Díky tomu jich mohou tisícovky defilovat na plátně v pečlivých choreografiích. Překrývají se, zmenšují, násobí a vytvářejí tak skutečnou vizuální symfonii, která graduje až do finále.

Tvůrce ve svém snímku kombinuje zdánlivě si odporující techniky – reálné záběry a na papíry kreslenou animaci. Tento neobvyklý přístup zvolil jako cestu k obnovení svého vztahu k rodnému městu Belluno na severu Itálie. Rychle odbíhající černobílé kresby můžeme chápat jako tok vzpomínek, odvíjející se na pozadí skutečných městských zákoutí.

Nevím co kombinuje prvky mainstreamových filmů jako například zábavnou dramaturgii či prvky překvapení typické pro grotesky atp. s postupy avantgardního filmu jako např. techniku zkratky či formální a estetickou redukci obrazů. V tomto netypickém žánrovém hybridu si tedy publikum samo musí najít cestu mezi humorem a vážností.

Kontemplativní snímek známého amerického animátora Davida Ehrlicha vzdává hold kouzlu přírody. Bujení a proměny, zaznamenané technikou klasické kreslené animace, evokují procesy, kterými les prochází. Jak se mění roční období, mění se i tvář společenství stromů. To vše dotváří zvuky tradiční čínské hudby.

Ztracená myšlenka je abstraktní audiovizuální zážitek inspirovaný monotónním, avšak zdrcujícím a všudypřítomným vnitřním dialogem. Tento film je emocionální cestou vyjádřením, zmatkem, barvami a afekty. Cesta, jejímž cílem je „nalézt“ či „být nalezen“, ale „myšlenka je ztracená.“

Dva mladí autoři svůj snímek využívají jako nástroj k poznání čisté architektonické krásy budov v Hongkongu. V městské džungli nachází pulzující rytmus, nikoliv nudnou betonovou šeď. Film přetváří betonové budovy v městské hřiště za pomoci animace tvarů, forem a barev získaných ze záběrů z dronu.

Sluneční energie prostupuje Zemí a pohání koloběh života. Vše je propojeno v jednom přírodním cyklu, který se opakuje jako kolečka v kouzelných optických hračkách. Tento dokonale vyvážený rytmus je však narušován lidmi, kteří cyklus vychýlí z orbity. Autorka zde využívá oblíbenou, znovuobjevenou techniku zoetropu.

Dne 6. srpna 1945 se nad Hirošimou rozzářilo druhé slunce. Jedno vítalo úsvitem nový den. To druhé byla atomová bomba Little Boy (Chlapeček). Lidské selhání – ničivou katastrofu autor zpracovává v náznacích. Divák se ocitá jakoby uvnitř výbuchu, v nitru onoho druhého „slunce“. Zde probíhají erupce a přelévání energie, zpracované působivou technikou i hudebním doprovodem.

Polospánek poeticky sleduje tichý vztah mezi dvěma torsy. Redukuje narativ, ale posiluje směs úzkosti, potěšení, boje a vytrvalosti. Přes minimalistické prostředky, které autorka využívá, jako jsou mihotavé náznaky částí lidských těl, jemná symbolika a promyšlená zvuková stopa, tvoří její dílo uhrančivý celek.

Každý, kdo kdy v životě zatoužil po krásném a silném jednostopém stroji, musí nutně porozumět autorovi tohoto snímku. Ten vzdává poctu kultovním motocyklům a motocyklové kultuře padesátých a šedesátých let a okénko po okénku animuje stovky strojů. Jezdec připravuje svůj stroj a vydává se na idealizovanou vyjížďku po venkově a do budoucnosti.

Bylo nebylo na opuštěném parkovišti v předaleké galaxii, kde se vše jednoho dne změnilo na duhu, duhu, a duhu… Ve Spojených státech usazený experimentátor se vrací se svou další znepokojivou vizí, provedenou nezaměnitelnou 3D animací. Jeho typické motivy zde prochází morfingem, stejně jako celý obraz, který neustále podléhá dělení.

Francouzská autorka Mathilde Bédouetová se vedle ilustrace věnuje také tvorbě animovaných videoklipů. Nový přírůstek v její filmografii vznikl pro francouzsko-americkou hiphopovou kapelu Fastlanes. Příběh raperů z předměstí New Yorku ztvárnila výhradně animací ruční pastelkové kresby na papír.

Mladá švýcarská režisérka, absolventka HSLU, využila v tomto videoklipu princip koláže. Vytvořila příjemný „retro klip“, v němž se skládají a rozkládají různé kresby, evokující staré knihy a encyklopedie. Autorka se tak noří do své vlastní imaginace, která zdá se nezná hranic.

izuálně poutavý videoklip dánské autorky DIM je založen na záběrech z pilotní epizody internetového seriálu FJER, poetické a ztřeštěné městské fantasy o emancipaci mladé ptačí dívky Crane od otce, vládce a milovníka Hawkera.

Mihotavou, originální kresbu a melancholické barevné ladění použila ukrajinská režisérka Oksana Kurmazová ve svém novém klipu. Příběh se odehrává okolo setkání dívky a mimozemšťana. Ten přilétá na Zemi se záměrem najít „čistou energii“. Ze setkání těchto dvou bytostí však může vzejít i mnohem více.

Známý kanadsko-francouzský režisér, tvůrce autorských filmů, zakázek, ale i ilustrací, přichází s novým klipem. Postavil ho na naivním, ale o to účinnějším výtvarnu. Malá loďka plující na moři za doprovodu příjemné hudby nabírá rozjařené hosty cestou na mystický party ostrov.

Sugestivní finský videoklip nás zavádí pod povrch země i mysli. Odehrává se v něm poněkud zmatená jízda nekonečným metrem. Možná je to ale průlet nejasným myšlením, ztvárněný nepříliš komplikovanou, ale živoucí animovanou kresbou.

Ponurý až morbidní klip oceňovaného polského autora, trojnásobného držitele ceny Yach Film z nejvýznamnějšího polského festivalu videoklipů. V jeho klipu k písni Bóstwa pozorujeme neblaze/nedobře se vyvíjející příběh motocyklisty, který uvízl uprostřed temné noci v lese. Jeho jinak poklidné čekání na záchranu nepříjemně zpestří podivné bytosti.

Ze spolupráce uznávaného britského režiséra Petera Bayntona a amerického písničkáře Benjamina Scheuera vzešla už řada oceněných videí. Poslední přírůstek k písni Hello Jemima je kombinací reálných záběrů s hravou animací. Ben sám sebe posílá v krabici z New Yorku do Londýna, ale zásilka se cestou poněkud zatoulá.

Animovaný videoklip k písni Kittone! od japonského hudebníka Kaha Nakamury pojednává o tajemstvích a pocitech, které si necháváme pro sebe. Videoklip je zkoumá prostřednictvím nekonečných opakování a vnitřních vrstev znázorněných především černobíle.

Donato Sansone je známý spíše v oblasti autorských, experimentálnějších filmů. Nyní vtisknul svůj výrazný styl videoklipu k písni Respirare. Autor prolíná prvky malby a reálu, přičemž obojí deformuje k nepoznání. Zavádí nás do nitra postav, kde se skrývá nekonečná řada podivně pokřivených světů.

Provokativní, vizuálně dráždivý a správně akční videoklip k písni Davida Roushe Katy’s Wart natočilo režisérské duo Simon Wilches-Castro a Hollye Bynum. Zvrhlík obtěžuje dvojčata. Toto je příběh jejich pomsty.

Rytmický a barvitý videoklip k písni Limones natočila Daniela Godelová jako svou první zakázku. Klip evokuje prázdninovou atmosféru mořského pobřeží v době tropických veder. Z vody vystoupí modrý muž Nadir a na kole vyráží na cestu po plážích a vyprahlých horách, kde se setkává s tajemnou ženou Derinou.

Působivý videoklip z dílny argentinského studia Rudo Company, známého tím, že se nebojí zkoušet nejrůznější animační techniky. Zde autoři smíchali technik hned několik. Pomocí tohoto „mixu“ vtahují diváky do jemně podsvíceného, jakoby písečného světa, kde je čeká dynamická jízda časem i prostorem – pamětí muže, v němž bouří emoce spojené s jeho ztracenou láskou.

Diogal zpívá svou píseň Reer. Slova mu vylétávají z úst a směřují za ženskou postavou, která se roztáhne, deformuje a nakonec odletí. Experimentálně laděný videoklip natočil zavedený francouzský tvůrce François Vogel, známý mimo jiné jako neúnavný pokušitel nových animačních technik.

Japonský videoklip, vytvořený klasickou kreslenou animací pastelkami na papír, zachycuje nekonečný vodní cyklus. Voda se z šálku dostává do atmosféry a odtamtud zase zpět na zem. Poetické výtvarno se zde doplňuje s fluidní animací.

Jean a Chantal jsou obyčejný pár, který žije obyčejný život v obyčejném sousedství. Jean a Chantal se milují. Mohl by problém s myčkou zničit jejich vztah? Vtipný, až černohumorný klip o úniku z každodennosti se vyznačuje sytě barevnou, příjemně stylizovanou kresbou.

Tento akční, komiksové estetice blízký klip k písni Mr. Fear pochází z dílny progresivního argentinského studia Rudo Company. Sledujeme v něm příběhy bytostí z odlišných světů, které instinktivně tíhnou k sobě, i za cenu destrukce. Žánrově laděný jako fantasy využívá klip dělení obrazu, čímž se tvůrcům daří dostat do stopáže více děje, než by divák čekal.

Poutavý videoklip ke skladbě Art of the Trial vytvořili kolektivně studenti bratislavské VŠMU pod vedením Michaely Čopíkové. Na workshopové poměry nebývale precizní, ucelený videoklip, který hravě obstojí v mezinárodní konkurenci, pracuje s jasnou vizí ve volbě barev, četnými metamorfózami i prolínáním abstraktních a konkrétních výjevů.

Baladicky laděný klip z dílny poměrně nového, ale už zavedeného studia Moth. Tvůrci vytvořili k pomalejší písni mladé norské zpěvačky a skladatelky převážně abstraktní vizualizaci, v níž levitují a pulzují nejrůznější tvary. Tlumené, jakoby pastelové barvy, se vzájemně doplňují s melancholickým laděním skladby.

Tento videoklip pracuje s výraznými barvami a základními geometrickými tvary kombinovanými s minimalistickou rotoskopií, která animuje pouze ruce a tváře hudebníka. Animace je založená na záznamech z vystoupení, záběrech z New Yorku, kde hudebník žije, a několika osobních nahrávkách hudebníka, jeho blízkých přátel a rodiny.

Na košatém výtvarnu a dynamické animaci stojí videoklip, který britská režisérka Chloe Jacksonová natočila k písni Toma Rosenthala. Klip je výrazně stylizovaný do lehce infantilní kresby, a tak přestože obraz ilustruje text, posouvá autorka význam slov do netušené roviny.

Autor ve videoklipu k písni Yanira kombinuje abstraktní výjevy a příběh (či pád) siluetové postavy. Poselství tohoto zneklidňujícího, vizuálně úsporného klipu přitom zní: Všichni v sobě máme ducha, který nám pomůže zamířit vzhůru. Pokud se ponoříme dostatečně hluboko, najdeme ho.

Nový klip k písni kultovních The Beatles vznikl při příležitosti padesátých „narozenin“ legendárního Bílého alba (The White Album). Autorské duo, která má za sebou nejen klipy k písním The Beatles, ale na příklad i Davida Gilmoura, originálně oživilo koláž starých fotografií. Autoři pracují i s archivními záběry, které například dokreslují.

Mladá láska může být barvitá a překrásná, ale tento animovaný videoklip ukazuje její stinné stránky. Dva mladí lidé tráví sobotní odpoledne venku, ale věci se nevyvíjí podle plánu... Chmurně laděný klip pracuje se střídáním barevného ladění obrazu, kterým dodává jednotlivým sekvencím příslušnou atmosféru.

Neuvěřitelně nápaditý klip k elektronické skladbě s názvem T69 Collapse těží ze strohé estetiky počítačového kódu a textu. Plocha písmen a čísel se záhy proměňuje v trojrozměrný svět, který si pohrává s různými barvami, i když celkově se zdá, že míří k absolutnímu rozkladu.

Francouzského režiséra Sébastiena Laudenbacha známe především jako tvůrce graficky originálního celovečerního filmu Dívka bez rukou. Ne každý ale ví, že se Laudenbach věnuje i zakázkové tvorbě. A i v případě tohoto klipu do ní vnáší svůj originální styl, v němž z barevného pozadí vystupují neuchopitelné, průhledné postavy.

Sen o muži, jeho lodi a rybě , do které je zamilovaný, natočila mladá dánská autorka, absolventka prestižní školy The Animation Workshop. Pro svůj klip ke skladbě Lystfiskeren využila klasicky vyhlížející 3D počítačovou animaci, což v oblasti videoklipů nebývá častá volba.

Beat Saber je jedinečná hra pro virtuální realitu, v níž mají hráči za úkol sekat beaty, které se na ně řítí. Hra se dá popsat jako kombinace Guitar Hero a Fruit Ninja pro virtuální realitu. Klade si za cíl hráče rozhýbat pomocí sekání krychlí a vyhýbání se překážkám.

Donut County je adventura, ve které ovládáte díru v zemi. Pokaždé, když něco pohltí, o něco málo se rozšíří, až se jí podaří vcucnout značnou část města a jeho obyvatel. V hlavní roli mýval, který musí napravit, co nevědomky způsobil, když se jen snažil v práci zabavit mobilní aplikací.

ELOH je meditativní puzzle hra, která pomáhá zklidnit mysl díky jednoduchým, tlumeným melodiím. Ty hráč dotváří pomocí správného umístění kamenů, z nichž každý má svoje zákonitosti. Kontemplativní atmosféru dotváří i fakt, že se v žádné úrovni nedá prohrát a hra mlčí nad chybnými tahy.

Objevte mystické světy ve hře s nádhernou grafikou, létajícími hrady a strašidelnými nepřáteli. Euclidean Skies kombinuje úžasnou architekturou s principy tahové strategie a vytváří překrásné světy plné zapeklitých hádanek. Cílem hry je posunovat a otáčet herní svět a přemoct tak nepřátele.

FAR: Lone Sails je adventura, v níž v ojedinělém vozítku cestujete skrze vyschlý oceán a sledujete stopy kdysi vzkvétající civilizace. Musíte stále pokračovat kupředu přes různé překážky a nástrahy počasí. Kam až vás hra zavede?

Gris je mladá nadějeplná dívka, která se ztracená ve vlastním světě vyrovnává s bolestnou ztrátou. Její cesta za překonáním smutku se zrcadlí v jejích šatech, které jí propůjčují schopnosti, s nimiž je schopná snáze najít cestu ven z chřadnoucí reality. S rozvíjejícím se příběhem Gris emocionálně dospívá a vnímá svůj svět jiným způsobem, díky čemuž nachází další cesty, jak používat své nové schopnosti.

Homo Machina je logická hra inspirovaná dílem avantgardního vědce Fritze Kahna. Vydejte se na bláznivou cestu plnou řešení surreálních hádanek a zjistěte více o vnitřních procesech lidského těla zpodobněného formou obrovské továrny z dvacátých let minulého století. Každá herní sekvence rozebírá jednotlivé činnosti jako například otevírání očí či poslouchání hudby.

Ponořte se do světa inspirovaného impresionistickými obrazy. Jakožto bůh života můžete formovat svět pomocí přidávání a odebírání hmoty kolem sebe. Když se ale chcete na svůj svět podívat, zjistíte, že cizí temná hmota odolná vůči vašim silám se ho snaží zničit. Musíte svůj svět zachránit!

Michal má dnes narozeniny a těší se na dort. Zároveň se ale bojí: Co když na něj jeho kamarádi zapomněli?! Hráč pomáhá prožít den plný dobrodružství a rozhodnutí, jak se bude Michal cítit. Hra pro nejmenší, v níž se děti s pomocí oblíbené televizní postavičky Michala učí, co znamená, která emoce.

Minit je svérázná adventura hraná po šedesátivteřinových úsecích. Opusťte pohodlí svého domova a pomozte neobvyklému národu odhalit bezpočet tajemství a přemoct nebezpečné nepřátele v naději, že setřese neblahou kletbu, která nechá každý den trvat pouhou minutu.

Kupecká loď Obra Dinn vyplula z Londýna do orientu s více než 200 tunami zboží. Během šesti měsíců ale nedoplula na kontrolní stanoviště u Mysu Dobré naděje a byla prohlášena za ztracenou na moři. Return of the Obra Dinn (Návrat Obra Dinn) je mysteriózní adventura hraná z pohledu první osoby, která je založená na prozkoumávání a logické dedukci.

Hudební adventura, v níž zachraňujete svět pomocí zpěvu. Ve hře Wandersong jste chodící hudební nástroj a vše ovládáte zpěvem. Různé věci reagují na vaši hudbu různými způsoby, takže je jen na vás zpívat, objevovat tajemství a získávat nové přátele.

Ovečky se zatoulaly daleko od domova a samy zpátky netrefí. Pomůžeš ovečce Cestovatelce překonat všechny nástrahy a najít cestu na Déčko? Cesta tě zavede do cirkusu, džungle i pod vodní hladinu. Cestovatelská hra zpracovávající motiv oblíbené ovečky z Déčka vznikla jako webový přesah letní soutěže.

Transparentní hranice mezi výtvarným uměním a animovaným filmem byla pro tvůrce lákavá a inspirativní už od počátků dějin animace. A v posledních letech se objevilo hned několik celovečerních filmů, které na této hranici úspěšně balancují (například na Anifilmu loni uvedený snímek S láskou, Vincent). Maďarský Sběratel Ruben Brandt se ale většině počinů tohoto typu vymyká, a to jak v rovině žánru a příběhu, tak výtvarného uchopení. Slovinský režisér Milorad Krstić uvádí svůj celovečerní debut akční honičkou v pařížských ulicích a v duchu strhujícího thrilleru pokračuje dalších devadesát minut, přičemž přibírá prvky krimi, gangsterky, detektivky a mysteriózního i psychologického dramatu. Hlavními hrdiny jsou slavný psycholog Ruben Brandt, zaměřený na arteterapii, a čtveřice jeho nevšedních pacientů. Po smrti otce začnou psychologa sužovat děsivé sny, v nichž figurují obrazy klasických mistrů. Zdá se, že jedinou cestou, jak noční můry zaplašit, je ukrást tato díla ze světových galerií. A tak s pacienty vytvoří neohrožený gang, na jehož dopadení je záhy vypsaná obrovská odměna. Kromě propleteného a napínavého děje je film výjimečný i tím, jak originálně režisér stylizuje prostředí, postavy a zobrazená umělecká díla. Příběh se hemží charaktery, které jsou výtvarnými díly samy o sobě. Výrazná, někdy až extrémní stylizace postav podtrhuje jejich vlastnosti.

Kunovi jsou čtyři roky, když jeho šťastný život naruší bezbranný vetřelec – novorozená sestřička Mirai. Zatímco do této chvíle si jeho rodiče uzurpovaly nanejvýš jejich pracovní povinnosti, s příchodem holčičky jako by se svět začal točit jen kolem ní. Jakkoli se o to Kun snaží, nedaří se mu mít svou mladší sestru rád. Co kdyby se ale nejdřív naučil přijmout její starší já z budoucnosti? Osamělý a zrazený Kun se začíná přátelit s podivnými návštěvníky domu, kterými – jak se nakonec ukáže – není nikdo jiný než jeho zesnulý dědeček, lidské vtělení rodinného mazlíčka psíka Yukka, a dokonce i samotná Mirai, náhle o mnoho let starší. Přesto se zdá rodinná situace takřka neřešitelnou až do osudového výletu do Tokia, kde se Kun ocitne úplně sám. Režisér snímku Mamoru Hosoda má s vyprávěním o dětských světech bohaté zkušenosti (v roce 2016 uvedl Anifilm v soutěži jeho snímek Kluk ve světě příšer). Příběh Kuna a jeho malé sestry přitom není filmem pouze pro dětské publikum. Citlivě otevírá témata rodinných vztahů obecně a prostřednictvím skvěle animačně vyvedených fantaskních obrazů promlouvá k divákům napříč generacemi. Film byl nominován na cenu Oscar.

Děj koprodukčního snímku Věž norského režiséra Matse Groruda se soustředí kolem malé palestinské dívky z uprchlického tábora v Libanonu. Jedenáctiletá Wardi je zvídavé a citlivé děvče, a tak ji zarazí, když jí milovaný pradědeček daruje klíč od svého domu v Galilei. On přišel do tábora mezi prvními v roce 1948 a Wardi se bojí, že dar může znamenat, že pradědeček už ztratil poslední naději, že se do svého starého domu někdy vrátí.
Ve Věži tvůrci kombinují loutkovou animaci s kreslenou, vždy ve chvílích, kdy se vracíme do historie. Jak totiž Wardi vyzvídá u zbytku rodiny a burcuje ji k aktivitě, dozvídáme se peripetie z dějin pohnuté palestinské emigrace. Snímek neotřelou formou reflektuje skutečnost, v níž své domovy opustilo téměř jeden a půl milionu Palestinců, kteří dosud žijí v podobných táborech po celém arabském světě. V jednom z takových táborů, kde si rodiny budují vysoké, bizarní věže, sám režisér učil děti animaci.

Očekávaný celovečerní anidok je adaptací stejnojmenné knihy renomovaného polského reportéra Ryszarda Kapuścińského. Ten se v roce 1975 vydal na tříměsíční pobyt do občanskou válkou sužované Angoly, kde byl svědkem drastických okamžiků, jež zcela změnily jeho život a pohled na reportérskou práci. Příběh vychází ze skutečných událostí. Na pozadí válečných hrůz Kapuściński záhy řeší svůj vnitřní konflikt: nechce být jen pasivním pozorovatelem, který podává objektivní zprávy. Setkává se s lidmi, jejichž tragické osudy ho nenechávají lhostejným. Cítí se do problematiky zatažen, událostmi pohlcen a chce světu vypovědět skutečné příběhy. Opouští pozici novináře, jejíž hranice stejně vnímá jako relativní, a stává se z něj spisovatel-vypravěč. Sugestivní vyprávění je plné dynamických scén, které do centra dění vtáhnou záhy i samotného diváka. Snímek, promítaný v Cannes i Annecy byl již oceněný na mnohých festivalech a získal také cenu Goya.

Když 17. dubna 1975 Pol Potova armáda zabrala Phnompenh, znamenalo to pro Kambodžu čtyřletou hrůzovládu, během níž bylo zabito na dva miliony obyvatel. Přestože francouzský režisér Denis Do filmem připomíná toto děsivé období dějin oblasti Funanu, dává při jeho zobrazování přednost podrobnému, intimnímu vykreslení strádání jedné rodiny, coby zástupce tisíců dalších, před otevřeným zobrazováním krvavého násilí. Inspirován příběhem vlastní matky a jejích současníků, vypráví o Chuo a Khuonovi, kterým se při násilném přesunu z hlavního města do pracovního tábora Rudých Khmérů ztratí čtyřletý syn Sovanh. Zatímco rodiče jsou za nelidských podmínek nuceni pracovat na rýžových polích, Sovanh je spolu s dalšími dětmi vystaven systematickému vymývání mozků. Přesto máme možnost sledovat řadu morálních vítězství a projevů lidskosti jednotlivých postav při jejich snaze o opětovné shledání. Jedinečný kontrast i příslib naděje přitom do jejich příběhu vnáší překrásná kambodžská příroda, jíž tvůrci věnovali nemalou pozornost, stejně jako jemné mimice postav. Tento strhující příběh z palčivého období lidské historie tak vyniká jedinečnou poetikou, která zobrazovaným osudům neubírá na autenticitě. Jedinečné kvality snímku ocenila i porota festivalu v Annecy, odkud si film odnesl hlavní cenu.

Ve snímku, který vznikl ve francouzsko-lucembursko-kanadské koprodukci, nás argentinský režisér Juan Antín zavádí do peruánských And. Ocitáme se v 16. století, v odlehlé vesnici, kde žije desetiletý uličník Tepulpaï. Chlapec má jasný plán, chce se stát šamanem. To by ovšem musel přesvědčit Velkého šamana z jejich vesnice, že je dostatečně vyzrálý a nechybí mu koncentrace. Vesnice je záhy vystavena velkým problémům. Posvátnou sošku Huacu totiž zkonfiskoval Velký Inka (výběrčí daní), aby vykompenzoval ztráty z úrody, kterou vesničané obětovali místo toho, aby mu ji odevzdali. A to je velká příležitost pro nebojácného Tepulpaïe, jenž se vydá pro vesnici zcela nepostradatelnou sošku přinést zpět. Není v tom sám, ať chce nebo ne, přidá se k němu kamarádka Naïra i s typickým peruánským mazlíčkem. Pačamama, tedy původně jméno incké bohyně plodnosti, je snímek oplývající příjemnou jihoamerickou barevností a využívající techniku 3D animace, cíleně “zploštěnou“ na 2D.

Celovečerní snímek, premiérově uvedený na posledním festivalu v Annecy, natočila německá dvojčata Christoph a Wolfgang Lauensteinovi. Nečekaná verze pohádky Brémští muzikanti bratří Grimmů nabírá v jejich podání lehce morbidní nádech, ale přitom zůstává dobrou rodinnou podívanou. Její výhoda je v tom, že pobaví děti i dospělé. Hrdinkou je rozmazlená zrzavá domácí kočka Marnie, opečovávaná podivínsky úzkostnou majitelkou Rosalinde. Marnie nikdy neopustila rodný dům a svět venku zná jen z televize. Dobrodružství začíná, když se na scéně objeví Rosalindin bratr a žádá o dočasný azyl. Přestože se sourozenci celé roky neviděli, Rosalinde bratra ubytuje a začnou se dít věci. Marnie se nedlouho poté ocitá sama na křižovatce za městem a spojuje síly s dalšími zvířaty, s nimiž pak ve snaze vrátit se domů unese dodávku. Z té se vyklube auto hledaných zlodějů, za které tak všichni začnou považovat Marnie a spol. Marnie s přáteli proto musí očistit svou pověst a dopadnout skutečné zločince. Snímek je ukázkou kultivované evropské CGI animace zkušených autorů.

Přestože se tento melancholický snímek odehrává v roce 1995 na pozadí referenda o nezávislosti Québecu, není samotná politická situace ani tak jeho hlavním tématem, jako spíše symbolem nejistoty a rozpolcenosti, kterými se vyznačují jeho postavy. Alkoholik Joseph se ve vypjaté atmosféře odebere na venkov, do odlehlého domu na kraji gaspéského městečka Ville Neuve, kde kdysi se svou bývalou ženou Emmou prožil nejkrásnější dny společného života. Nyní se zde pokouší skoncovat s pitím a doufá, že jej Emma přijede navštívit. K tomu se váhající žena nakonec odhodlá, zatímco jejich syn Ulysses otce vidět nechce a mnohem více než rodinná situace jej zajímá ta politicko-společenská. Debut Félixe Laperrière-Dufoura vychází z povídkové předlohy Raymonda Carvera a vyznačuje se citlivým zobrazením pochybností všech protagonistů, přičemž má hlavní slovo autorův minimalistický výtvarný styl. Půvab klasické techniky kresby tuší na papír umocňuje intimní atmosféru příběhu o obnovujících se mezilidských poutech a patří mezi nejvýraznější přednosti tohoto lyrického snímku.

Ačkoliv se oficiálně uvádí, že režisérem tohoto na evropské poměry nesmírně ambiciózního loutkového filmu je pouze Kaspar Jancis, pravdou je, že zde spojily síly hned tři režisérské osobnosti (vedle Jancise ještě jeho kolega Riho Unt a Henry Nicholson) a čtyři různé státy. Vznikl animačně precizní, příběhově originální a výtvarně povedený rodinný snímek, který nás zavede do světa desetiletého Mortena. Chlapec nemá příliš šťastný život – bez otce, který se plaví na moři, a pod dohledem neoblíbené tety Anny, s níž žije v přístavní kavárně, si vytváří vlastní svět. Středem tohoto světa je malá loďka, kterou si Morten vyrobil. Představuje pro něj možnost úniku a je příslibem toho, že jednou bude také opravdovým kapitánem jako jeho otec. Když se ale nečekaným kouzlem smrskne do velikosti hmyzu a skutečně dostává na povel svůj malý škuner, začíná drama o dospívání, poznávání světa a hranic vlastních možností. S hmyzí posádkou se vydává na nebezpečnou plavbu přes zatopenou kavárnu. Na konci osvobozující cesty stojí poznání, jaké to je převzít zodpovědnost za svůj život.

Jižní Chile. Mladá Marie je na útěku. Podařilo se jí uprchnout z německé sektářské kolonie a úkryt nachází ve zvláštním domě, obývaném dvěma prasátky. Toto nové přátelství všechny tři nadobro změní. Tak chilské režisérské duo rozehrává svůj klaustrofobický hororový film volně inspirovaný pohádkou O třech prasátkách. Prosakuje v něm na povrch ne až tak vzdálená, temná a potlačovaná kapitola chilské historie. Využívají přitom pro celovečerní film zcela ojedinělých animačních přístupů, jako je animace velkoplošných nástěnných maleb či lidských loutek v životní velikosti. Napětí a nejistotu umocňují četné proměny a rozklad čehokoliv, co se ve filmu objeví. Nadto jej autoři koncipují, jako by se odehrával v jediném dlouhém záběru. Zcela ojedinělým, experimentálním celovečerním filmem vyvolávají ducha skutečné a hrozivé Kolonie Dignidad (tedy „Důstojnost“), kterou po desetiletí, pod ochrannou rukou Pinochetova režimu, řídil bývalý nacista Paul Schäfer. Ten je díky archivním materiálům ve filmu přítomný coby hlas vypravěče.